Chci Lásku. (Dokončeno)

30. Jejich den

Dnes byl jejich den.

Draco byl trochu nesvůj. Na celý týden ho vyhnali k Blaisovi. Sice už bez Hermiony byl i celý týden, ale bylo to nedobrovolně. Nechtěl, stejně jako teď.

Hermiona celý týden strávila bez Draca na Manoru. Skoro nevycházela z pokoje. Pokud vyšla, tak maximálně do knihovny nebo někdy do jídelny. Narcissa jí jídlo nosila, protože nechtěla, aby na svatbě zkolabovala.

Ale dnešek byl jen jejich. Těšili se na okamžik, kdy uvidí toho druhého. Těšili se až si konečně řeknou své ano. A Draco se nemohl dočkat až jí ukáže, co celý ten týden, kdy byl pryč, plánoval.

Hermiona se oblékala do svých nádherných šatů a na krk si připínala náhrdelník, který se dědil po generaci v rodině Blacků. Věnovala jí ho Narcissa.

Vypadala úžasně. Make-up i vlasy už měla také hotové. Jen pohled na ní vás mohl ujistit, že princezny existují.

Měla stále čas. Stála v Narcissině salónku a čekala až jí zavolají.

„Vypadáš kouzelně. Draco se zblázní až tě uvidí." Řekla Pansy a Hermiona sebou lehce trhla. Otočila se směrem k Pansy a nad její lichotkou se jí začaly červenat tváře.

„Viděla jsi ho?" Zeptala se Hermiona své svědkyně. Ano, Pansy byla jejím svědkem. Stejně jako Blaise Dracův. Hermiona chtěla Pansy kvůli tomu, že jen díky ní si zde za malou chvíli vezme svého prince. Vždycky si sice myslela, že za svědka by jí šel třeba Harry nebo Ginny, ale musela tu roli přenechat někomu, díky komu tu teď stojí.
Ginny i Harry to pochopili.

„Už se nemůže dočkat." Což Hermionu přesvědčilo, že ho viděla.

„Proč ho nemůžu vidět? Já.. já potřebuji aby mě někdo uklidnil. A nikdo to neumí tak jako on. Prosím. Klidně mu zavažte očí stejně jako mě, ale prosím dovolte mi ho jen na chvíli obejmout." Žadonila Hermiona.

Když v tom se otevřely dveře. „Hermiono, drahoušku, víš moc dobře, že to nejde. Porušila by se tím tradice." Pronesla Narcissa a posadila se.

„Moc ti to sluší. Budeš se Dracovi líbit." Řekla a Pansy se lehce usmála. Stejně jako Hermiona.

Něco ji napadlo. Nemohla ho mít u sebe, ale mohla mi poslat alespoň dopis.

Začala psát.

Drahý Draco,

Věřil by jsi tomu, že tu opravdu jsem a za pár chvil budu tvojí ženou? Já tomu začínám věřit až teď. Chybíš mi. Chybí mi tvoje objetí, které mě jako jediné dokáže uklidnit. Dokonce jsem pokoušela přemluvit Narcissu, aby nám zavázala oči a já tě mohla alespoň na chvíli obejmout. Až tak zoufalá jsem. Prosím tě, slib mi, že na tento dopis odpovíš dřív než se vezmeme. Chci být klidná až půjdu uličkou rovnou k tobě. Miluju tě Draco Malfoyi a strašně moc se těším až budu opravdu jen tvá.

Tvoje budoucí žena

Odložila pero a podívala se na dvě ženy, které měli oči namířené na ní a na dopis.
Když se na ně podívala pohled spočinul přímo na ní a ne na kusu papíru.

„Prosím, dejte ti Dracovi." Řekla a podávala dopis dvěma ženám stojícím u dveří.

Dopis si vzala Pansy a odešla z místnosti.

Po deseti minutách byla zpět i s odpovědí.

Moje nejdražší Mio,

Opravdu věřím, že už za deset minut budeš mojí ženou. Jsem nejspíš stejně zoufalý jako ty. Chybíš mi stejně jako já tobě. Opravdu nevím, co bych si bez tebe počal. Těším se na okamžik, kdy tě uvidím jít uličkou. Až tě po tak dlouhé době uvidím. A konečně si řekneme své ano. Mám jen malou výtku k tvému dopisu. Ty už moje seš. Tím, že si tě vezmu to pouze potvrdím.
Miluji tě.