Už Ví

550 49 3
                                    

Sherlock se na Johna podíval trochu vylekaně a jen pohyboval rty jako by se vždycky nadechl, že něco řekne, a poté si to rozmyslel. John se nemohl dívat na ty rty, které nevydržely na jednom místě. Rychle se odsunul od stolu a sedl si na sedačku. Sherlock se na něj dlouze zadíval a potom si sedl vedle něho. ,,Lehni si, něco ti zahraju." Řekl a zvedl se. John kývl a lehl si na pohovku, poslední dny toho měl prostě moc, bylo odlehčující, když pomalu usínal za jemného zvuku Sherlockových houslí..
,,Vstávejte." Slyšel John klidný hlas. Otevřel oči a přímo nad ním se rozmrzele skláněl Mycroft a nevěřícně kroutil hlavou. ,,Co je?" Vyštěkl rozespalý John. Mycroft se na něj chladně usmál. ,,Co to má  znamenat?" V tom si John všiml, že vedle něj leží na pohovce Sherlock. ,,Asi jsem usnul, co je vám po tom." Sherlock zamručel a objal Johna. John se mu vytrhl a posadil se. ,,Sherlocku okamžitě vstaň!" Sherlock se probral a podíval se zmateně na celou situaci. Ihned vstal chystaje se odejít. Mycroft ho ale pevně chytl za ruku. ,,Williame Sherlocku Scotte Holmesi!! Co to tu provádíš?!" Sherlock se mu vysmekl a utíkal k sobě do ložnice. Mycroft bez pozdravu nasupeně odešel. John tam zůstal sám. Najednou věděl co dělat. Rozrazil dveře do Sherlockovi ložnice.

221B storyWhere stories live. Discover now