Chci Lásku. (Dokončeno)

25. Manor

Ahoj.
Dneska má narozeniny naše Hermiona 💚 chtěla jsem udělat malý speciál, ale nějak mě nic nenapadlo.
Myslím, že tento týden už celý příběh ukončím.
Hned jakmile tady bude publikován epilog, tak vydám první kapitolu u příběhu Nemůžu Tě Nechat Jít.
Doufám, že se vám to bude líbit aspoň podobně jako tahle. Užijte si čtení

Už týden bydlím s Dracem, Narcissou a Luciusem na Malfoy Manoru.
Upřímně se tu stále nevyznám a to už jsem tu několikrát byla.

Když je snídaně musím jít s Dracem. Když je oběd musím jít radši s ním. Když je večeře je to stejné jako se snídaní a večeří.

Pokud potřebuji do salónku Narcissy, tak doprovod nepotřebuji. Myslím, že je to jen jedna z mála místností, které od naší ložnice najdu. Stejně tak i knihovnu.

Dneska jsem si vzala volno. Potřebuji si lehce odpočinout a Draco mi s tím dost pomáhá. Ležíme společně v naší posteli.
Draco ještě spí a já se rozhodla udělat mu snídani.

Došla jsem do jídelny asi po půl hodině.
Jak jsem řekla..prostě se tu stále nevyznám.

V kuchyní bylo několik skřítků a skřítek.
Poprosila jsem je, jestli bych nemohla udělat snídani pro Draca. Jedna skřítka se dokonce rozplakala, protože si myslela, že mi od ní nechutná.

Rozhodla jsem se pro palačinky s ovocem. Nakrájela jsem jahody, broskev a pak borůvky s malinami.

Pak jsem udělala těsto a hlídala pánvičku, aby se mi nepřipálily.

„Miláčku? Proč jsi mi utekla?" Otočil si mě směrem k němu a a jednou rukou mě držel za pas.

„Protože jsem ti chtěla udělat snídani. Do postele." Vlepila jsem mu sladkou pusu na tvář a otočila se k teď už mírně spálené palačince.

„Sakra Malfoyi!" Vykřikla jsem když mě vzal do náruče a odnášel ven.

„Snídaně počká."

„Já mám hlad. Pusť mě dolů!"

„Co mě přesvědčí?"

„Třeba tohle." Začala jsem ho lechtat na krku, čímž povolil a já spadla na zem.

„Grangerová.. Grangerová..chceš si snad něco udělat?" Optal se. Popravdě jsem si myslela, že mě bude držet dost pevně. Tak abych mu nevypadla.

„Myslela jsem, že mě nepustíš." Obhájila jsem se.

„Překvapila jsi mě." Obhájil se i on.

Pak mě něco napadlo. Na stole přece leží mouka, tak proč neudělat menší bitvu?

Draco vstal a pomohl mi. Přešla jsem k pultu a Draco mě ze zadu objal. Položil si hlavu na mé rameno, což se mi hodilo.

Vzala jsem trochu mouky a plácla mu ji do obličeje. Rychle se otřepal a udělal to samé.

Celou kuchyň jsme teď zaprášili moukou. Ale užívala jsem si to. Smála jsem se a utíkala. Při mé smůle byl Draco o něco rychlejší, takže mě pokaždé doběhl.

Byli jsme tak zabrání, že jsem si nevšimla, že se vrátilo několik skřítků a celou scénu sledují. Bylo mi hned jasné na co myslí. To oni budou muset uklízet tu kuchyň. Jenže když jsem tu teď já, ráda jim pomůžu.

Když si toho Draco všimnul, bylo pozdě.
Běžel zrovna proti mě a kvůli tomu, že byl celkem dost rozběhnutý, tak do mě narazil a oba jsme dopadli na tvrdou zem. Opět.

Omluvil se a pomohl mi na nohy.
Když jsem se zvedla zamířila jsem k teď trochu vyděšeným skřítkům.

„Greky se omlouvá paní. Greky nechtěla rušit." Ozvala se moje asi nejoblíbenější skřítka tady.

„Nic se neděje Greky. Máte stejné právo tu být jako my. Stejně už jsme na odchodu jen si vezmeme tenhle talíř a kuchyň je zase celá vaše." Natáhla jsem se pro talíř s již hotovými palačinkami.

Vzala jsem Draca za ruku a šla směr knihovna.

Sedli jsme si ve společném objetí na pohovku a já podala Dracovi jednu z těch dobrých palačinek.

Chutnali mu.
Když mi je pochválil a líbnul mě na krk, musela jsem se lehce pousmát.

Když jsme dojedli zvedla jsem se, abych mohla talíř odnést zpátky do kuchyně.

Talíř se rozbil. Díky Dracovi, který si mě prostě musel stáhnou zpátky.

„Nemůžeš mi pořád někam odcházet. Jednou jsem řekl, že tě nikam nepustím, tak to snad musím dodržet ne?"

„Sice je to milé, ale já nemám ráda nepořádek. A kdyby nebylo tebe, tak tu ten nepořádek ani není. Teď mě omluv. Ráda bych to uklidila."

Začala jsem sbírat velké kusy porcelánu a ty malé jsem opatrně nahrnula na hromádku na kterou jsem položila i ty velké a nechala to zmizet.

Rozešla jsem se ke dveřím, před kterými se objevil Draco.

„Sakra..dej mi pokoj."

„Nedám. Jsi moje milá Miono.."

„Mluvíš jako Ron." Zněla jsem dost chladně. Popravdě nevím koho to zarazilo víc. Jestli mě a nebo jeho.

„Jenže ten si nevážil jakékoliv maličkosti, co pro mě nebo pro sebe děláš. Já si vážím všeho co uděláš. Miluju tě celým svým srdcem a nikdy bych tě nenechal odejít. Prostě jsi moje a díky tomu jsem ten nejšťastnější muž. A já jsem celý tvůj, takže jsi nejšťastnější žena."

„Nějak moc si věříš Malfoyi."

„Nějak moc odsekáváš Grangerová."

„Mám k tomu důvod."

„Jaký?"

„Naštval jsi mě."

„A napravila by to večeře na kterou bych tě zítra rád pozval, protože budeme mít výročí?"

„Ty jsi nezapomněl?" Rozzářily se mi oči a na rtech mi hrál šťastný úsměv.

„Na to by se přece nemělo zapomínat."

„Draco Malfoyi já tě šíleně a bláznivě miluju!" Vykřikla jsem a skočila na něj.
Štěstí, že má takovou sílu.

„A já tebe Hermiono Grangerová. Ani nedokážu slovy říct jak moc."
A tak jsem se stala ještě šťastnější než jsem byla.

Sakra. On sice nebyl ten kdo zapomněl, ale já to byla.

Omluvila jsem se, že jsem zapomněla na návštěvu u Potterových, kterým jsem pak rychle poslala se vzkazem, že kdyby se někdo ptal byla jsem u nich. Ginny to nejspíš poznala, protože pak mi přiletěla její sova se vzkazem, jestli nepotřebuju s něčím pomoct.

Dárek jsem měla vymyšlený hned.
Chtěla jsem mu koupit kravatu.
Zašla jsem do krámku a vybrala kravatu jeho oblíbené barvy. Černou.
Pak jsem dostala nápad. Rychle jsem se přemístila na ministerstvo do své kanceláře, aby se můj nápad stal i skutečností.