Adrien
"Už dávno nejsem dítě!" Podrážděně jsem usedl na gauč, kde jsem sáhl po ovladači a pustil televizi. "Ve vašem věku jsem měla svého prvního přítele." Pronesla má vychovatelka Nathalie a sundala si svoje červené brýle. "Proč mi to říkáš? Stejně se tím nic nezmění." S těmito slovy jsem si přepnul program na Disney channel. "Mohl byste si najít přítelkyni a všechno by rázem zmizelo." Uvažovala nahlas a mnula si bradu. "Nathali." Povzdechl jsem si. "Tohle není pohádka, ačkoli to tak může působit. Před malou chvíli mi bylo sedmnáct a každý ve mně vidí to malé děcko, co si hrávalo na pískovišti. Nic by se tím nevyřešilo, věř mi." Dokončil jsem svůj dlouhý monolog, jakmile jsem si vzal do rukou svého plyšového medvídka. "Váš otec se o vás bojí. Měl byste chodit občas ven, když jsou ty prázdniny nebo hodláte být celé volno zavřený u sebe? Možná tam na vás čeká nějaké pohledné děvče."
"Otče, kolikrát ti mám říkat, že jsem psychicky a i fyzicky v pořádku, kdy už to pochopíš?" Zavrčel jsem a vytáhl si sušenky ve tvaru Hello Kitty. "Já tě naprosto chápu, ale-" "Žádné 'ale' není. Pokud si to přeješ, tak půjdu ven a dám ti pokoj." Bez dalších slov jsem se otočil na patě a odešel z místnosti, kde se právě nacházel můj nechápající otec.
Ahuj lidi :3
Doufám, že se další nová kniha líbí :DD
Tohle byla taková 'ochutnávka.'
Názory?
Takže zatím <3
