Upíří Kráska [Twilight]

6. Vítej V Itálii

Už uběhlo pár dní od mé akce a abych pravdu řekla, nic moc se nestalo. Akorát se pár upírů vzbouřilo, někteří se už nebáli se a byly s člověkem a ještě nějaké drobné shromáždění a tajné porady, kterých jsem se samozřejmě účastnila i já. Ale čekala bych něco i od Volturiů. Něco, cokoli, třeba nějaká  výhružná zpráva, nebo nějaká delegace, ale vůbec nic. Pěkně mě to štvalo a tak jsem musela začít něco dělat. Měla jsem pár plánů, jak je vyprovokovat, ale chtěla jsem je dostat tam kam, jsem je chtěla.

Další věc co mě celkem štvala, byla, že nejspíš moji rodinu vůbec nezajímalo co dělám. Žádný ohlas, žádné zprávy, nic. Kromě Edwarda, ale abych pravdu řekla, tak ani nechtěla, aby by kontaktovali. V té chvíli jsem byla ráda sama, bez táty a ostatních. No co, jsem prostě paličatá a uměla jsem se dobře schovávat. Nejspíš jsem cítila, že mě hledají, ale nechtěla jsem to dovolit, aby mě našli. Nemohla jsem se tím zatěžovat. Důležité bylo zrealizovat plán.

Takže, abych vás do toho zasvětila, musím vám říct, že jse jela do Itálie. Ano. Do Itálie, blízko města Volturi, dostala jsem typ od mého kamaráda, že tam podezírají, že ve Voltuře žijí upíři. A žili. Město Volturi založili oni a lidi se báli do města jenom vkročit, protože věděli, že je tam čeká smrt. To se zrovna hodí, protože jsem se rozhodla, že jím půjdu dokázat, že jsou nebezpeční a že můžou zabít kohokoliv, kdekoliv a kdykoliv.

Psal se rok 1750 a já jsem seděla v přístavní kavárně v Baltimore. Čekal jsem tam na loď, která jede se zbožím do Itálie, do přístavu Napoli ( Neapoli). Měla jsem štěstí a domluvila, s pomocí svých ,,přesvědčovacích schopností,, s kapitánem, aby mě vzal do Napoli. Loď by měla za chvilku vyplout. Do pila jsem '' čaj,, , vzala si věci a mířila k velké plachetnici s hromadou zboží. Přišla jsem k lodi, kde mě už čekal kapitán.

\\Ještě k tím mým schopnostem, aby jste mi rozumněli, tak mi stačí se někomu podívat do očí a přinutit ho aby řekl a udělal cokoliv jen budu chtít. Dokonce můžu mazat i myělenky, ale jen dočasně, dokud mu je něco nepřipomene, nebo se sám nestane upírem. A samozřejmě dokážu taky číst myšlenky, ale to je schopnost co mají už skoro všichni upíři.\\

,,Slečno Cullenová. Vítejte na palubě.''
Podal mi ruku, abych mohla nastoupit na loď.
,,Děkuji,'' poděkovala jsem, ale v tom jsem v dálce uslyšela jak na mě někdo volá. Otočila jsem se a uviděla jsem moji rodinu. Stáli tam, oblečení v dobovém oblečení a mávali na mě.
Přišla jsem k nim a řekla jsem:
,,Co tady děláte?''
,,Přišli jsme se rozloučit, '' řekl taťka (Carlisle).
,,Buď opatrná,'' řekl Edward, ,,Alice viděla, co máš v plánu."
,,Volturiovi můžou být velice zákeřní,'' varoval mě otec.
,,Ale prosím vás. Nechte ji být. Ona to zvládne,'' podporoval mě Emmet.
,,Děkuji Emmete a vám všem,'' usmála jsem se a všechny jsem objala. Uviděla jsem Sarah a běžela za ní ji také obejmout.
,,V Itálií tě bude čekat malé překvapení, které jsem ti zařídila. Doufám, že ti pomůže.'' řekla Sarah.
,,Děkuji za všechno.'' poděkovala jsem a mířila na palubu.
Vyšla jsem po tenké lávce na palubu lodi. Loď se začala rozjíždět a já jsem ještě naposledy zamávala svým nejbližším, které možná už nikdy neuvidím.

Mezi tím v přístavu (Cullenovi):
,,Uvědomijete si, co jsme právě udělali, že ano?" řekla Esme.
,,Ano," řekl Carlisle, ,,a proto za ní pojede  Edward, toho ona poslechne."
,,Nesmí to udělat, nebo naše rodina skončí," řekla Rosali.
,,Nebojte já jí to nedovolím," řekl Edward, ,,ale co když má pravdu, co když je to jediné řešení."
,,Zbláznil ses Edwarde," řekl Carlisle, ,,nemůžeme jí to dovalit, to je více naštve  zabijou nás všechny."
,,Já jsem viděla, že to udělá," řekla Alice, ,,a tím se všechno změní."

Zpátky u Kathine na lodi:
Jedeme už den a já se snažím pomáhat na palubě jak jen můžu, ale oni mě nenechají. Potřebuju něco dělat nebo se z toho zblázním. Mám takový hlad, všude bylo moc teplé krve. Na lodi s námi pluje jeden mladík, kterému se asi líbím, tak ho využívám, abych tu neumřela hlady, nebo spíš abych se ovládlala a nezabila celou posátku. \\Tenktrát jsem byla mladá, no mladá jsem pořát, ale chováním jsem se podobala novorozenci, jako upířímu.\\

Po dalších asi dva týdnech jsme konečně tady. Vystupuju z lodi a rozhlížím se. Je to krásné přístavní město. Nádhera. Itálii jsme hrozně milovala a líbilo se mi tu. MOc si sice na ni nepamatuji, už je to přece nějaká řádka let. Dívám se okolo a vidím, jak ke mě někdo jde.
,,Promiňte, vy jste Katherine?'' zeptal se muž, asi to byl taky upír, protože měl černý kabát jtejně jako já. Jak asi všichni ví, tak Itálie je zalitá sluncem, ale měla jsem štěstí v ten den bylo zataženo.
,,Ano to jsem,'' odpověděla jsem.
,,Výborně. Jsme překvapení od Sarah.''
,, Aha, '' řekla jsem udiveným tónem.
,,Výborně. Už na vás čekáme. Budou rádi, že vás konečně poznají a vy budete ráda za každou pomoc. Mám pravdu,''
Já na něho hledím s otevřenou pusou.
,,Asi ano. Vy víte co mám v plánu?''
,,Nevím. Slečna Sarah mi řekla, že nám váš plán sdělíte osobně.''
,,Tak dobře.''
,,A vítejte v Napoli.''

Vedl mě. Nastoupili jsem do krásného velkého kočáru. Pak jsem jeli asi tak 10 min než kočár zastavil. Vystoupili jsme a následovně jsem vstoupili do velké budovy. Tak sedělo na židlích a diskutovalo o něčem pár lidí. Bylo jich asi 8. Nejspíš to byly asi taky upíři.

,,Ehm, ehm.... '' odkašlal si muž, který mě přivezl. Mimochodem, jak jsem jeli v kočáru, tak mě řekl, že se jmenuje Paolo. Na to, že je ital, dobře mluvil anglicky.
,,Chtěl bych vám představit slečnu Kathrine Cullenovou.''
Všichni najednou začali tleskat. Já jsem byla v rozpacích.
,,Děkuji vám všem. Jsem ráda že stojíte při mě. Doufám, že vás můj plán neodradí a budete u tak se mnou bojovat proti Volturiům.''

Pak se každý představil. První kdo seděl na židli byl Lorenzo, takový starší upír. Ten se taky před lety zamiloval do člověka. Vedle něho seděl Ricardo. On mohl být starý jako můj taťka a ten prostě jenom nesnáší Volturi. Pak tak seděli dvě holky, Martina a Laura, to byla dvojčata. Ty byly tak. jak Edward. Pak zamilovaný pár Anna a Marco. Ty byly podobní na  Emmeta a Rosalie. A na konec Domenico. Ten byl takový tajemný, ale z jeho oči třištilo sebevědomí a odvaha.

Tak to byl celý můj tým. Teď přišla ta část říct jim o mém plánu. Doufám, že s tím budou souhlasi, protože je to jasná sebevražda.

Zdravím vás.
Konečně další kapitola. Dnes je kratší než mívám, ale doufám že se vám líbila.😘😉❤️

BTW: schopnostmi Kathrine jsem se nechala inspirovat Upířími deníky. Kdo by to nepoznal.