Návrat Billa Ciphera (Městečko záhad) (Gravity falls)

Návrat do Městečka záhad

*Dipper Pines*

Právě si spolu s Mabel balíme věci, vysvědčení dopadlo skvěle, oba máme samé jedničky. To znamená, že zítra odjíždíme do Městečka záhad. 

,,Já se tak moc těším, až uvidím Candy, Grendu, prastrýčky a sestřenku Alexandru! Jaká asi bude?" vypískla Mabel až tak vysoko, že jsem si musel zacpat uši. ,,Taky se těším, a doufám, že mi to tenhle rok vyjde s Wendy. A ta Alexandra by měla být hlavně po Fordovi, takže si s ní určitě budu rozumět," řekl jsem nadšeně. 

,,Já si s ní nejspíš taky budu rozumět, protože i přes to, jak moc je po Fordovi, tak má prý ráda legraci, vtipy, módu a vyrábění věcí," doplnila mě Mabel. 

,,Ano, slyšel jsem, že má skoro stejný humor jako zlejda Stan," ušklíbl jsem se nad vzpomínkou na zlejdu. Dobalili jsme a zvolali ,,Mami, máme hotovo!" Mamka přišla do pokoje a překontrolovala všechna zavazadla. ,,Na nic jste nezapomněli, děláte mi radost," řekla a dala nám oběma pusu do vlasů. 

-Druhý den ráno-

V 07:00 nám zazvonil budík, my vyletěli z postelí a ještě v pyžamech běželi ke stolu na snídani. Byly palačinky s javorovým sirupem, takže jsme opět uspořádali náš sirupový souboj. Tentokrát jsem vyhrál já.

Pak jsme se šli obléct, vzali si kufry a batohy a běželi ven k autu, táta vzal naše věci a naložil je do kufru, my mezitím nastoupili a mamka zavřela dveře od auta.

 V 10:00 jsme byli na autobusové zastávce, táta vyložil naše kufry, rozloučili jsme se s rodiči a sledovali, jak autem odjíždějí zpět domů. 

Jeden hodný pán nám pomohl nanosit věci do autobusu ,,Děkujeme!" zavolali jsme za ním, když odcházel do přední části autobusu. Rozjeli jsme se a já a Mabel jsme začali hrát naše tradiční hry, aby nám cesta rychleji ubíhala.

Brzy jsme dorazili na kraj městečka, radostně jsme zavýskali. Nedočkavě jsme vyhlíželi z okýnka autobusu a čekali, až dorazíme na zastávku. 

*Stanford Pines*

S bráchou a se všemi ostatními jsme čekali, až přijedou Dipper a Mabel, stáli jsme přesně jako když minulý rok odjížděli. Pouze Alexandra zůstala v chýši se slovy: ,,Musím jim dát jejich část pokoje do pucu." 

Z vteřin se stávaly minuty a nakonec jsme se konečně dočkali, autobus z Kalifornie přijel. Vyběhli z něj Dipper a Mabel s kufry v rukou, postupně se s námi všemi objali a naráz vyhrkli ,,Kde je Alexandra?". Prohrábl jsem si rukou vlasy a řekl: ,,Alex je v chýši, připravuje váš pokoj, aby jste si mohli rovnou vybalit."

*Mabel Pinesová*

,,Počkat, kde vlastně bydlí, v chýši byla pouze jedna tajná cimra, a to tvůj pokoj," uvažovala jsem nahlas a Dipper horlivě přikyvoval. ,,Nechte se překvapit," přerušil mě zlejda Stan. Rozeběhla jsem se po cestě k Tajemné chýši a všichni ostatní následovali mého příkladu, prastrýcové nám nesli kufry. ,,Tímhle tempem budeme co nevidět doma!,, zvolal Dipper vedle mě. Ani ne po dvou minutách běhu jsme stanuli na dvorku Tajemné chýše. Wendy vzala za kliku ode dveří a my vešli dovnitř, Ford a Stan nám podali kufry a my pohlédli na schodiště vedoucí na půdu. ,,Alex je nahoře," informoval nás Ford a my se podívali jeden na druhého ,,Tři, dva, jedna, teď!" zašeptala jsem a oba jsme vyběhli na půdu. Zastavili jsme se přede dveřmi od našeho pokoje, Dipper vzal za kliku, a ta zavrzala. 

INFORMACE:

Co si myslíte o mém novém příběhu? Napište mi do komentářů. Myslíte si že Dipper a Mabel přijmou Alexandru, a nebo se s ní budou hádat a budou mezi nimi rozepře? Budu ráda za každou hvězdičku komentář a sdílení. Pokud tě má tvorba zaujala, můžeš mi dát i follow. Tak zatím u další kapitoly nebo příběhu.

Natalis004