• Hacker girl •

> Dvacet dva <

Přede mnou se pomalinku vynořuje malinké městečko Woelfalls, což znamená, že jsem zhruba v polovině cesty.

Sjedu z hlavní silnice a proplétám se ulicemi k jednomu hotelu, kde mám objednaný pokoj.

"Dobrý den," pozdravím muže za pultem. Zvedne hlavu a příjemně se usměje. Je ve svých středních letech a vypadá, že ho práce v hotelu i baví.

"Dobrý den, co bych pro vás mohl udělat?" zeptá se příjemným hlasem. Vypadalo to, že tento chlapík je zde - na planetě Zemi - hlavně kvůli zpříjemnění vašeho života.

"Mám tu objednaný pokoj na jméno Nash," oznámím mu důvod, proč stojím před ním.

"Ano, jistě, už jsme vás očekávali. Pokoj na dvě noci, je to tak?" zeptal se a já pouze kývla na souhlas. "Výborně pokoj 713," podal mi klíčky od pokoje a s přáním hezkého dne se rozloučil.

Hodím má zavazadla na postel a vysypu jejich obasah - je na čase zjistit stav mých věcí.

Dobře, takže: Tři trička: AC/DC, černé a bílé.
Dvoje legíny: oboje černé.
Jeden tenký černý plášť.
Dvoje mikiny přes hlavu: modrá Leova s nápisem I have the best friends ever a černá.
Jedny modré džíny.
Šedé tepláky.
Tři páry spodního prádla.
Jeden béžový pletený svetr.
Hygienickou taštičku: zubní kartáček, pastu, malinký sprcháč se šamponem, malinké mýdlo (dobré na čištění rány, když není dezinfekce), tampony.
Lékárnička: půl plata léků na bolest (hlava, břicho), tři na bolest, kdyby mě někdo postřelil (je v tom morfium), jeden škrtící obvaz, nějaké polštářky, antibiotika, penicilin a injekční stříkačku, léky na horečku a tři tabletky, které vyvolávají zvracení.
Počítač, mobil, nabíječky, náhradní baterky, disky, složka s informacemi, balíček od té neznámé, peníze.
Jediné boty, co mám jsou tenisky na běhání, které mám na nohou.

Zdá se, že je toho hodně, ale ve výsledku není. Na to, že jsem zdrhla nejmíň na tři měsíce, je toho sakra málo, tehdy jsem si myslela, že to bude jen pár dní, ale zdá se, že jsem se pletla.

Sbalím si věci zpět do tašek a vydám se do města, kde si musím zavolat a něco poslat.

•

"Dobrá, na jakou adresu?" zeptá se prodavač, který zjevně chodí na vysokou a je mu něco kolem dvaceti.

"Roh třicáté a devatenácté, Brooklyn, New York City...jméno Chloe Brooklyn High," řeknu a podívám se, jak lepí na balíček štítek s adresou.

"Děkuji, na shledanou," vyjdu z obchůdku a zamířím k telefoní budce. Vytočím 453-219 a čekám.

"Haló?" ozve se z druhého konce.

"Ahoj Tony," pozdravím.

"Rain, jak se vede?"

"Dobře, řekla bych... Jak to jde u vás?"

"Den po tom, co jsi odešla, to znamená včera, nás odvolali z mise, takže jsme na základně... Neill je naštvaný, že ses s ním nerozloučila, Zachy je naštvaný, že ho srovnáváš s Neillem, Am to ani nedošlo, že seš pryč, já...no chápeš, přetvařuju se, že o tom nevím a Leo...no on..."

"Vyklop to, Tony," řeknu netrpělivě.

"No on...totiž...je tak trochu zamčený na pokoji, když už vyjde, tak jde trénovat...před chvilkou zničil ten nezničitelnej pytel..." trochu jsem se nad tím usmála.

"Okay, dejme tomu, že je všechno v pohodě," usmála jsem se.

"Co plánuješ?"

"Ani nevím, poslala jsem jí ten balíček, zítra bych měla dostat ten dopis, no a...za týden odlítám do New Yorku...tam pak budu až do konce...jen, nesmí se to nikdo dozvědět, jo?"

"Neboj, jsem v tom s tebou...a v New Yorku se vidíme" ujistí mě.

"Díky Tony, jsi zlatíčko,"

"Já vždycky,"

"Jak to de s regulátorem nuklearní energie, Starku?"

"D.C. je lepší!"

"Na něco jsem se ptala, trubko,"

"Skoro hotovo,"

"To je báječné, Anthony,"

"Jasně, že jo...jsem génius,"

"Jasně," protočila jsem oči nad jeho pravdivou poznámkou. Měl IQ nejmíň 145...

"Volají mě, musím jít," řekl smutně.

"Ahoj v New Yorku, Metropolitní muzeum, 13:35," zavěsila jsem a vyšla z budky. Rozběhla jsem se k parku, kde si kluci mého věku trénují parkour, možná se něčemu přiučím...

Jak jsem předpokládala, viděla jsem skupinku pěti lidí lézt po zídkách, hrazdách a podobných věcech, které byly různě postavené v prostoru cca 150 metrů čtverečních.

"Ahoj," pozdravila jsem postavy, které se na mě otočily. Usmála jsem se na ně, ale úsměv mi zmrzl na rtech. Uviděla jsem osobu, kterou jsem rozhodně vidět nechtěla. Osobu, která mohla všechno pokazit.