Upíří Kráska [Twilight]

12. Překvapení

Takže mě čekala biologie. Máme ji s Edwardem dohromady. Šla jsem do třídy, když do mě někdo vrazil. Byl to nějaký kluk v kapuci. Nikdy jsem ho tu neviděla. Jeho pach byl, no prostě hrozně smrděl. Nemohla jsem ten pach rozeznat. Rozhodla jsem se to ignorovat. Když už jsem se konečně chtěla dostat do třídy, zavolal mi taťka. Prej mám za ním zajít do nemocnice, že je všechno zařízeno. Mám se prostě sbalit a jít ze školy.

Řekla jsem, proč ne. Už je to fakt unavující, dělat maturitu a strědní školu pořád do kola. Jsem sice ve třeťáku, ale biologii mám se čtvrťákama.

Tak jsem se zbalila a vyrazila do nemocnice. Musela jsem jít pěšky, protože tu nemám auto. Já vůbec nenám auto, a to mě celkem dost štve. Jako všichni už auto mají jen já ne. Když tak nad tím přemýšlím, ješte nikdy jsem neměla auto, teda jednou, ale to jsem měla půjčené od otce na pár měsíců, však to potom tak vypadalo. Po měsíci, ani ne, jsem najela do stromu.

Tak teď upřímě se mu nedívím, že mi auto nechce koupit. Občas mi ho půjčí Edward nebo Emmet, někdy když jsem moc dotěrná, mi ho půjčí i Rossali, ale to vyjímečně. Jako já řídit umím, jen aby jste si třeba nemysleli, že jsem za volant sedla úplně nepřipravená, no tenkrát, jak jsem narazila do toho stromu, jsem ješte tak dobře řídit neuměla.

Konečně jsem přišla do nemocnice. Šla jsem rovnou do taťkové ordinace. V čekárně bylo pár lidí. Já jsem slušně pozdravila, aby si lidi neřekli, že dcera doktora Cullena je nevychovaná. Zaklepala jsem na dveře a vešla do místnosti.

,,Ahoj tati." pozravila jsem Carlislela a usmála se na něj.
,,Ahoj drahoušku." on mi úsměv opětoval.
,,Co jsi potřeboval, že jsi mě vytáhl ze školy? zeptala jsem se.
,,Copak, nejsi ráda?"
,,Jsem." usmála jsem a on taky.
,,Pojď jsem." řekl a ukázal hlavou, ať jdu za ním a sednu si mu na klín.

Já jsem to udělal s velkou radostí. Naposledy jsem mu tak seděla na klíně......, už ani nevím.Takže jsem mu posadila na klín. On něco klikal na počítači.

,,Líbí se ti?" zeptal se mě a ukázal mi na obrazovce nádherné auto.

,,No jasně, že líbí. Proč se ptáš?" řekla jsem.
,,Podívej se z okna." řekl a já jsem nahlédla z okna. Tam na parkovišti stálo přesně to samé auto.
Já jsem se na něho podívala a neměla jsem slov.
,,To je,...to auto."koktala jsem. ,,Je, ..je .."
,,No je, teda jestli ho budeš chtít."

,,Aaaaa." zapištěla jsem. ,,To si děláš strandu tati. Děkuju moc." skákala jsem asi metr vysoko. Pak jsem ho obejmula a taťka se smál.

,,Tady jsou klíče." chtěla jsem si vzít, ale on škubl rukou.
,,Ale, něco bych od tebe potřeboval."
,,Zase." řekla jsem otráveně.
,,Ty víš, že mě chemie moc nejde."
,,No, ale to by jsi měl zvládat, protože jsi lékař a ti by to měli umět."
,,Prosím." dělal na mě smutné oči.
,,No dobře, ale naposledy." řekla jsem a on se usmál.
,,Jsi prostě ta nejlepší dcera." řekl a dal mi pusu na líčko.
,,Já vím." řekla jsem hrdě a pyšně.