• Hacker girl •

> Osmnáct <

"Co-c-což-což-e?" zakoktá se Leo. Jak vidím, bude to ještě nadlouho. Zvednu se a s dekou kolem těla docupitám ke dveřím a vezmu si župan.

"Zabíjíme nevinné, Leo." zopakuji a přejdu k prosklené stěně, která slouží jako okno. Otevřu jeden ze skleněných panelů a vpustím dovnitř čerstvý vzduch.

"Co-že?" podívám se na něj. Kouká na moji postel, kde jsem ležela. V očích má prázdno, jen to dokážu vyčíst na dva metry a slabé měsíční osvětlení.

"Pojď se mnou," řeknu tiše a vytáhnu se do otevřeného místa, z něj na parapet, z parapetu na okraj střechy a z okraje na vrchol.

Sednu si a zadívám se na hvězdy, musím říct, že šplhání v županu není snadné. Za chvilku se u mě objeví Leo.

"Já to nechápu," vyjde z něj.

"T.S.V.A. byla u svého zrodu doopravdy jen organizace pro výcvik agentů, ale pak se změnilo vedení a vše šlo z kopce...plnili státní zakázky, to ano, a pořád je plní, ale tak nějak plní i jiné. Nejsou to jen státní špionáže, ale i soukromé, lidé si nás najímají jako nájemné vrahy, protože jsme lidi pod 25let, takže lehce zapadneme a jsme jedni z nejlepších...děláme špatné věci, moc špatné, Leo. Tahle akce by byla první, pak bychom už jen zabíjeli, tohle je jen test," kouknu se na něj s nadějí v očích.

"To, že jsem zabila dva lidi, není náhoda. Oni věděli, že se bude střílet a i přes to nás tam poslali...děláme moc špatné věci, Leo, chápeš?"

"Nevěřím ti," čekala jsem asi jakoukoliv odpověď, ale tuhle ne.

"Což-e?" 

"Řekl jsem, že ti nevěřím..." s tím se zvedl a odešel...výborný, fakt skvělý. Sešla, tedy slezla, jsem dolů a snažila se usnout, moc to nešlo...

Proplížila jsem se do mé dílny a zasedla za laptop. Potřebuju, aby mi věřil, ale jak... No ovšem, jak jsem se sem dostala? Hledala jsem informace. Kde? Tam, kde jsem neměla. Proč? Protože mě to baví. Zapla jsem počítač, otevřela program, prohlížeč a nakonec dark web.

•

Místností se ozývá klepání klávesnice, vir, který pošlu na jejich data na dark webu musí být alespoň na 96% dokonalý. Co vím je, že Tony, Zachy a Am dělali zabezpečení, ale pomáhal jim i Josh, proto mám 4% k dobru.

Příkaz. Entr.
Příkaz. Entr.
Příkaz. Entr.
Přestávka na kafe.
A celý znova.

V 9:27 si protáhnu celé tělo, mám ho v jedné křeči. Mám hotovou tak půlku možná ani to ne, dělala jsem na tom osm hodin třicet osm minut a dvacet dva sekund přesně.

Došoupu se do kuchyně, zdá se, že všichni ještě spí. Napíšu jim vzkaz: Jdu na střelnici a do posilovny. Udělejte oběd. Leo mám tvoji motorku, promiň bráško. -RN

Udělám si milkshake a něco na jídlo, rychle si vezmu oblečení a už sedím na motorce a lehám si v serpentýnách.

Střelnice je ve vedlejší vesnici, zaparkuju před ní a vejdu do hlavní budovy. "Nazdar Jacku," pozdravím chlápka za pultem.

"Nash? Rain Nash? Nashová, co tady děláš?" obejme mě Jack.

"Mám tu rozdělanou práci a du si zastřílet," usměju se na něj.

"To, co vždy?" "To, co vždy,"

"Marku, 311 na 5, pak připrav tým Z do arény, svolej všechny, bude se na co dívat," řekne do vysílačky a mě se blýskne v očích.

-----------------
Ahoj nejlepší člověče na světě,
Moc moc moc Ti děkuju, že mě podporuješ a čteš Hacker girl. Moc děkuju za votes, komenty a reads. Jsem Ti zavázána... Promiň, že tahle část vyšla pozdějc, ale co se dalo čekat ;-).
Mám Tě strašně ráda a těším se na tvoji reakci na tenhle díl a na ty další.
S láskou a úctou,
No California Girl