Kdo jsem? (Druhý díl)√

35

Když nastal ten osudný den, tak jsem se rozhodla, že půjdu s Michalem.

Vešla jsem do Vily a vzala si krosnu s potřebnými věcmi.
Bylo mi, ale smutno, že budu muset opustit Michala, ale zase nemohu zůstat s Dylanem.

Šli jsme na domluvený místo a drželi se za ruce. Každým krokem co jsem byla blýž, tak se mi šlo hůř,,budeš mi chybět" stekla mi slza po tvář,,ty mě taky" utřeli mi zase kapku z tváře,,ale nemůžeš, takhle dále žít. Potřebuješ rodinu Amy" to Amy zdůraznil,,slibuji ti, že až vystuduji, tak budu žít jen s tebou. Budu za tebou jezdit pořád, ale ty víš..."

Padla jsem mu do náručí a rozbrečela se znovu.
Za pět minut měli být čtyři.
Nemohu stále uvěřit, že se něco takovýho děje.

V dálce jsem uviděla ženu s mužem jak na mě mávají. Myslím, že tam bylo i dítě.

Padla jsem jim do náručí i když to byli pro mě cizí lidé. Když to, tak vezmu, tak jsem je měla ráda.
Potřebovala jsem prostě lásku.
Potkalo mě asi štěstí.

Ta žena brečela,,Amy tolik jsi mi chyběla."
,,Já nic nechápu"
Tolik toho jsme si na chodníku museli říc,,mami, tati tohle je můj bráška?" Ani vesnu by mě nenapadlo, že mám sourozence,,ano, to máš" Řekla mi s úsměvem máma.
,,Tati?"  on se usmál,,ano?" ,,nemohu prostě tomu uvěřit." Měla jsem takový zvláštní pocit z toho shledání a proč by ne. Byl to velký šok.

,,Pozor!" Vykřikl někdo a ten někdo byl Michal. Otočila jsem se. On skočil přede mě a pak padl k zemi.
Byl tam Dylan, který ho zasáhl kůlkou.

Panebože všechno se událo tak rychle. Otec vytáhl pistol a zastřelil nebo trefil Dylana, který spadl k zemi.

,,Michale!" Zaječela jsem a klekla si k němu. Byl postřelený do břicha a krvácel.
On se pro mě objetoval.
Ležel tam na zemi a držel mě za ruku,,miluji tě"
Bylo to všechno ta rychlý, stalo se to v momentu.