Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

Víkend ❤

Týden utekl velmi rychle. Dneska je pátek a já už jsem naštěstí mimo školu.
Wendy se mě dneska ptala, zda jdu na jednu párty. Jako říkám si proč ne, ale moc se mi ani nikam nechce.
Řekla jsem jí, že radši až někdy jindy.
Že mi není moc dobře. A lhala jsem.
Bylo mi naprosto fajn, ale jen se mi nikam nechtělo.
Ze školy jsem šla pěšky a cestou jsem přemýšlela u písniček, které se mi rozezněly ze sluchátek.
Přemýšlela jsem nad Fredem, Jacobem.... A tak.

Sakra. Já jsem zapomněla na Jacoba. Dneska jsem s ním někam měla jít. Jak mi to mohlo vypadnout. To jsem už tak neschopná???

Došla jsem domu, odložila si věci a koukla jsem na Facebook. 10 zpráv.
5 z nich od Jacoba. 3 od Freda a zbylé dvě od neznámých lidí.

Jacob: Ahoj. Dnešek platí?
Jacob: Jsi tu vůbec?
Jacob: Sraz v 18 u Baker street.
Jacob: Jestli hodláš přijít.
Jacob: Tak asi zatím. Krásko.

Fred: Ahoj, je mi líto jak jsem na tebe vyjel s Jacobem. Promiň.
Fred: Platí to doučování hokeje?
Fred: Doufám, že ano. Tak zatím.

Neznámá: Ty si ta nová? Zvu tě na dnešní párty u Janett. Pití zajištěno a zaručuji ti, že se budeš jistě dobře bavit.

Neznámý: Ahoj :3

Na neznámé jsem nijak nereagovala, jen si je přečetla.
Na Fredovo zprávy jsem odepsala jen to, že se nemá za co omlouvat a že platí ta neděle.
A na Jacobovo, že přijdu.

Byli teprve 2 hodiny a tak jsem si mezitím uklidila pokoj, vyluxovala dole i v pokoji a začala si i připravovat nějaký sloh na laborky.
No a potom jsem se chtěla odreagovat.
Vzala jsem si svoji kytaru, která teď dlouho stála jen v rohu pokoje a zahrála jsem první tón.
Stále mě poslouchala na slovo. Každá struna poslechla můj prst.
Výsledkem byl dokonalý tón. Prostě nejúžasnější zvuk na světě.
Hrála jsem jen chvíli, ale i za tu chvíli to byl ten nejlepší pocit na světě.

(A ano. Hraji na kytaru a to již 10 let. Moje vášeň.)

Bylo skoro 16 a já ještě nejedla. Objednala jsem si pizzu. Bez kečupu, jen se smetanou, šunkou a sýrem.
Vlastně tu, co mám nejradši.
Pizza tu byla brzy. Asi do 15 minut.
Jedla jsem a měla jsem v sobě už tak půlku pizzy.
Nemohla jsem a tak jsem si ji nechala na později.
Přinesla jsem si dolu kytaru a zase hrála. Nechtěla jsem teď na nic myslet.
Chtěla jsem jen hrát a hrát. To bylo jediné, co mě naplňovalo.
Zahrála jsem si pár jednoduchých písniček a zazpívala si.
Sice zpívat neumím, ale uklidňuje to a tak. Je to fajn pocit.
Po chvíli mě vyrušil zvuk.

*Cr*  *Cr*
Zvonek u dveří. Byla jsem zrovna uprostřed jídla. Uprostřed, když jsem si užívala svoji pizzu. Tedy, zbytek pizzy, co mi zbyl.
Otevřela jsem a ve dveřích se objevil..........

Zase se mi to takhle hodí a tak je kratší. Okolo 500 slov.
Brzy další. Možná i dnes.
A promiňte že nevydávám častěji.
A taky předem omluva za nějaké chyby....

Vaše❤
xxxx