Kdo jsem? (Druhý díl)√

8

Ros

Přistáli jsme na letišti a se zavazadlama šli stopovat taxíka.

V hotelu jsem si vybalila a i kubovy a pak šla do obýváku za Markem a doufala, že mi řekne kde je Amy.

Sedla jsem si vedle něho a hlavu opřela o jeho rameno,,kde je?" Hlas se mi třásl,,je v pořádku? Že ano, prosím" Odvrátil zrak od papírů a otočil hlavu ke mě,,určitě je v pořádku" tohle jsem potřebovala slyšet, aspoň mě to trochu uklidnilo,,a musím si jen zjistit adresu kde bydlí" on to neví? Achjo,,takže to chceš zjistit jak?" ,,Vím, ale kam chodí na školu, takže se ji budu snažit odchytnout" Nadějně se na mě usmál.

A i kdyby ji odchytl, tak mi budeme pro ni cizí lidi a ona nám nebude věřit... U srdce mě z toho hrozně bolelo.

,,Mamííí, pojď sem" Zavolal na mě kubíček z pokoje,,už jdu broučku."
Vešla jsem s úsměvem do pokojíku,,copak potřebuješ?'' Klekla jsem si k němu a pohladila ho po vlasech.

,,Ukaž" Natáhla jsem ruku k robytému autíčku a nasadila mu kola.
On se na mě usmál,,děkují" Zapištěl radostí.

Vrátila jsem se k Markovi.
Nejradši bych šla hledat moji dceru okamžitě, ale to nejde když nevím kde je,,kdy začnem?"

Šlo na něm vidět, že je šíleně unavený a drží se na nohou, tak jako já z posledních sil,,ve škole mají do středy prázdniny, takže až ve čtvrtek. Musíš si, taky někdy odpočinout." Políbil mě na tvář a odešel z místnosti. Pravda je, že bych měla odpočívat, ale nemohu k vůli Amy.

Teď jenom vyjímečně čtyři dny a pak zase hledání.

,,Mohli by jsme se zítra porozhlédnout po Paříži. Třeba jít se mrknout na Eifelovku."
Jsme v paříži, tak proč toho nevyužít,,dobrý nápad zlato." Zavolal na mě z kuchyně.

Nebo si zajít do cukrárny... .

Opět krátká kapitola, ale za to jich bude víc.

Děkuji za přečtení, votes a komentáře:D

       
          Vaše: superkristyna;)