Hanna
Ahoj,
jsem Hanna. Je mi 16 let a bydlím v Luzerně ve Švýcarsku. Jsem vyšší tmavovláska. Kvůli rodičům(práci) se stěhujeme do Londýna. Mám dále mladší sestru a o dva roky mladšího bratra. K třináctým narozeninám jsem dostala bílého švýcarského ovčáka(Emmi).
Poslední dva týdny prázdnin, a my za dvě hodiny odlétáme... Sedím v letadle a přemýšlím, nad tím co mě čeká . Bojím se, že mě tam nepřijmou a že budu sedět v koutě, jak kdybych něco provedla... Dorazíme do našeho nového domu. normální dvoupatrový barák s menší zahradou.
První den školy
Vcházím do své nové školy, je docela pěkná, až na to že je to škola. Škola kam jsem zrovna začala chodit je sportovka a talentovka v jednom, prostě když má někdo nadání chodí sem. Moc nechápu jak tady můžou virtuózové vycházet s nabouchanými sportovci...
Kouknu se na mobil a zjistím že za pět minut zvoní a já ani nevím kde mám třídu. Vyjdu poschodech nahoru a tam mne odchytne paní. ,,Jsem ředitelka na této škole a ty jsi určitě Hanna Verlio." Dovedla mě do mé nové třidy. Všichni seděli po partičkách a povídali si. Ředitelka odešla a já si sedla na místo kde bylo volno. V tu chvíli přišel profesor a řekl: ,,Dobrý den sedněte si!" Konečně jsem se mohla kouknout po třídě s kým to budu chodit do třídy. Koukám na všechny a zjistím, že ve třídě je taková ta partička barbínek, šprti, kteří důkladně poslouchají výklad učitele. Dále tu jsou ty ostatní a když se kouknu za sebe sedí tam čtyři kluci, kteří si o něčem povídali a pak na mě všichni koukli. Moje reakce? Zčervenala jsem, protože jsem se v tu chvíli cítila trapně a jen jsem slyšela jak se zasmáli. Asi po deseti minutách jsem se otočila znova. Dva kluci něco psali do sešitu a dva asi nějak tušili, že se koukám a tak se na mě podívali. Jeden z nich se na mě usmál. A tak to začíná, tím úsměvem. Po hodině se kouknu na mobil a najednou uslyším jak si vedle mě někdo sedl. Kouknu tam. Kluk který se na mě usmál se představil jako Tom. Podle mě je stoprocentně sportovec. Má vysokou postavu, přesně tvořená pro basket. Zeptal se mě, jak se jmenuji já. A já mu řekla Hanna. V tu chvíli jsem uviděla, jak na mě kouká holka, která byla z partiček barbínek. ,,Jak se jmenuje?" zeptala jsem se Toma a on se otočil a jakoby ztuhnul, jak kdybych mu něco udělala a jen řekl Sofie a odešel, protože zrovna zazvonilo.
Konečně poslední hodina a tak jdu domů. Když vyjdu ze školy uvidím ho...
Když jsem ho uviděla říkala jsem si co to jako je?
Přijdu domů a lehnu do postele. Přemýšlím nad tím co jsem viděla. Né nebojte se. Není to žádný můj bývalý kluk. právě naopak. Byl to kluk, kterého znám teprve jeden den. Ano, byl to Tom. Tom který líbá Sofii...Proč jsem se vůbec nad tím tak zastavila? Asi proto, že když jsem se ho zeptala kdo to je, tak se zarazil, jakoby si něco udělali, ale přitom spolu chodili? Nějak to nechápu, on se za ní styděl a nebo nechtěl abych to věděla zrovna já?... Proč to vůbec řeším? Možná na mě udělal Tom nějaký první dojem nebo co... Ale to neee
Tom
Dneska k nám do třídy má přijít nová holka, ale to mě moc nezajímá, protože chodím se Sofií. Zazvoní a já si sednu do lavice. Najednou uvidím, že v lavici kde je obvykle volna, někdo sedí. Otočí se na mě tmavovlasá dívka, už od pohledu mě zajímá kdo to je. Jakobych přestal myslet. Zčervená a otočí se. Celou hodinu na ní koukám, protože mě okouzlila. Když zazvoní a je přestávka jdu k ní a zeptám se jak se jmenuje. ,,Kdo to je?" zeptá se mě potom. Já se otočím a ztuhnu, protože vidím jak na nás kouká Sofie. ,,Sofie" odpovím a odejdu, protože bude zvonit. Konec školy a já jdu před školu, tam stojí Sofie. Šlo vidět, že je naštvaná. ,,Sofi, jen jsem se ptal jak se jmenuje, chtěl to vědět Dave a bál se za ní jít a tak jsem tam šel za něj."Lhal jsem, protože vím že kdybych řekl pravdu, asi by mi dala facku. ,,Dobře, miluji tě" řekla Sofie a políbila mě. Když se od ní odlepím uvidím jak jakoby naštvaně odchází Hanna. Snad jí nic neudělalo to, že jsem snad políbil Sofii. Je pravda, že Hanna na mě už prvním pohledem působila úžasně, ale co to plácám, mám holku, která se zajímá jen o svoji krásu a housličky. Jak to o ní mluvím, možná jsem se zamiloval do Hanny... Ale to neee
