Spacetime |Gerard Way

Kapitola 6.

Za čtyři minuty dvě a já sedím v autobuse. Dopoledne jsem hodně přemýšlela jestli tam mám zajít, ale moje zvědavost mi nedala a proto právě teď sedím v tomto již zmiňovaném hromadném dopravním prostředku.
Gerarda jsem zatím neviděla a byla jsem za to popravdě i ráda. Vlastně by bylo celkem super, kdyby jsem ho nepotkala už nikdy. Ovšem myslím že touha po tom předmětu bude tak velká, že ho uvidím tento týden ještě tak jednou nebo dvakrát. Což mě přivádí k tomu, že jsem pořád nepřišla na to co ta malá věcička je a odkud pochází. Jediné co o ní zatím vím že nějakým záhadným způsobem vrací čas.

Vystoupila jsem z autobusu a rozhlédla se. Kavárna odsud byla kousek, ovšem Michael na mě čekal již na zastávce. Byla jsem celkem zaskočená, jelikož za tu krátkou cestu jsem se mohla ještě otočit, sednout na první spoj, který jede směrem ke mně domů a zmizet.

,,Ahoj." slušně pozdravil a podal mi malou krabičku. Chvíli jsem se na ni dívala a otačela ji v rukách.

,,No tak otevři ji," pobízel mě. Zamračeně jsem se na něj podívala.

,,Nemusel jsi mi nic dávat, kdyby jsem věděla že mi něco dáš donesla bych ti taky něco." chtěla jsem mu ji vrátit, ale on ji zpátky nechtěl.

,,Vem si to já už s tím nic neudělám. Bylo to ve věcech mé zesnulé babičky. Nenosila to a byl by jsem rád, kdyby jsi to měla ty, já to totiž moc nevyužiji." řekl s úsměvem a vyndal řetízek s rudým kamínkem z krabičky, kterou otevřel.

,,Mohu ti ho zapnout?" otevřel zapínání a natáhl ke mně ruce. S úsměvem jsem přikývla a otočila se. Líbil se mi byl takový jednoduchý, ale i přesto působil elegantně. Trošku jsem si nadzdvihla svoje již tak krátké vlasy a on mi ho zapnul. Samotný řetízek byl celkem dlouhý a proto se schoval za tmavě modrý svetr, který jsem měla dnes oblečený. Otočila jsem se k němu a a on mi ho vyndal z pod svetru.

,,Sluší ti, nikomu lepšímu jsem ho nemohl dát." chvilku se odmlčel a potom pokračoval ,,a teď můžeme jít do té kavárny." znovu se usmál.
Rozešli jsme se, celá cesta proběhla v tichosti. Párkrát jsme se na sebe podívali a usmáli se. Byl mi velmi sympatický. Už od pohledu na vás působil jako mladý chytrý muž, který si jde za svým cílem a nechce se ho jen tak vzdát. 
Při vstupu do kavárny mi podržel dveře, přičemž se pořád usmíval.
Kdyby jsem nebyla celé dny obklopená lidmi, kteří se na mě usmívají řekla bych, že mě ten jeho úsměv leze na nervy, ale teď mi to nevadilo, ba naopak působil na mě vlídněji a více přátelsky než předtím. Však nikdy nevíme co se z člověka může vyklubat za stvůru a proto jsem si od něj pořád držela odstup sice menší než předtím, ale byl tam.

Odsunul mi židli a já se posadila. Mezitím co jsem si ukládala do batohu  svůj mobil, si on sundával bundu, kterou následně přehodil přes opěradlo bílé a staré, ale přesto hezké židle. Před námi byly již nachystané jídelní lístky. Byly zalaminované a proto hezky čisté a bez žádných ohnutých rohů, které by kazily dojem roztomilého seznamu. Výběr byl sice malý, ale zaručeně si zde vybral každý. Přejížděla jsem pohledem po řádcích, dokud mě nezaujal jeden nápoj na který jsem sem chodila jako malá. Velká horká čokoláda se šlehačkou, karamelem a barevným zdobením. Ano bylo to velmi dětinské, ale tohle bylo snad jediná sladká věc na, kterou jsem měla chuť pořád a bylo mi jedno zda bylo léto nebo zima, bylo mi dobře nebo špatně tato kouzelná čokoláda mi vždy pomohla.
Položila jsem lístek znovu na stůl a podívala se na mého společníka, který pořád vybíral. Začala jsem se rozhlížet po kavárně.
Všechno tu bylo pořád stejné ve světlých barvách s velkými okny co to tu vždy prosvětlily.

,,Líbí se ti tu?“ optal se.
,,Když jsem byla malá tak jsme sem chodili.“ podívala jsem se na něj. Nadechoval se, že něco řekne ovšem vyrušila ho servírka.
,,Dobrý den, jak se máte? A co si chcete objednat?“ říkala a přitom se pořád usmívala.

HELLO
Po hodně dlouhé době se hlásím s novým dílem.
Prostě jsem musela dohánět známky, jelikož jsem na to předtím štvala.
Je to kratší kapitola jelikož je dneska můj den, kdy jsem o rok blíže na hřbitov a proto jsem neměla čas to nějak rozpisovat. Každopádně jelikož jsem už stará slečna tak doufám, že moji neaktivitu takovému důchodci jak já odpustíte.
Každopádně já si jdu užívat jarňáky a lituji že všichni ostatní co jsou třeba z prahy musí trpět školu. Samozřejmě se potom vy můžete vysmívat mě za to že budu sedět ve škole.😂
Další díl bude asi až dokoukám Supernatural, ale pokusím se něco napsat slibuju.

LUCY