Camp of your life [CZ] |ZRUŠENO|

°6°

Ta holka se mi začíná líbit... Možná by nebylo od věci, kdybych s ní čas od času prohodila pár slov. Může mi také pomoct pokusit se zneškodnit pár lidí.
,,Ehm.." odkašlu si. Překvapeně a tázavě se na mě podívá.
,,Kolik vrstev tekuté rtěnky si tady dávájí ty největší Barbie..?" Zašeptám.
,,Uhm.. myslím, že asi osm nebo devět. Proč?" Zeptá se zaraženě.
,,Co třeba jim do rtěnek nalít trochu lepidla..?" Usměju se zákeřně. A jak jsem čekala, Anabel na tváři také začal pohrávat ďábelský úsměv.
,,Tak to by bylo super! Nikdo si na ně zatím netroufl a já se sama neodvážím.." Odpoví mi také šeptem. Chci jí na to něco říct, ale někdo mě přeruší.
,,Jak nečekané. Naše bývalá nejvíc creepy holka a nová hororová postava spolu... a ještě k tomu se baví... a." Je to nějaká rusovlasá holka.
,,Drž hubu!" Podívám se na ni vražedným pohledem. Ona se na chvilku zatváří vylekaně, ale za chvíli jenom protočí oči a otočí se zpět. Už jsem se chtěla zeptat Anabel co to bylo za kravku, ale předběhla mě.
,,Rachel..." Ach, takže jedna z prvního Guči gangu... Super.

No... v autobuse byla vážně, vážně, VÁŽNĚ nuda! Teda alespoň první hodinu. To jsem jenom poslouchala písničky. Pak moji pozornost upoutal někdo, kdo se mě dotkl. NĚKDO SE MĚ DOTKL! Rychle jsem se otočila, abych viděla na útočníka. Byl to takový šampiónek. Nagelované vlasy, "sexy" úsměv a to takové "rebelské oblečení".
,,Nazdar babe. Jsi tu prvně, že?" Hodil nějaký odporný, pravděpodobně svůdný úsměv.
,,No nepovídej Sherlocku.. Ano jsem to prvně!" Otočím se na něj a zabodnu do něj pohled. Až teď si všimne mých čoček.
,,Aaa! CO TO JE?! Ty máš snad nějakou nemoc?! Já se tě dotkl! CO KDYŽ SE ZE MĚ STANE OBLUDA!! To už nikdy nikoho nedostanu do postele a.."
,,Uklidni se Alexi! Určitě to není žádná nemoc." Ozve se někdo další. Upřímně.. dalo mi zabrat udržet si kamennou tvář. Vyváděl jako nějaká Barbie, které sebrali všechen make-up a ona si tím pádem nemůže načmárat na obličej další obličej.
Za chvíli se uklidnil a pohlédl na mě.
,,Co to máš kurva na očích?!" Zeptal se se strašně divný tónem v hlase.
,,Co by..... Jsem prokletá." Odpověďela jsem mu ironicky a cítila, jak Anabel zadržuje smích.
,,Aaaaa. Drž se ode mě dál!" Začal zase vyvádět, ale to mi nevadí. Hlavně že nebude otravovat. Místo odpovědi jsem se na něj děsivě usmála a sledovala jak zbledl. Hah.. debil.
Jeho spolusedící nad ním jenom protočil oči, ale viděla jsem na něm i známku strachu. No jo... jsem ráda, že už se mi povedlo vyděsit pár lidí. Bude to tu pro mě lehčí, když se mě budou bát.
Po tomhle incidentu se na mě dívalo víc lidí než bych si přála. Snad všichni sledovali mé oči. Přestala jsem si jich všímat a otočila se na Anabel.
,,Holka... sice tě moc neznám, ale už teď se mi líbíš a jsem strašně ráda že tu jsi..." Musela jsem se nepatrně usmát. Jsem ráda, že tu je alespoň někdo celkem normální...