Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Váš synovec??" °40°

Týden zase ubýhal poměrně rychle. Dnes byl znovu pátek a o víkendu měla přijet mamka. Údajně s ní teda i její nový přítel. Podle mamky popisu by mohl být teoreticky fajnovej, ale uvidíme.

Včera jsem spolu s Nicolasem šla po škole ven. Vypadalo to dobře, než jsme se lehce nepohodli. Šli jsme do kavárny, povídali jsme si a pak přišlo téma naši bývalí... Sakra, vždyť on byl děvkař. Co jsem si asi myslela.
Taky tu je totiž možnost, že mě chce jen do postele. Doufám, že to bude zcela jinak. To byla první věc. Pak to bylo ještě pár maličkostí a nakonec jsme oba šli domů sami.
Cestou jsem zas přemýšlela, zda byl tohle dobrý nápad. Chodit s ním...
Pořádně jsem ho neznala, znali jsme se navíc krátkou dobu. Možná to bylo unáhlené. Den ode dne zjišťuji, že to možná mělo počkat. Měli jsme se nejdříve pořádně poznat, zajít si párkrát na kafe, posedět si a tak. A až potom jsem s ním mohla chodit. Teda, pokud bych potom jeste chtěla. Jinak bych ho nechala být.

Zrovna mě čekala už jen poslední hodina ve škole a pak konečně domů. Docela jsem si zvykla, být doma sama. Ale přeci jen se nehorázně těším na mamku. Na toho přítele moc ne, ale jsem zvědavá přeci jen.

Šla jsem chodbou do třídy biologie. Měla jsem jí společně s Fredem. Jeho jsem potkala na cestě do třídy, pozdravila jsem ho a on mi to opětoval. Dneska mu to hrozně sluší... Nakonec jsme si i chvíli povídali a pak se rozloučili. Domů jsem šla pěšky. Byla už pěkná kosa.
Byl už konec listopadu a já to chtěla brzo zkusit do týmu. Snad se dostanu. Jsem sice holka, ale když chci, dokážu všechno...
Brzo taky uvidím Taru, která přijede za nějaké dva týdny. Nakonec tedy letí ona sem.

Zima se hrozně blížila, už byla skoro tady. Venku ráno lehká námraza, stromy už měly jen holé větve. Tráva měnila barvy, všechno už mělo nádech zimy. Blížící se Vánoce a já ještě nic neměla. Nemůžu ani uvěřit že tu jsem už tak dlouho... Čas utíká nehorázně rychle. Mohl by se jen na malou chvíli zastavit.

Na sobě jsem měla teplou bundu a pod ní svou oblíbenou mikinu. Na uších sluchátka, která mi právě hrála mou oblíbenou písničku. Chvílemi jsem se pohupovala do rytmu a okolní svět se přeci jen na chvilku zastavil.
Šla jsem pár minut a za chvíli jsem měla být doma.
Zavřené oči a nedívala se před sebe. Tentokrát jsem naštěstí nikoho nesrazila. Po otevření oči jsem byla uchvácena. Malé vločky se snášely na zem. První sníh.
Miluju první sníh, má to takové hezké kouzlo.

Pohupujíc se do rytmu, koukajíc se na malé vločky, které se na zemi proměnili v malou kapku vody.

Doma jsem se svlékla, vzala si to co obvykle. Své kalhoty s dírou na kolenou a své tričko s potiskem.

______________________________________

Pátek jsem přežila suprově a byla tu sobota. Tu jsem strávila hlavně uklízením a přípravou do školy. Uklizeno bylo poměrně rychle, jelikož jsem tu ani takový pořádek neudělala.

Dneska měla přijet má mamka s přítelem. Ani mi neřekla v kolik a nechtěla jsem nechat nic náhodě. Připravila jsem i oběd pro tři osoby a když tak toho prostě bude víc no. Uklidila jsem snad všude a stále jsem měla hrozně času. Nakonec jsem si vzala knihu ze své knihovny a šla si číst do křesla v obýváku.
Moře klidu....
Milovala jsem tu knihu, četla jsem ji už několikrát. Prostě jedna z mých oblíbených. V polovině mě vyrušil zvonek.
Mamka a přítel.

Zvedla jsem se a došla jim otevřít.

,, Ahoj mami.“ řekla jsem a hned jí dlouze objala.
,, Ahoj Kate. Vidím, že jsi přežila.“ řekla, opětovala mi objetí a pak se odtáhla.
,, Mike jen bere zbytek kufrů. Za chvíli tu bude.“ řekla mi a já ji mezitím vzala jeden z kufrů.

Od auta přišel muž. Vysoký, s lehkým strništěm, kaštanové vlasy. Vypadal i mile.

,, Kate, tohle je Mike. Miku má dcera Kate.“ řekla mamka a já podala ruku Mikeovi. Ten ji ochotně přijal.
,, Rád tě poznávám. Mike Wilson“ řekl.
,, Já vás také.“ řekla jsem a zamyslela se.
,, Tykej mi Kate.“ odpověděl mi a usmál se.
,, Dobře.“ řekla jsem jen. Stále mi vrtalo hlavou jeho celé jméno.

Mike Wilson.

Sakra, proč je mi to tak povědomé.

Mamka Mikea pozvala dovnitř, provedla ho tady a nakonec jsme si všichni dali oběd.

,, Kate na jakou chodíš školu?“ zeptal se mne Mike.
,, Na Middletonovu.“ řekla jsem.
,, Tam chodí i můj synovec.“ řekl mi.
,, Jo?“ zeptala jsem se.
,, Jo, Fred Wilson.“ řekl a v ten moment mi to došlo....

Fred Wilson...

Ten Fred co mě učí hokej. Ten Fred, který se mi svým způsobem věnuje. Ten Fred...

,, Jako vážně?“ řekla jsem a čekala že to třeba nějak vyvrátí, nebo cokoliv.

,, Ano, znáte se?“ zeptal se mě a já lehce zčervenala.
Ano známe se a svým způsobem mě docela přitahuje a líbí se mi. Taky spolu hrajeme hokej a on mě doučuje, jak pořádně hrát... Tohle jsem asi, určitě říct nemohla.

,, Jo. Je to i bráchovo kámoš. Ty se znají déle.“ odpověděla jsem mu a snažila se potlačit všechny ty pocity.

______________________________________

Nakonec se Mike už na nic neptal a poté odešel domů. Měla jsem plnou hlavu otázek.
Když by si mamka teoreticky toho Mikea vzala, byli bychom s Fredem příbuzní... Fuj.
Proč se tohle děje mě?
S Nicolasem to nevypadá dobře, stále se nebaví. Vypadá to jako konec. Líbí se mi můj určitě brzo příbuzný... Bože.

Celou noc jsem nemohla pořádně usnout. Stále jsem přemýšlela, stále mi můj přemýšlející mozek nedovolil usnout. A že to byla dlouhá noc. A zítra je navíc neděle, trénink a já tam budu nic nedělat, jak tělo bez duše.

Další kapitola, se skoro 1000 slovy.

Máme❤
↓
1,07 K přečtení❤
↑

Úžasné❤❤❤❤

Jelikož bude škola, kapitolky budou méně vydávané... :(

Vaše❤
xxxx