• Hacker girl •

> Dvacet šest <

Promiň, pak mě sebral o odvedl někam, kam bych nevkročila, ani pokud bych musela. Dotáhl mě k nějakému luxusnímu hotelu, kde měl pokoj až v nejvyšším patře.

"Wow, tak to bude krásný umírání," poznamenala jsem s úšklebkem na tváři.

Tiše se zasmál a posadil mě do křesla. Sám si sedl naproti mě a zkoumal mě pohledem.

"Jsi jiná,"

"Lidi se mění..." pokrčila ksem rameny a začala si ho taky prohlížet.

"Ne v tvém smyslu...nezměnila ses, ale při tom se zdáš jiná. Vypadáš smířeně se svým životem, vypadáš starší...jak dlouho jsme se neviděli?" jeho hlas je uklidňující, hladí mé smysly a pomalu mě ujišťuje, že se nemám čeho bát.

"Dlouho...chceš to vědět, že ano?"

"Ano, ale tentokrát bez lží, bez tvých intrik, bez divadla kolem. Chci znát pravdu, poděkuj Tonymu, dávám ti šanci z třetiny kvůli němu,"

"A co ty zbylé dvě?"

"Kvůli tobě," zatají se mi dech, mám pocit, že štěstím vyletím do výšky Mount Everestu.

"Dobře, tady je můj život:

Do třinácti let jsem žila spokojeně, nic mi nechybělo...měla jsem milující rodiče a sestru s bráchou, pak se to podělalo. Rodiče mi zabili v autonehodě. Rodiče byli agenti, zdá se, že to máme v krvi, zabili je a mi děti jsme se museli o sebe postarat sami.

Bráchovi bylo 17, odešel k nějakýmu známýmu, ale mi jsme s ním nemohly, protože ten jeho známej byl zapletenej v bůhvíčem a brácha nás chtěl chránit, tak jsme se pomocí děcáku dostaly do rodiny, která bydlela vedle Neilla.

Tehdy mu bylo 14, dělali jsme spolu lumpárny a tak... Bohužel, i tahle éra skončila. Jednou jsme se vloupali do jedný moc špatný budovy, sebrali nás a já poprvé okusila Bílou místnost.

Od té doby jsem Rose, teď už Chloe Brooklyn High-Nash neviděla, trhalo mi to srdce, ve všem jsme byly spolu, byly jsme vlastně jedna duše, bylo to lehké, je moje dvojče, jsme v podstatě stejný... Kde jesem to byla?

Jo...Rose byla nemocná, ale měli jsme to už naplánovaný, tak jsme šli bez ní. Neill mě k tomu přesvědčil, milovala jsem ho, byl moje první láska, první pusa, první kluk, první všechno, ale stejně tak jsem milovala svoji sestru, chtěla jsem u ní zůstat, ale on mě přesvědčil. Šla jsem s ním.

Někdy si fakt přeju, abych to byla neudělala, abych zůstala s Rose, ale já šla a zničila si život.

Chytli nás, nebo spíš jen mě, ten impotent mě v tom nechal, na poslední chvíli utek jako holka. Když zjistili, jak odolná jsem a co jsem všechno stihla napáchat, tak mě zařadili do programu.

V tomhle jsem vám lhala, byla jsem cvičená, rok a půl jsem tam zůstala, pak jsem zmizela.

Bylo mi zrovna patnáct, Rose někde v New Yorku, brácha se stal agentem za stejnou organizaci, jako jsem byla já, a já? Já neměla nic, byla jsem na dně.

Pak se v mém životě opět objevil Neill, donutil mě se do něj znova zamilovat, pak přišla Tamara, dlouhonohá černovláska, a mě pustil k vodě. Byla jsem zlomená, byla jsem sama...adoptivní rodina věřila, že jsem umřela, ta pitomá organizace na mě pořádala hon a já jsem bydlela na ulici a žila z pár centů na den.

Nějak jsem se dostala k počítači a začala zase programovat. Stěhovala jsem se z místa na místo, zrovna jsem byla v Chicagu, když jste mě našli. Byla jsem tam snad nejdýl, našla jsem si jakousi adoptivní rodinu, všechno bylo fajn, dokud jsem nezabloudila k vám.

Vaše zabezpečení bylo výzvou, chtěla jsem se pobavit, dělala jsem na tom několik desítek hodin, smekám Tonymu a Zachymu, že to zvládli tak dobře...

Opět jsem narazila na Neilla a zase šlo všechno do zelí... Když jsem tě poprvé potkala, tak jsem věděla, že nemám šanci, ale usmálo se štěsí.

Tři týdny v Bílé místnosti plus tři dny topení a výslechů, když jsem z tebe tehdy v noci, když jsem slavila výročí umrtí mých rodičů, vytáhla jak dlouho jsem tam byla, tak jsem si nenápadně poklepala na záda.

Pamatuješ na ten první výslech, který měl rozhodnout, zda skončím či neskončím v bílé místnosti? Tehdy jste po mě chtěli kód a já ti ho jako jedinému poskytla. Všiml sis toho, toho nezvyklého pohybu...klepání prstů, vyklepávala jsem pořadí písmen v abecedě.

Nicméně pak jsem prožila krásného půl roku na základně...milovala jsem ten bezstarostný život, milovala jsem to, chvíle s tebou...když jsi mě cvičil, když jsi zaskakoval za Ashe, když jsi mě rozptyloval u práce, když jsi mi nosil muffiny, protože jsem byla zabraná do práce, když jsme vedli konverzace mezi dveřmi, kdy jsi byl opřený o rám dveří a já stála před tebou...

Pak nás poslali na misi, bylo to taky fajn, do té doby než byl náš den D... Eddieho jsem poznala hned, byl to můj brácha, tehdy už jsem tušila, že něco nehraje...

Zabila jsem dva lidi, to se nezapomíná, ale proč? Na cestě domů jsem si dala dvě a dvě dohromady. Ta složka mi to jen stvrdila. Organizace proti organizaci. A já jsem byla mezi nima.

To město jsem znala, v patnácti jsem tam chvilku byla, ale pak jsem musela zdrhnout. Během dvanácti hodin jsem si zvládla vše zařídit. Získala jsem fotky Rose, získala jsem si podrobnou složku mých nepřátel, složku Eddieho a lístky na vlak.

Pak ses objevil ty a byla jsem schopna všechno poslat do pekel, ale pak jsem si uvědomila, že to asi úplně nepůjde. Zlomila jsem sama sobě srdce, ale musela jsem to udělat...

Tony o všem věděl, byl moje spojka, měli jsme se sejít v New Yorku, ale nešlo to podle očekávání, začali mě hledat, tak jsem se půl roku skrývala u Eddieho, viděla jsem se s Rose, ale musela jsem to všechno dodělat.

Tonyho jsem výdala jak nejčastěji jsem mohla, pak jsme si dali sraz tady v Braceloně. Chtěli jsme to všechno skončit tady, protože jak jsme zjistili, tak už jsme se jednou potkali, tady na okruhu, když mi bylo 16 a něco.

Nic méně teď jsi tu ty, zíráš na mě jak na lesy a nic neříkáš,"

"Tys mi zase neřekla všechno,"

"Řekla jsem ti hrubou kostru, už tak jsi jeden ze 4 lidí, kteří znají celý příběh,"

"Slíbilas to,"

"Ne, řekla jsem, že nebudu lhát..."

"Jak myslíš," přeměřil mě pohledem.

"Taky ses změnil, ale v pravém slova smyslu. Vyrostl jsi, máš víc svalů, máš trochu delší vlasy, ale jiskřičky v očích a vůně ti zůstala," usmála jsem se na něj. "Taky je z tebe agent, dokonalý agent,"

"Vidím, že sis tu mikynu, co jsi mi ukradla, nechala,"

Podívám se na moje oblečení, byla několikrát vypraná, takže neměla jeho vůni, ale patřila mu, nechávala mi jakési zadní vrátka.

"Jo, nechala," postavila jsem se a přešla k oknu. Postavil se těsně vedle mě. Rukou mi odhrnul vlasy z ucha, byla jsem zvyklejší na kratší vlasy, než mám teď... Jemně mě líbnul za ucho a pak mě objal.

"Vím, žes nebyla svatá, Tony mi to jednou opilosti v opilosti vyzvonil, ale taky říkal, že ačkoliv tě zbožňuje, tak vidí, jak se k sobě hodíme,"

"A tím chceš jako říct co?" Zasměju se a otočím se mu tváří v tvář.

"No...že to můžem zkusit znova," pohled mu sklouznul na postel.

"No Leonarde....ty asi nebudeš tak svatej, jak se tváříš, co?" Zasměju se.

"Ani nevíš jak," vtáhne mě do objetí a políbí.

———————
Já vim... klišé, klišé a klišé. -_-