Ruthless

Part 72

Myslím, že omluva asi stačit nebude. 

Měla jsem toho opravdu hodně, přes prázdniny jsem toho měla dost, a když jsem měla čas psát, tak jsem jaksi ztratila chuť.

Tak se přeci jen omlouvám, že jste museli dlouho čekat. 

Já budu ráda, když se objeví aspoň nějaký čtenář. :) 

„Pusť mě," zahučel jsem na Ashtona, který stál u dveří a odmítal mě jimi nechat projít. „Tvoje máma mi dala jasně najevo, že budeš doma." „To mě nezajímá. Nebudu dělat ze sebe chudáka," zaburácel jsem a zapřel se do něho silou, abych ho odstrčil.

„Luke, ale Ellie má pravdu. Opravdu není dobré, aby si někam šel. Stačí, že ses na celý víkend zavřel u Ebby. A to ti máma taky nedovolila." „Nikdo mi nebude říkat, kdy mám nebo nemám chodit za svou přítelkyní." Zněl jsem vztekle a unavený z toho věčného boje s někým z tohohle domu.

Jak řekl Ashton, celý víkend jsem byl s Ebbou i přes přísný zákaz mé mámy, ale já bych se doma užral nudou. A navíc, bylo mi fajn, nepotřeboval jsem hlídat jako malé dítě.

„Taky jdeš do školy, tak mě svezeš. Ashtone, ty do školy musíš a já odmítám být doma, klidně se můžu zase schovat u Ebby, za kterou stejně po škole jdu. A musím splnit ještě ten trest, takže já zásadně odmítám být doma." Ashton se na mě podíval a pak ustoupil ode dveří.

„Jsi nehorázně paličatý člověk, Luke. Ale odvezu tě i domů. Chci tě mít na očích a jistotu, že se ti nic nestane." „Musím být po škole, počkáš na mě?" zeptal jsem se ho podezřele.

„Jasně, že tě počkám. Něco se ti náhodou stane dalšího a tentokrát to schytám já, protože jsem dostal od Ellie přísný rozkaz, že ti mám zabránit v tom, aby si šel do té školy." „Fajn, díky," řekl jsem mu už ne tolik podrážděně a pohodil si batoh na zádech.

Ashton se ode mě odpojil na chodbě se slovy, že si mě bude hlídat a odešel za jeho kamarády.

„Brácha!" ozvalo se přes celou chodbu a já se otočil na Heart, která za mnou běžela. Zastavila se až přede mnou a pevně mě objala. „Jak ti je?" zeptala se, když se ode mě odtáhla. „Už mnohem lépe."

„Tak to je moc dobře. Jsem ráda, že se ti nic vážnějšího nestalo," pronesla a já se usmál. „Všechno je v pořádku, nemusíš se bát." „A jak se má Ebba?" optala se a naklonila hlavu na stranu.

„Je teď nemocná, ale jinak se má dobře."

„Luke Hemmingsi, ty blázne. Co děláš ve škole?" Otočil jsem se za hlasem a usmál se na Amandu. „To bych nebyl já, kdybych zůstal doma," řekl jsem a zasmál se. „No nepovídej, já si myslela, že využiješ každou příležitost k tomu, aby si právě doma zůstal. Já tě normálně nepoznávám."

„Hele, Amando, nechej si to. Já tu jsem jenom z jednoho jediného důvodu, a ten je, že musím tady svou sestru chránit před Stylesem." „Brácha, nech si ty řeči. Máme se s Harrym rádi, proč to nemůžeš pochopit?" zašklebila se na mě Heart a já protočil očima.

„Jasně, nechej je tak. Heart je s ním šťastná. Mají se rádi."

„Ty očistko stěští, co ty a Malik? Je vůbec ta hromada šrotu ve škole?" zeptal jsem se. „Neříkej mu tak a ano, je. Prý máte spolu nějaký trest."

„Jo, já tenhle ročník fakt nenávidím," zaburácel jsem a Amanda s Heart se naplno rozesmály.

„A to asi nebudeš moc rád, když ti řeknu, že přišel nový tělocvikář," ozvala se Amanda a já protočil očima. „To mi ještě tak chybělo. Nový moula, co se bude snažit si vydělat na jídlo a mezitím nám bude otravovat život tělocvikem."