• Hacker girl •

> Deset <

Leo mě čekal před společenkou. Povídal si tam s jinou agentkou a to mě celkem štvalo, i když jsem se před chvílí snažila políbit jeho nejlepšího kamaráda, což neměnilo nic na faktu, že mě to štvalo. Proč si s ní povídá? Není ani tak hezká. Teda hodí se k sobě výškou. A má hezký vlasy. Ale Leo je andílek, má si povídat jen s naší skupinkou. Co když ho někdo zkazí? Ty žárlíš, Rain, ozval se malinký hlásek v mé hlavě. Rychle potřesu hlavou. Co mě to napadá?

"Zdárek!" zvolala jsem a skočila mu na záda. Trhla jsem sebou do zadu a snažila ho složit k zemi. Skončila jsem namáčknutá na zdi. Ahoj, Leo.

"Jsi nenápadná jako slon v květinářství, sem tam nějaká váza," zasmál se a pustil mě.

"Tak co se děje?"

"Krom toho, že je tvůj trenér šílenec a málem po tobě vyhlásil celostátní pátrání, anižto se podíval k tobě do pokoje? Zasek se mi počítač,"

"Vylils na něj čaj," pokroutila jsem očima.

"Jo, byla to nehoda! Tomu neuvěříš, ale lev-" začal.

"Zkrať to," zasmála jsem se.

"Jsem pako, šel jsem si na snídani sednout s laptopem a vylil si na něj hrnek čaje," pokroutím očima a vezmu si ho od něj.

"Zítra ho máš, zveš mě na oběd," dloubla jsem ho loktem do žeber a zahákla jsem se do jeho paže.

•

"Agentko Nashová!" zahřměl mi za zády hlas mého trenéra. Pomalu jsem se otočila a podívala jsem se býkovi do očí.

"Ano, Ashy?"

"Proč jsi nebyla na výcviku?" byl rudý vzteky.

"No...šla jsem spát ve čtyři, pak jsem byla unavená a nakonec jsem se zdržela se Starkem," usmála jsem se na něj. "Víš, co to znamená, že jo? Vím, je ti dvacet tři, ale...můžu ti s tím pomoct a moc ráda," to už se směju a Leo vedle mě taky. Ashovi cukají koutky a nakonec se směje taky.

"Dneska double," oznámí mi.

"Ne,"

"Jo,"

"Proč?"

"Protože jsi prošvihla dopoledňák,"

"Taky tě miluju," přiběhla jsem k Ashovi a objala ho.

•

"Stačííííí," sýpala jsem a mlátila ho po stehně. Zvednul se a pomohl mi na nohy.

"Znova!"

Zaujala jsem bojový postoj a vykopla jsem nohou. Uhnul a snažil se mě praštit holí. Odrazila jsem jeho pokus svou holí a chtěla mu podkosit nohy. Zablokoval mě a rozmáchl se. Jen tak tak jsem stihla uhnout. Švihla jsem holí, ale zase mě zablokoval. Rozběhla jsem se k překážkám a pomocí mé znalosti v parkouru se přehoupla přes první čtyři.

Právě stojím na vrcholu zídky vysoké cca 4 metry. Naproti mě je Ash a nebezpečně se přibližuje, švihne holí a já to odrazím. Přetahujeme se tam několik minut, když má hůl skončí na podlaze.

"Máš to spočítaný, nádhero," směje se. Udělá nějaký hmat a já visím. Pode mnou tři metry a drží mě jen on.

"Okay, vyhráls," vytáhne mě nahoru a společně slezeme dolů, kde na nás čekají dva agenti a nevypadají, že si chtějí povídat a o koblihách, na který jsem dostala chuť. Vypadají hrozivě a to nesignalizuje nic dobrého.