Chci Lásku. (Dokončeno)

1. Odcházím.

Ahoj. Toto je moje první fanfikce. A první knížka. Vážně doufám, že se vám bude líbit. Bude to chvíli trvat než se to rozjede, tak tomu dejte prosím čas. Tak si to užijte a nezapomeňte mi pak napsat do komentářů jaké to bylo. Mám. Napsáno už asi pět dílů, které už jen dolaďuji. A předem se omlouvám za chyby. Užijte si to. 💚

------------------------------------------

,, Rone já.. já už takto dál nechci. Nechci žít tím stylem který si představuješ ty. Chci přijít domů ke svému příteli, který mě obejme, políbí a třeba se mě zeptá jak se mám, jenže ty tohle nedokážeš. Bylo by lepší kdybychom byli pouze přáteli, nemělo to být nic víc, jen jsme si to nalhávali a to si přiznej, že je pravda. Prosím tě, hlavně mi to nezazlívej. Nechci ti ublížit, ale.." v tom mě přerušil ten ke kterému jsem právě mluvila.
,,Nechtěla ublížit? Slyším dobře? Pane bože! Ty se tu se mnou rozcházíš po tolika letech, co jsme spolu, co jsme se milovali a zrovna dnes?" Nerozuměla jsem, ale radši jsem se ptát nechtěla.
,, Promiň mi to Rone. Bude to tak lepší, věř mi. Byl jsi vždy můj nejlepší přítel a já v tobě hledala útěchu, ale chci víc. Chci někoho, koho opravdu miluju. Tebe taky miluju, ale jinak než chci. Prosím tě, zůstaneme přáteli?" Už jsem byla vážně zoufalá, ale tak co jsem měla dělat? Nechat to být? Strávit zbytek života s někým koho nemiluji? S kým jsem udělala špatný krok? Že jsem se prostě měla držet jen toho, že je to můj nejlepší kamarád a nechtít víc, protože by mě nikdo nechtěl? Sakra. Já nechci být ta zlá.
,, Přátelé? Nechceš mi tu kudlu do srdce zarýt ještě hlouběji? Herm, já tě miluju. Stejně jako ty miluješ mě. Neodcházej já se zlepším. Kvůli tobě."  Teď jsme za zoufalce oba.
" Kvůli mě? To snad kvůli sobě by ses měl zlepšit. Najdeš si někoho lepšího, někoho, kdo o tebe bude vážně stát. Někoho, kdo tě bude tak moc milovat až to bude bolet. Promiň mi to. Já prostě musím. Bude to tak lepší "  Tou větou jsem chtěla končit a chtěla jít do naší společné ložnice abych si zbalila věci. Jenže mě chytil za zápěstí a přitáhl k sobě do náruče.
„Pusť mě."  Sikla jsem a pokoušela se dostat z jeho vážně silného sevření. Jsem dost naštvaná, že hůlku kterou normálně nosím u sebe jsem si nechala nechala nahoře, když jsem se chystala balit věci a v tom mě přerušil Ron. A pak se stalo toto všechno. Chtěla jsem se z toho nepříjemného sevření dostat, ale nešlo to. Díval se mi do očí. Ty jeho byli plné smutku a zrady.  Ty moje zase plné omluv a výčitek.
„Rone prosím. Nech mě jít."  Zkusila jsem znovu. Nic. Pořád tam stál a držel mě moc pevně až jsem skoro skučela bolestí.
„Mohla jsi být moje. Mohla jsi být moje žena, která porodí mé a tvé děti. Měla jsi to být ty a nikdo jiný. Ty jsi byla to jediné světlo v mém zatím prázdném životě. Nechoď." Řekl.
,, Mám tě ráda, ale tohle nejde, pokud mě opravdu miluješ necháš mě v klidu odejít."
Vážně mě pustil. Nechal mě jít.
Vyběhla jsem celkem rychle do naší ložnice, kam jsem měla namířeno. Ještě by jsi to mohl rozmylet.
'Kde mám teď tu zatracenou hůlku?' nikde jí nevidím.
Když jsem ji našla použila jsem zvětšovací kouzlo na můj kufr aby se do něj v klidu vlezly všechny moje věci.
Poté jsem ho vzala a vynesla z ložnice.
Ron seděl v obývacím pokoji zády ke mně. Bylo tak snazší se sním rozloučit.
„Rone odcházím. Ještě jednou promiň." 
Ani se netočil. Když jsem vyšla z domu, kde je kousek od nás přenášedlo, radši jsem poslala patrona Ginny a Harrymu aby věděli, že mě mají čekat. Ginny jsem už jaksi naznačila, že nejsem vůbec šťastná, když jsem s Ronem, že ti není to pravé ořechové. ( jak se říká ) Po té jsem se přemístila se svými věcmi před dům Potterových. Sice od nás nebydleli až tak moc daleko prakticky bych to mohla i dojít, ale s těmi věcmi bych se opravdu tahat nechtěla. Ginny už se čekala s velkou otevřenou náručí. Objala mě a na nic se neptala. Aspoň zatím ne. Jen to teď musím říct Harrymu.
„Hermi!!! Tak moc jsem se na tebe těšil. Hrozně dlouho jsi nepřijela a co se stalo s Ronem, že jsi tak nahonem přijela?" Je to tu. Harry vyzvídá, ne Ginny, což mě zarazilo.
„Hlavně se na mě nezlob" potřebovala jsem ho uklidnit dřív než mu cokoliv řeknu. Přikývl a to mi stačilo abych mohla pokračovat dál.
„ Víš, že to s Ronem nikdy nebylo snadné a už vůbec ne vztah podle mých představ.
Prostě už jsem to nevydržela, musela jsem od něj odejít." Vypadal, že přemýšlí a tak jsem ho tam chtěla nechat a jít do pokoje pro hosty kde jsem čas od času přespávala, když jsem se s Ronem pohádala.
„Počkej!" Otočila jsem se pomalu a položila kufr. „ Já..jen..chci aby jsi věděla, že to chápu. Udělala jsi dobře i když si teď bude dost stěžovat." Byla to pravda. Ron vždycky když jsem tu přespávala věděl kde jsem, tak hned druhé ráno přišel si Harrymu stěžovat, aby to nevypadalo, že je to jeho vina.
„ Půjdu si vybalit a pak se půjdu ještě projít. A kde je vůbec James?" Neviděla jsem ho tak dlouho.
„Myslím, že před chvílí usnul, ale pokud se vrátíš brzy, už by mohl být vzhůru." Ozvala se Ginny. Pak jsem kývla na důkaz, že rozumím a šla do "svého" pokoje. Vybalila si a převlékla se do pohodlnějšího. Vzala jsem si šedé tepláky a růžové tričko na které jsem si hodila ještě mikinu šedé barvy. Venku už bylo poměrně zima. Přeci jen je už říjen.
Ze stolku jsem vzala klíče a zabouchla za sebou dveře. Vyšla jsem směrem do nějaké uličky a najednou jsem uviděla postavu. Když mě spatřila začala se rychle přibližovat. Myslím, že to byl muž. Podle postavy. Měl na sobě černou mikinu kterou jsem už někde viděla a přehozenou kapuci přez hlavu, takže mu nebylo vidět do obličeje. Když stál asi dva metry ode mne, sundal si kapuci a já viděla jeho obličej. Popravdě jsem se dost lekla, když jsem ho viděla.
Pozoroval mě a asi chtěl něco říct, ale to už jsem byla na útěku. To by mi, ale nesměla jeho ruka zabránit v tom abych utekla.

-------------------------------------------------------
Doufám, že se vám to líbilo. Další díl bych mohla vydat už zítra.