Spacetime |Gerard Way

Kapitola 3.

Pomalu jsem se otočila na své kolečkové židli.

Za oknem se protahovalo divné modrobílé stvoření. Přešla jsem blíže k velké prosklené tabuli, aby jsem si toto záhadné zvíře prohlédla. Jakmile mě zpozorovalo upoutalo na mě všechnu svoji pozornost. Dívalo se na mě bez mrknutí. Pokaždé když jsem přešla z jedné strany pokoje na druhou se na moji maličkost otočilo celým tělem. Sedla jsem si opět na bílou židli u stolu a předmět, který tam ležel jsem stiskla v mé ruce. Škrábání se rozlehlo místností. Nahlas jsem vydechla a otočila se směrem k oknu. Zvíře, které se podobalo lišce zíralo svým velkým fialovým okem na moji ruku. Zamračila jsem se a ruku zvedla nad moji hlavu. Rychlým pohybem se hlava onoho neznámého savce zvedla. Napřáhla jsem se a věc hodila do nadýchaných peřin, které leželi úhledně poskládané na mé posteli z tmavého dřeva. Pisklavé zvuky, které způsobilo dobývání přes silnou tabuli skla byly krajně nepříjemné a drápy, které je vydávaly za sebou nechaly vyryté stopy. Otevřela jsem okno a zvířátko kolem mě bleskově proběhlo. Okno jsem znovu zavřela. A do rukou chytla tu malou kouly chlupů, která pomaličku obcházela moji postel. Rychle jsem otevřela plastovou krabici a položila to do ní. Moje ruce byly trochu poškrábané, tenoučké pramínky rudé krve se v některých místech sjednocovaly. Natáhla jsem se pro ručník, který ležel na křesle a obmotala jsem ho okolo ruky. Bílá barva osušky se změnila na barvu, která se objevovala na obloze při každém západu slunce. Odběhla jsem do kuchyně kde jsem vzala dvě misky. Jednu s vodou a tu druhou s kočičími granulemi. Obě nádoby jsem opatrně položila do bedny a pečlivě ji zabezpečila výkem ve kterém už byly šroubovákem udělané díry, jelikož jsem v ní často přenášela moji kočku.
Odešla jsem do koupelny, kde jsem si vydezinfikovala rány ze kterých už nevytékalo tolik krve jako prvně. Podívala jsem se do vyleštěného, lesklého zrcadla.

Rukama jsem se zapřela o umyvadlo a nahlas vydechla. Projela jsem si pohledem kosmetické přípravky, které se různě povalovaly na dlouhé bílé poličce pod broušeným sklem. Všechny lahvičky, tuby a krémy jsem naskládala na jejich určité místo. Ručníky jsem poskládala a pověsila na kovové držáky.
Znovu jsem si prohrábla hnědé vlasy a rozhlédl a se po alespoň trochu uklizené koupelně.
Z pokoje bylo pořád slyšel škrábání. Tento zvuk mě pomalu, ale jistě začínal iritovat. Díky pár krokům jsem překročila hranici mezi koupelnou a pokojem a natáhla se pro sluchátka, která byla ledabyle pohozená na nočním stolku. Po chvilce se mi konečně podařilo dát si je do uší bez toho, aby mi jakkoliv vypadla. Hodila jsem sebou na postel a po chvilce nic nedělání mě neznámá síla přinutila ke spánku.

***

Rukou jsem se poškrábala na nose. S námahou jsem otevřela oči, přičemž jsem se si všimla toho tvora vedle mě. Plastová krabice byla celá rozškrábaná. Vyděšeně jsem se na to podívala, tento tlustý plast, do kterého jsem já měla problém udělat díru šroubovákem, byl rozedraný na kusy. Toto záhadné zvíře, které by bez nadýchaných bílých chlupů mělo velikost malé lištičky mělo opravdu velkou sílu. Znovu jsem se na něj podívala, vesele si chodilo po mojí posteli najednou se, ale zastavilo. Začalo přešlapovat na místě a točit se do kolečka dokud se nestulilo do klubíčka. Nervózně jsem se začala ze vnitř kousat do rtu dělala jsem to pořád tak dlouho dokud jsem si nezačala uvědomovat, že si odtrhávám kousky dásně. Sedla jsem si do tureckého sedu a pohladila onoho savce. Ten na mě opět začal zírat svým fialovým okem. Potom se, ale zvedl, pomalu ke mně došel a rozvalil se mi přes nohy. Ležel na zádech tlapky ve vzduchu a hlavu položenou vedle mojí pravé ruky. Dlouhou dobu jsem ho jen pozorovala dokud mi čumáčkem nezačal do ruky strkat. Veděla jsem přesně co tím chce říct, jelikož můj kocour dělal přesně to samé. Jemně jsem mu začala nehty přejíždět po jeho bříšku.

,,Nevypadáš tak strašidelně jak předtím, teď jsi spíš takový neškodný." usmála jsem se na něj.
,,Máš nějaké jméno?" přejela jsem mu rukou po krku s myšlenkou, že by tam mohl mít obojek. Jediné čeho jsem však docílila bylo to, že mi mezi prsty zůstala spousta bílých chlupů. Vzala jsem bezejmeného do rukou a začala jsem přemýšlet nad jeho jménem.
,,Mohla by jsem tě nazývat třeba Gordon." napadlo mě. Na to ovšem můj společník přivřel oči a zakýval hlavou z prava do leva.
,,Elvis?" zamračila jsem se na něj. Svůj pohyb zopakoval. ,,Samson?" znovu měl stejný názor. ,,Takže by snad Melisa?" zvedla jsem na něj obočí na to však po mně jen zasyčel a máchl po mně packou. ,,Dobře, dobře." položila jsem ho na svoje nohy a znovu ho začala škrabat po bříšku. ,,Jsi hodně rozmazlený a tvrdohlavý víš to? Proto ti budu říkat Lorde." usmála jsem se a podrbala ho za ušima.

,,Víš, že pokaždé když chce takhle škrabat bere to jako odškodnění za to co jsi předtím udělala špatně. A to jméno je dobré já na ně obvykle volám jen číslem. Toho kterého máš ten je čtrnáctka a tady mám osmičku." promluvil neznámí, který seděl na mém stole.

KILLJOYS MAKE SOME NOISE.

Srry za to, že nebyla kapitola tak dlouho. Opožděně přeji za to že jste prošli do dalšího ročníku. Užívejte prázdniny já zase celou dobu budu dělat velký nic. Běžte zkouknout moji starou/novou knížku Dead Heart s Oliverem. Mám vás ráda.

STAY ALIVE FRIENDS |-/