I Wish (1D)

"nine"

Už sedíme u stolu v restauraci a čekáme na jídlo. Zatím mi Ni vypraví nějaké vtipné zážitky z turné a musím říct, že se zároven strašně těším,ale zároven celkem bojím. 

,,No a koho z vás myslíš, že bude největší problém přimět se trochu hejbat ?" zeptám se. Musím od něj něco jistit ne ? Zítra začínáme a já nevím jak na ně. 

,,Upřímně si myslím, že asi......asi Zayna ten se sice jeden čas dokonce tancovat učil,ale pak ho to přestalo bavit ještě víc než předtím než se učil." zasměje se. 

,,Fajn takže musím na vás vymyset nějakou vydírací taktiku." i já se začnu smát. 

,,No a proč teda už netancuješ ?" nakousne téma na, které jsem doufala, že už zapomněl. 

,,No........" povzdechnu si. 

,,Notak mě to říct můžeš. Nikomu to neřeknu. Slibuju." pousměje se na mě. 

,,Já ti věřím a vlastně to ani není nějaký velký tajemství jen o tom prostě nerada mluvím." pokrčím rameny.

,,To chápu,ale třeba to pro tebe pak bude lehčí:" položí ruku na tu mou, která leží na stole a povzbudivě jí stiskne. Nad tímhle přátelským a milým gestem se musím pousmát než se nadechnu a začnu vysvětlovat. 

,,Já tancuju už od čtyř let. Zkoušela jsem toho spoustu od baletu přes aerobik až po hip hop. A možná díky tomu, že jsem si z každýho odvětví vzala něco jsem se dostala na na taneční školu, protože miluju kombinovat různé styly a ředitelka říkala, že to jí na mě strašně zaujalo. No a tak jsem se dostala na školu a studovala to co jsem vždycky milovala. Máma říká, že jsem tančila dřív než jsem prej uměla mluvit. Jenže jsem vždycky byla možná až moc lhostejná ke zraněním. Natáhla jsem si něco a měla jsem týden netancovat,ale já byla strašná hrdinka a prostě jsem i přes bolest a příkazy doktorů tancovala a trénovala. Bylo mi jedno jestli mám zlomenej prst v dlaze, nebo vyvrknutej kotník či něco jinýho jenže pak jsem na to doplatila. Tím, že se mi pořádně nic nedoléčilo tak jak by mělo došlo to k tomu, že jsem si loni přetrhala vazy v noze a měla velké problémy s kyčlí. Musela jsem být asi dva týdny na vozíčku a pak jsem ještě jakou dobu chodila o berlích. Dostala jsem se z toho,ale už nikdy nemůžu tancovat, protože by to bylo už strašně nebezpečný. Jako jasně na diskotéce bych třeba mohla,ale já nechci, bylo by mi to pak akorát víc líto takže jsem se od tance úplně odřízla a samozřejmě jsem ho i musela přestat studovat." povzdechnu si. Fajn možná jsem mu neřekla úplně pravdu,ale je lepší když to bude znát takhle. Zadržím slzy deroucí se na povrch a zvednu k němu svůj pohled.

,,To je mi líto. Asi to pro tebe musí bejt hrozný co ? Nedovedu si představit, že bych třeba už nikdy nemohl zpívat nebo hrát na kytaru. Proč jsi, ale teda přijímala tu práci pro nás ? Ne, že ybch nebyl rád, to jsem jen...chápeš jak to myslím." přejede palcem po mé dlani. 

,,Upřímně jsem jí původně přijímat nechtěla, ale když mi Paul řekl, že nebudu muset nějak tancovat tak zase proč to nepřijmout. Peníze jsou za to skvělý, částečně budu dělat i to co mě baví, vy jste taky super a navíc se podívám po světe, což je jeden z mých největších snů." lehce se pousměju. 

,,Máš ráda cestování ? A byla už jsi někde ?" chytne se tohohle téma a já jsem asi ráda, že se změní a nebudeme se už bavit o tanci. 

,,Nebyla. Rodiče neměli čas na to se mnou cestovat, protože byli moc zaneprázdnění prací částečně i kvůli mojí škole, která nebyla vůbec levná. A já se sama ještě nikam nedostala,ale s Abi si šetříme a máme v plánu se někam podívat. " usměju se. 

,,A kam by jsi chtěla nejvíc ?" 

,,Určitě do Ameriky. Do New Yorku a LA. Vím, že to je taková ta klasika kam chtějí snad všichni,ale já tam prostě chci strašně moc. Jasně není to tam tak úžasný jak se o tom mluví nebo jak to vypadá na fotkách,ale i přes to to pro mě má prostě určitý kouzlo." pousměju se. 

,,Je to hezký a náhodou Amerika je přesně taková jaká se tváří. Jasně je tam spoustu lidí a není to nejnebezpečnější místo na zemi, ale tak to je všude. jenže to co vidíš na fotkách nebo ve videích to všechno tam je a je to ještě krásnější. Pamatuju si, když jsem byl v New Yorku poprvé s rodiči asi v osmi. Všechno bylo tak velké a živé, nikdy nezapomenu na to když jsem to viděl poprvé,ale vždycky když se tam vrátím cítím se jakobych tam byl poprvý, má to prostě svoje kouzlo. A co se týká LA je to docela opak New Yorku. Místo mrakodrapů tam jsou vily, není tam zas až tolik lidí a prostě je to spíše takové pohodové místo,ale taky to tam zbožnuju. Vyřizuju si tam ted vilu, kteour mám v plánu si koupit. Měl bych se na ní jít příští týden o víkendu podívat. Mohla by jsi jet se mnou kdyby jsi chtěla." se zaujetím ho poslouchám, strašně ráda poslouchám když někdo mluví a nějakém místě, které chci navštívit. 

,,F-fakt? To přeci nejde." zakroutím hlavou.

,,Proč ne ? Víkend máme volnej tak by jsme mohli jet v pátek odpoledne a zůstat tam v nějakém hotelu až do neděle. Stejně jsem tam chtěl být celý víkend a alespon by jsi mi poradila." usměje se. 

,,To myslíš vážně ?" zeptá se pro jistotu. S úsměvem přikývne. 

,,T-tak jo." nadšeně přikývnu a poté už k nám přichází servírka s jídlem. 

Nemůžu tomu uvěřit......

Snad se líbí. Prosím o voltes a komentíky Niki <3

Q: Holky chci znát váš názor na to co tady ted napíšu.

A: Jde o to, že přemýšlím o zrušení tohoto příběhu. Prostě mi příjde, že to není nějak zajímavý a je to spíše takový nudný. Navíc já se do toho nejsem nějak schopná pořádně vžít a..prostě když jsem tenhle nápad dostala do hlavy říkala jsem si, že to bude skvělý. Mám tam vymyšlenejch několik věcí co tam chci udělat, ale příjde mi, že ten příběh za moc nestojí. A tak o tomhle uvažuji. Sice s emi to rušit nechce, protože já ještě nikdy žádný svůj příběh nezrušila a nechápala jsem autorky, které to dělají,ale pořád je lepší to zrušit než psát něco co vás nebude bavit.