Tajemství Paříže

Kapitola 1

,, Vstávej zlato! Už máš dole palačinky!"chodí máma po domě a volá na mě. Zase pospíchá do práce. Nemůže mi prostě nechat snídani na stole a jít?!
,,Už jdu!"zařvu a doufám, že mě nepůjde zkontrolovat. Pomalu se vyhrabu z postele a sejdu dolů do kuchyně. Jakmile ale ucítím tu neodolatelnou vůni, na nic nečekám a vrhnu se na tu dobrotu. Normálně palačinky nemívám jen když je speciální den a to dnešek teda rozhodně je!
Nebudu vás zahrnovat zbytečnými detaily, ale přece jen vám musím říct co se stalo před měsícem.
Odmalička miluju hudbu a proto jsem poslala přihlášku na akademii hudby a herectví (jen tak mimochodem na tu školu se moc chci dostat už od malička). Ta škola je v Paříži což je další důvod k tomu abych se toho snu nevzdala, protože Paříž je mé oblíbené město. Samozřejmě že také miluji Rennes, krásné útulné městečko, kde bydlíme, a ve kterém jsem strávila skoro celé dětství (počítám od 4 do teď takže 14 let...BTW teď je mi 18) Je to můj sen jak už jste jistě pochopili a doufám, že v dopise, který má dneska přijít bude stát ,,PŘIJATO".

Když dojím ty doslova ,,božské" palačinky, uklidím nádobí a jdu se podívat do schránky...nic. Zklamaně se vrátím zpátky a vyrazím do pokoje. Aaa můj pokoj...kdyby jste ho viděli, nebyli by jste si jistí, jestli jste si ho nespletli s nějakým hudebním královstvím. Stěny jsou polepené plakáty, na kterých jsou fotky mých nejoblíbenějších zemí a zpěváků. V rohu jsou 3 kytary, klavír a malá souprava bicí. Vedle všech těch nástrojů je moje oblíbená zelená pohovka, na které je hora knížek a not. Samozřejmě tu nechybí velká postel obložená polštářky a psací stůl s počítačem...jinými slovy hudební ráj. Když se podíváte z velkého okna, uvidíte moře, útesy a celé město. Bydlíme totiž na kopci, takže je odsud nádherný výhled.
Celý den jsem se tak poflakovala...hrála na kytaru, četla, zpívala karaoke atd.
Na konec jsem si lehla a usnula.

Probudila jsem se až někdy odpoledne...kruci máma už musí být tady a já nic neudělala. Rychle seběhnu dolů a slyším mamku jak telefonuje. Potichu se plížím do prádelny. ,, Beruško, jseš to ty?"kruci to bude vejprask ,, Viděla jsem, že spíš tak jsem tě nechtěla budit, ale být tebou se jdu podívat do schránky... přišla pošta!"
Uuuf, máma asi zapoměla, že jsem měla pověsit prádlo, ale neva. Aspoň to můžu rychle dodělat...
Panebože já jsem blbá! Vůbec jsem si neuvědomila co mi máma řekla; mám se jít podívat do schránky!!! Kašlu na prádlo a běžím jak splašená ven ke schránce. Otevřu ji a a a... je to tam.

Dopis pro: Odette Larrouse
Z: Paříž Akademie Hudby a herectví

Rychle přejedu očima přes text napsaný v tom dopise. Ano! Ano! Ano! Vzali měěěěěěě!!! Nemůžu tomu uvěřit! Jistě, že jsem s tím trochu počítala, ale přece jen je to úžasné! Hned to běžím říct mámě, ale ta už z mýho radování pochopila, že mě vzali. Společně jsme to večer slavili. Udělali jsme si na naší velké zahradě grilování (samozřejmě teprve až přijel táta se ségrou) a já jsem hrála na kytaru.
Večer jsem se osprchovala mým oblíbeným pěnovým mýdlem a umyla jsem si vlasy šampónem.
Když jsem konečně skočila na mojí měkoučkou postel a lehla si, byla jsem šťastná, že jsem se dostala na tu školu.
Chvíli jsem ještě o všem přemýšlela, ale pak už únava zavelila a já rychle usnula.