Chci Lásku. (Dokončeno)

7. Rozhovor s Pansy

Ahoj! Omlouvám se předem za popis šatů. Nijak zvlášť to neovládám. Užijte si to. Předem se omlouvám za chyby.
----------------------------------------------------

Došla jsem domů poměrně utahaná.
Bohužel jsem měla ještě nabitý program a tak jsem si šla dát studenou sprchu.
Poté jsem si spravila make-up a nanesla rtěnku. Šla jsem do ložnice abych se mohla převléct. Bylo pět. Draco tu bude v šest. Neřekl mi kde ta večeře bude a já jaksi nevím co si obléct.

Rozhodla jsem si proto vzít mé oblíbené, které se hodí skoro na všechno. Jsou lehounce růžové a vzadu trochu delší s úplným pasem.
K tomu jsem si vzala stříbrné páskové boty s podpatky, které dokonale ladili s mojí kabelkou.

Draco sice říkal, že mě vyzvedne v šest, ale byl tu nečekaně moc brzy. Bylo teprve čtvrt na šest. Šla jsem mu otevřít a on tam jen tak stál a díval se na mě.

„Neciv tak a pojď dál. Pokud je to moc, mohu se převléknout. Neřekl jsi mi kam se jdeme najíst."

„Není to moc. Sluší ti to."

„Uh, díky." No skvěle. Teď už se musím úplně červenat.

Měl na sobě černé kalhoty stejně jako boty a modrou košili s černým sakem.
Taky mi to slušelo. Radši mu to neřeknu. Bůh ví co by si pak o mně myslel.

Když vešel dovnitř rovnou si sedl na gauč. Šla jsem se jen učesat, což mi zabere maximálně deset až patnáct minut.

Rozhodla jsem se pro vysoký culík s malým copánkem na pravé straně.
Nevypadalo to vůbec špatně.

Vyšla jsem z koupelny a sedla si vedle Draca. Seděli jsme mlčky vedle sebe. Nakonec mě chytil za ruku a zvednul mě.

„Děje se něco?"

„Mělo by?"

„Je něco málo po půl. Normálně bychom měli sraz až za půl hodiny. Jen mě napadlo jestli se něco nestalo."

„Jen jsem to už dál nemohl vydržet s otcem."

„Tak proto jsi došel o hodinu dřív?"

„Ano. Nevadí to doufám?"

„Jistě, že ne. Hele pokud chceš, můžeš tu dnes spát."
Podezíravě se na mě podíval a já hned pochopila jak to vyznělo.

„Samozřejmě v pokoji pro hosty, tedy pokud by jsi nechtěl spát tady na gauči."

Jen souhlasně kývl.

„Díky."

„Za co? Že ti pomáhám ukrývat se před otcem? Jsi můj kamarád. A to ten nejlepší, ráda to pro tebe udělám."

„Za všechno. Jsi úžasná kamarádka. Musím přiznat, že lepší jak Pansy. I když jí nemám rád. Byla tu vždy pro mě. Po nějaké době jsem jí začal věřit."

„Teď tě musím zarazit. Všichni jsou lepší jak Pansy. Na škole jsme všichni viděli jak o ni nestojíš a stejně se po tobě plazila. Byla na mě hnusná stejně jako ty, ale od ní mi to bylo prakticky jedno. Tím nechci říct, že bych si to od tebe nějak moc brala, ale můžu říct, že první tři roky jsi mi dával opravdu zabrat. Každé prázdniny jsem kvůli tobě alespoň jednou brečela. Nakonec jsem si řekla, že to takhle dál nejde a ani tobě nedovolím aby jsi mě něčím rozhodil. Už nikdy."

„To mě mrzí. Opravdu mrzí. Víš..asi bych se ti měl s něčím svěřit. Já jak už jsem ti říkal, byl jsem tak vychován. Chtěl jsem být jako otec. Byl jsem smířený, že nikdy nebudu mít city. Zvrtlo se to, když jsem viděl, jak jste vy tři šťastní. Záviděl jsem vám to úžasné přátelství, co jste měli. Já měl Crabba s Goylem, kteří byli spíše jako moji bodyguardi. Za své přátele bych asi mohl považovat jen Blaise a Pansy, jenže to nebylo to, co jsem chtěl. Chtěl jsem opravdové přátele. Záviděl jsem to hlavně tobě. Jsi mudlorozená a přesto jsi měla lepší život. Měla jsi v tu dobu a to neříkám, že nemáš pořád, ale měla jsi opravdové přátele, měla jsi rodiče, co tě oba moc milovali a byli na tebe hrdí za cokoli, co jsi udělala. U mě to jde říct jen o jednom a to o matce. Teď jsem poznal jaké to je. A jsem opravdu šťastný."