Apokalypsa: Nový život

Část 4

Je skoro polovina září a jsme bez elektřiny. Takže nás to donutilo se nad tím zamyslet a znova se vydat na cestu. Druhý den brzy ráno jsme se nachystali na cestu. Můj první plán byl ten, že bychom se mohli jet podívat na chovné rybníky k hranicím s Polskem. Byla tam spousta rybářských chatek a rybářské vybavení by se nám mohlo hodit. Tentokrát jsme nejeli přes město, kdyby tam náhodou zase stáli vojáci. Znal jsem jednu vedlejší cestu, kterou se tam taky dostaneme. Tentokrát jsme jeli Honzovým autem a já ho navigoval.

Z hlavní silnice jsme sjeli na polní cesty, které nebyly v tak hrozném stavu, takže se po nich dalo normálně jet. Před námi se objevila dlouhá rovinka. Honza dupl na plyn a hnal to jako závodník. „Co blázníš?!" vykřikl jsem. Honza se jen usmíval a hnal své auto stále vpřed. „Zpomal, tady za tím lesíkem budeme odbočovat," upozornil jsem ho. Začali jsme zpomalovat. „Musel jsem to trochu provětrat," řekl spokojeně Honza a zastavil na konci cesty. Před námi byl vetší rybník a okolo něj stály chatky. Vystoupili jsme z auta a já si vzal do ruky páčidlo. Šli jsme k první chatce a oba jsme dovnitř nahlédli jiným oknem. „Je tam tma jak v prdeli," řekl Honza a šel ke mně. „Jdeme na to?" ukázal jsem na páčidlo. Zarazil jsem ho do dveří, které po chvíli boje povolily. Na stropě bylo pověšených kolem deseti rybářských prutů. Po krátkém rabování jsme našli i háčky a jiné potřebné věci. „Zkusíme hned nahodit?" zeptal jsem se Honzy, který se na mě podíval a řekl: „Ty jsi to už někdy dělal?" „Ne, ale nemůže to být nic těžkého. Prostě to tam fláknu a uvidíme," odvětil jsem. „Hmmm, pán je odborník," pousmál se Honza.

Vzal jsem prut s žížalou napíchnutou na háčku, kterou jsme našel pod šutrem. Dal jsem prut za sebe a vzpomínal, jak mě to otčím učil. Nějak jsem to přidržel a pak pustil a háček s návnadou přistál patnáct metrů od břehu. „A to teď tady budeme stát?" zeptal se znuděně Honza. Hlavou mi blesklo, že jsem to nějak nedomyslel. Položil jsem prut na zem a provázkem, který jsem našel, jsem ho přivázal ke stromu, aby nám ho ryba nestáhla do rybníku. Šli jsme dále, od chatky k chatce, ale nenašli jsme nic zajímavého. Nacházeli jsem jen rybářské náčiní, kterého jsme už měli dost. „Kašleme na to?" zeptal se Honza. „Asi jo, jen se koukneme, co je v této chatce," ukázal jsem na místo, kde stála nová větší chatka. Přišli jsme k ní a automaticky jsem zarazil páčidlo. Začal jsem s ním páčit a dveře tak rychle povolily, že jsem couvl, zakopl a spadl na záda. Ze dveří vyšel hnusák, který se okamžitě vrhl na Honzu, který stál u dveří. „Sakra!" lekl se Honza a chytil kousáka za ramena. Rychle jsem vstal a rozmáchl jsem se páčidlem. Udeřil jsem ho do hlavy, až krev vystříkla na Honzu. Mrtvák se skácel k zemi a já ho zasypal ještě pár ranami do hlavy, dokud nevypadala jako meloun. Všude byla krev a kousky mozku. Honza si utíral z obličeje krev a u toho nadával: „Do hajzlu to je hnus. Sereme na to jedeme domů." Nechtěl jet domů, protože jsme chtěli najít ještě centrálu, ale když jsem viděl naštvaný výraz Honzy, ustoupil jsem.

Než jsme odjeli, šel jsem se podívat na prut, jestli jsme něco nechytli. Rychle jsem navinul vlasec a na konci byla chycená menší ryba. Nevím, co to bylo za druh, ale měla okolo třiceti centimetrů. Chvíli jsem si jí prohlížel, a nakonec jsem jí pustil. „Stejně ryby moc nemusím," řekl jsem si pro sebe a šel jsem za Honzou do auta. Tentokrát jsme jeli normálně po hlavní cestě přes město, abychom zjistili, jak to tam vypadá. Po cestě jsme potkali nějakou rodinku, která si to pěšky hnala k hranicím s Polskem. Potom jsme potkávali žrouty. „Ty svině se pěkně rozlézají," řekl naštvaně Honza, který kdyby měl u sebe kulomet, tak by je hned postřílel. Ve městě bylo ticho až na žrouty, kteří bloudili nebo ožírali maso ze své kořisti. Na chodníku byly i spálená těla lidí. Projeli jsme městem a nenarazili jsme na žádné kontroly. To pro nás znamenalo, že se sem příště vrátíme. Cestou domů mi hlavou poskakovala myšlenka, co bych dělal, kdyby ten zombík Honzu kousl. Byl by to konec i pro mě nebo bych zkusil přežít sám?