Společně s Derekem sme se vrátili domů. To, co jsem stihla koupit jsem dala do ledničky. A šla do pokoje, dodělat úkol z matiky. Už sem nechtěla myslet na tu vraždu, vyslýchání nebo podezřívání Dereka.
Po dopočítání úkolu, jsem si šla konečně udělat něco jídlu. V kuchyni u stolu seděl Derek a díval se z okna. Když jsem vešla otočil se na mě. Bezeslov jsem otevřela lednici vyndala jogurt a ovoce a odložila to na kuchyňskou linku. To mi ale cinknul telefon. Přišla mi zpráva. Od Lydie Martinové?
,,Touhle zprávou tě zvu na mojí oslavu narozenin. Přijď a uží si nejlepší party tohohle roku.
Zítra u nás doma od 18:00. "
,,Kdo to je?" zeptal se Derek. ,,Jedna holka ze školy, mám s ní matiku. Zve mě na její oslavu narozenin" odpověděla jsem a stále koukala na telefon. ,,Měla bys jít" řekl Derek. ,,Myslíš?" pustila jsem se do dodělání svačiny. ,,Jo aspoň na chvilku zapomeneš, co se kolem tebe děje." sedla jsem si naproti němu ke stolu. ,,Ale vždyť já ty lidi skoro ani neznám"pokrčila jsem rameny. ,,Proto by si tam měla jít. Já v tvym věku chodil na party a seznamoval se s lidma" zasmál se. ,,Tak si zněl přesně jak nějaká babička, která vypráví o jejím děctví za druhý světový" zasmála jsem se, ale pak mi úsměv povadl. Vzpomněla jsem si, jak mi babička chybí nebo kdokoliv jiný z rodiny. Derek si toho všiml a chytl mě za ruku. ,,Myslíš, že bysme mohli někdy navštívit strejdu Petera?" podívala jsem se na něj. ,,Jestli chceš" odpověděl a nechal mě osamotě.
Seděla jsem tam, dívala se z okna a přemýšlela nad vzpomínkami. Jak mě máma učila jako malou ovládat vlkodlačí sílu a přeměňování. Jak sme spolu běhali v lese. Jak mě táta učil bojovat a říkal mi Ty malá vlčice. Nad tím jsem se musela pousmát.
Chybí mi rodina.
Odešla jsem do pokoje a připravila se na spaní.
Čauky lidi
Máme tu po delší kratší době díl. Je kratší ja vím, ale už pracuju na další kapitole 😁
