Faithfulness

~6~

Zayn

Ničilo mě, vidět Alex jen v slzách, ale neměl jsem co udělat, aby přestala. Potřebovala se vybrečet, dostat to ze sebe a ze mě se stal táta na plný úvazek.
Stát se to doma, měl bych na starost i domácnost a to bych si hodil asi i mašli. Až teď mi začalo docházet, co všechno Lex u malého dělá. Máma mi chtěla pomáhat, ale to moje hrdost nedovolila.
Stačilo mi, že ho pohlídala na čtvrt hodiny, než jsem si vypil kafe a zapálil si. Pokud tedy on v tu dobu nespinkal...

Vysvětlit doma, proč se Alex stáhla, proč jen brečí, mě samotného stálo spoustu sil.
Cítil jsem zlost...
Měla nám zavolat, měla říct, co se děje, ať přijedeme, nebo jak Lex řekla, vzít ji k nám. Třeba by se našel nějaký specialista, co by ji udržel na živu déle... Jenže... Rakovina slinivky byla svinstvo, bylo to rychlejší, než u jiného orgánu, ale přesto... Mohla strávit poslední dny s námi, hlavně s Lex a malým.
Na mně nezáleželo. Jí ublížila víc...

„Ahoj." Přelomil se týden, kdy Lex byla jen v posteli. Skoro nejedla, jen spala nebo plakala. Ničilo mě to a slova útěchy, mi už přišla ohraná, ubohá a že ji bolí víc, než kdybych jen mlčel.
Ležel jsem v posteli, malý mi spinkal na hrudi, povedlo se mi jej ještě po jídle uspat a teď se mi nechtělo vstávat.
Překvapeně jsem otočil hlavu do boku a usmál se.
„Ahoj, lásko." Zvedl jsem paži, přitiskla se, překryla nás i svou peřinou a hladila mě po boku.

„Co budeme dnes dělat?" Zabouchalo mi srdce, přesto jsem na ni nevěřícně pohlédl. Usmála se, statečně zadržovala slzy a vytáhla se na lokti výš.

„Pořád to bolí, ale ne tolik... Nechci jen brečet a spát. Potřebuju něco dělat. Chci být s tebou a Zayniem." Jen jsem se usmál a kývl, co jsem měl říct?
Znovu se ke mně stulila a já po pár minutách zamumlal, že budeme dělat to, co chce ona. Ať něco navrhne.
Chtěla do Londýna, do Zoo. Vzít Zaynieho a užít si rodinný výlet. Souhlasil jsem a konečně jsem ji viděl se smát.
Na dětském hřišti, blbla se Zayniem. Smál se, klokotal a užíval si za pomoci našich rukou, jízdu na klouzačce...
Skrývali jsme se, pod černými brýlemi, kšiltovkami... Až na tady těchto pár radovánek, nemohl nikdo jeho obličejík spatřit, to jsme si hlídali a hlavně, nikdo nás nepoznal. Kupodivu...

Návrat do Bradfordu, grilování na zahradě s mou rodinou, i dalšími členy rodiny co přijeli na návštěvu, klábosení, popíjení alkoholu, cpaní se masem...
Super den, super večer a Lex vypadala konečně uvolněně a spokojeně.

Zbylých čtrnáctí dní proběhlo v podobném duchu. Na jednu stranu se mi domů ani nechtělo, na druhou šíleně...
Nemluvě o rodičích a ségrách. Ti nás nechtěli pustit ani omylem. Zamilovali si Zaynieho i Lex ještě víc, než když byli u nás a měli pocit, že je ztrácí – já byl jen brácha a syn, ze mě tak odvaření nebyli.

Jen jsme dorazili na letiště a spatřili v New Yorku první trafiku, dostavil se u mě vztek a vlna agrese. U našich jsme všechno ignorovali, nezajímali nás noviny, ani zprávy z bulvárních témat. Ale teď?
Snad na všech bulvárních plátcích, co byly vystaveny byla moje ex a ten debil Rick. Dali nám vesměs pokoj a teď?

„Nemyslím si, že je to malé Zayna." Více čtěte na straně bla bla bla...
Nemám nejmenší tušení, proč teď najednou útočí. Rozuzlení dostávám doma, kdy mi to nedá a dívám se po netu.

„Gigi Hadid ukončuje kariéru modelky z krásného důvodu! Fanoušci jásají a z Gigi se právě stala těšící se maminka!" Hvízdl jsem a otevřel článek a nestačil se divit.
Sprasky o tom, jaký jsem byl partner, jaký hajzl jsem a jak jsem dítě odmítal. Ona ho údajně velmi chtěla, krátce po našem vztahu a já byl striktně proti. Její vyjádření o tom, že jsem tedy táta, je plné ironie.
„On a táta? Tomu snad nevěříte. Dítě nechtěl, nikdy. Jistě, neměl problémy si mimino pochovat, ale aby se o něj staral? Sám je ještě dítě. Nemyslím si, že to děcko je jeho. Spíš je jen až moc důvěřivý, což nechápu. I když... Nepochybně si Alexys upletla dítě s jiným, proto od sebe odešli a teď, ten slavný návrat, kdy jsou údajně spolu už přes půl rok... Ani ona nebyla svatá."

Skřípu zuby.

„Co to čteš? Zaynie..." Nestačil jsem vyjet ze stránky a Alex mě zezadu objala. Opřela se bradou o mou hlavu a povzdechla si.
„Řekli jsme si, že na to kašleme, ne?" „Jo... Ale zvědavost byla silnější." „A co píšou?" „Sprasky." „Buď konkrétní." „Zayn není můj, Gigi poskytla svůj názor na věc, protože jak vidíš, ona je těhotná. S Rickem." „Uch..." Zamrkala překvapením, posadila se za mnou a sama článek projela.

„Má pravdu, lásko. Zayn není tvůj. Podoba s tebou, je čistě náhodná."

Vybuchl jsem smíchy, zaklapl notebook a přitáhl si ji k sobě. „Taky si to říkám." Další salva smíchu...

Znovu jsem se přesvědčil, že je lepší vše ignorovat. Nevnímal jsem sprasky, staral se o rodinu, začal psát nové texty a při dalším rozhovoru, na konci srpna, jsem se projevil jako ten zmrd kdysi. Tedy... Jako arogantní hajzl, jakého mě poznala Alex na začátku.

„Myslím, že moje soukromí je jen má věc. Nikdy jsem neměl potřebu se se vším svěřovat a cpát na veřejnost. To co chci říct, řeknu, nebo zveřejním. Chci se bavit o hudbě, o novém albu, o videoklipech, ale ne o své ženě a synovi. Pokud chcete znát něčí vyjádření, můžete kontaktovat znovu Gigi. Ráda vám poví další sprasky o mně. Kdybych byl svině, pustím si sám pusu na špacír, ale proč? Pro mě je ona uzavřená kapitola a víc mě nezajímá.
Já jsem spokojený. Mám ženu, mám syna, který je opravdu můj a je dokonalý. Mám skvělý život, doma milující ženu, která mi dává najevo každý den, jak mě miluje a jak jsem pro ni důležitý. Na stole teplé jídlo a v posteli holku, co mě nepodvádí." Reportérka lapla po dechu.
„Díky Alex mám vše, co jsem kdy chtěl a pokud vás zajímá, jak to bylo s chtěním nebo nechtěním dítěte, tak ano. Nechtěl jsem dítě, ne teď, ne tak brzy. Necítil jsem na to, být tátou, jenže se stalo a je to to nejlepší, co se mi mohlo stát.
Malý je pro mě všechno, každý den mě něčím překvapí, miluju jeho smích a miluju, když mi leží na hrudi, brouká a je tak spokojený.
A hlavně, nechtěl jsem dítě s Gigi."

Reportérka mlčky přikývla a tichým hlasem vydechla, kdy tedy vyjde nový videoklip, o čem bude, na jakou písničku...