~3~

3.8K 132 0
                                    

Alexys

„Kdy přijdeš?" „Dnes později... Dodělám poslední písničky a mám to z krku. Pak už jen pár dodatečných úprav a můžu zbořit hitparády." Se smíchem jsem jej objala kolem krku. Bylo po sedmé, chystal se do studia a s něhou mě hladil ve vlasech.

„Nechceš pak být se mnou? Zavolej mi, přijedu pro vás." „Uvidím. Podle malého, je pořád protivný." „Dnes v noci ale spal, ne?" „Ne... Začal plakat někdy kolem druhé a vydrželo mu kňourání až do šesti." „Lexi, proč jsi mě nevzbudila?!" „Protože jsi potřeboval spát, nebyl jsi unavený?" Hravě jej kousnu do brady. Uchechtl se a naléhavě mě vzal za bradu.
„Odešla jsi s ním, aby mě nerušil, co? Baby, nedělej to. Miluju, jak můj spánek chráníš, ale tohle je už několikátá noc co fňuká a irituje mě, že se sama pořádně nevyspíš. Holt... Neslyším jej, dokud nezačne pořádně plakat, ale dnes v noci si ho vezmu na starost já, mhm?" „Dobře. A... Vážně musíš jít?"

Se smíchem mě líbal, znovu si ke mně lehl a hlazením mě uspal. Po osmé mě vzbudil Zaynie, měl hlad a na ledničce byl vzkaz od Zayna, ať mu zavolám, až se vzbudíme...

Dny plynuly, malý měl šest měsíců a Zayn trhal rekordy.
Jeho nové album se vyšplhalo na první místy hitparád, dostával hromady nabídek na spolupráci a stejně tak vyzvání pro zúčastnění se rozhovorů. Na pár jich šel a přicházel domů se slovy, že ačkoliv je jeho hudba zajímavá, jeho život je zajímavější.
Pořád jsme Zaynieho chránili před blesky fotoaparátů, jeho jediná fotka byla na Zaynově instragamu, kde mu stejně nebyl vidět ani celý obličejík.
Doposud byly i spekulace o jméně.

Má máma se mnou nekomunikovala. Po rozhovoru v den návratu sem, veškerou mou snahu bojkotovala. Jediné, za co jsem jí teď mohla být ale vděčná, byla mlčenlivost.
Mohla jít do novin, říct kdo je, co bylo pravým důvodem odchodu od Zayna i návratu k němu. Ať byla naštvanější a zklamanější sebevíc, o tomhle mlčela.

„Ty někoho čekáš?" Na neohlášené návštěvy, jsme nebyli zvyknutí. První víkend v červnu, zrovna ve chvíli kdy se Zayn rozvaloval s malým na terase a já spekulovala o malém bazénku, se rozeřval zvonek.
„Ne... Ale asi to je někdo známý, recepce by dala jinak vědět." „Seď, zajdu tam." Vytáhla jsem se na nohy dřív než on a se zájmem pohlédla přes kukátko.
Začala jsem vzápětí panikařit.
Zvonek znovu zadrnčel a moje nutkavá touha jít pro Zayna, aby si otevřel sám, vzrostla.

„Dobrý den..." „Ahoj!" Před ženu se protáhla holčina a omotala mi ruce kolem krku. „Spíte?! Doufám, že jsme Zaynieho nevzbudili. Mami, taťko, holky, tohle je Alex!" Křečovitě jsem se usmála na Zaynovu rodinu a přidušeně vydechla pozdrav.
Často jsme debatovali, kdy se pojedeme do Bradfordu podívat. Strávit tam nějakou dobu, aby si Zaynova máma užila malého, ale... Zatím to byly jen řeči.
Zayn s rodinou visel často na telefonu, s malým na klíně dělal videorozhovor, posílal jim fotky... Jen já se distancovala a teď?

„Netvařte se tak vyděšeně." Šokuje mě jeho maminka vzápětí, když mi vyká. „Nejdeme doufám v nevhod? Vy jste se k nám neměli, tak co jsme měli dělat?" V jeho bytě se chovají jako staří známý. Protáhli se dovnitř, skopli boty a zmizeli. Až na maminku. Ta si brala mou hlavu do dlaní, usmívala se a kývala.

„Zabila bych ho, kdyby se přestal snažit... Vědomí, že mám vnoučka, kterého nikdy neuvidím...Jsem v šoku, že to ještě stále pubertální pako, má dítě, ale... Jsem ti vděčná." Přešla tentokrát k tykání. „Já vám taky." „Za co?" „Za něj... Že vůbec je a že jste za ním jezdila." Jen se uslzeně usměje, přitiskne mě k sobě a zamumle, co má máma.
Vrtím jen hlavou, nemám co říct. Mrkne, dá mi pusu na tvář a zašeptá, že mi pomůže s čímkoliv, stačí jen říct. Mámu mi samozřejmě nenahradí, ale jsme rodina a budeme si pomáhat. S vděkem v očích kývám, děkuju a pak se bavím pohledem na Zayna.

Stojí šokovaně ve dveřích na terasu, holky jej můžou umačkat, zatímco jeho táta klečí u Zaynieho a šimrá jej na bříšku.

„To je chlapík! Trish, pojď se na něj podívat. Vypadá jak Zayn, když byl mrně." Dusím smích, holky Zayna pouští a mačkají se u Zaynieho.
„Tak tomuhle říkám přepadovka. Baby, co je? Proč má slzičky v očích?!" „Nic se neděje... Jen menší rozhovor s tvou mámou. Je úžasná... Až mě mrzí, že jsem odmítala být s ní předtím v kontaktu." „To se zlepší." Mrká významně, s nevolí v očích vrčí na holky ať přestanou dělat kraviny, aby malému neublížili a ochranitelsky jej bere z jejich rukou.

Zatímco jsem uspávala malého, byla jsem pod drobnohledem Trishy. Seděla v houpacím křesle v ložnici a s něžným úsměvem se dívala, jak se mazlím se Zayniem a pak mu tiše broukám do ouška ukolébavku.
Než usnul on, spala i ona. Bylo mi blbé, nechat ji v křesle, ale neměla jsem odvahu ji vzbudit. Tiše jsem vyšla z ložnice, v kuchyni viděla stíny trojičky holek, která si vzala do hlavy že připraví večeři, kterou Zayn miluje a já neznám. Tudíž, něco z jejich kultury... A nečekaně jsem dostala zákaz ke vstupu do kuchyně.

„Když jsme se viděli naposledy, synku, zděsil jsem se. Vypadal jsi hrozně... A teď... Alex ti vyvařuje, co? Konečně nejsi jak kostra! A celkově... Jsi s ní šťastný." „Nikdy mi nebylo líp." Opřela jsem se o zeď a přemýšlela, kam se zavřít.
Zayn seděl s tátou v obyváku, tlachali a nepřišlo mi ani fér, jejich rozhovor poslouchat.

„Pořád jí vděčím za šanci... Nemusela se mnou odejít, ale miluje mě. I po dobu, kdy jsme nebyli spolu. Jenže... Teď když vím, jakej je život s ní, mám srovnání... Být bez ní, tati, bych to nezvládl. Dává mi všechno, co potřebuju... Předtím mi to asi ani tak nedocházelo. Bral jsem to možná až automaticky... Ale teď je to jiný. Ona je jiná. Nevím, asi vyspěla, ostatně, já taky.
Být tátou, je úžasný a jsem rád, že ho mám. Kdyby mě poslechla a šla na potrat... Zayn je dokonalej, každej den mě něčím překvapím, líbí se mi, jak vidím jak roste, jak se snaží. Nemůžu se dočkat, až se bude učit stát a já mu budu pomáhat." „Taky jsem byl zaskočený, když máma čekala Dee, ty jsi byl plánovaný a stejně tak jsem měl pocit, že nic u dětí neumím. Až u Saf jsem si byl jistý ve všem... Máš pravdu, být táta, je to nejkrásnější, a podle tvých slov soudím, že Zaynie asi nebude jedináček...?" „Ne. Chceme druhé, za pár měsíců... Chtěl bych holčičku." „Malou Alex?" „Jméno jsme ještě neřešili... Nevím jaké... Budu ji chtít, ale Alex mi naznačila, že to mi asi neprojde." „Má tě pěkně ochočenýho." Vyprskla jsem smíchy, prozradila se...

Zayn mě drtil v náručí, táta se smál a já se bránila, marně...  

FaithfulnessWhere stories live. Discover now