3 týdny

Rozřazování do týmů

Byl další den.

Byla neděle, což znamenalo prodloužený budíček. V 8:00 se hlásil budíček a nástup na snídani. Než jsme však mohli na snídani, museli jsme si uklidnit v našich "komnatách".
Naštěstí jsem si uklidila večer. Zavolala jsem Huťáka, aby mě a Ivě skontroloval stan. Vše bylo vyřízeno během 5 minut. S překvapením jsme na snídani dorazili jako jedni z prvních, což se u nás dvou vždy vidělo pouze prvních pár dní. 

Po snídani, jsme šli opět do stanů. Obě jsme si lehly na svoje postela a začali si číst.
Asi po půl hodině byl další nástup. Ale tentokrát u ohniště před táborem. Všichni jsme si posedali a čekaly co se buď dít. Poté k nám promluvil "ředitel školy": ,,Teď vás rozdělí náš moudrý klobouk do vašich kolejí." ukončil svůj proslov Páča(tak mu říkáme).
Zástupkyně ředitele "Ája" začala vyvolávat jména dětí. Každý jehož jméno bylo vysloveno si šel sednout na židli a byl mu nasazen moudrý klobouk. 

Začínalo se od nejstaršícth. 

Jako první šel Ďaniel. 

Ivču to hondě naštvalo, protože předpokládala, že bude nejstarší z dětí( to me se příští rok napostesti ani na jednu z nejstarších, ale zase budu nejstarší z holek. Yess). Ten byl zařazen do Zmijozelu. 

Poté byla na řadě Ivanka. U te se moudrý klobouk trochu zasekl. Ale nakonec byla u Mrzimoru. Takhle to pokračovalo dál. Byla jsem asi 10 lidí za Ivou tak jsem na chvíli vypla svůj mozek a zapřemýšlela. Z transu mě probudilo až vyřčení mého jména. Vstala jsem a šla se posadit. Ještě před tím se mě Páča zeptal na jakou kolej to vydím. Na to jsem okamžitě odpověděla: Mrzimor. Po posazeni mi na hlavu položili klobouk a na chvíli jsem si opravdu připadala jak v Bradavicich. Na konec jsem skončila v Havraspáru.

Ze začátku to vypadalo dobře. Byla jsem tam já(kousek od všeho), Maty(chytrej, umí běhat(rychle) a Lukáš(umí běhat). Pak jsme do týmu dostali Kiki(běh), Terku(běh) a Kačku(chytrost). A dalšího Lukáše(Šukáš-běh). Pak se začala rozřazovat ta mladší kategorie ( 11-6 let). Dostali jsme Jardu( hloupé kecy), Péťu (hyperaktivita), Dominika (ubrečenej), Adama (jeden z nejvíce schopných z mladší kategorie) a malého Míšu( roztomilej). Tak a to byla sestava lidí, se kterou jsem měla v plánu získat aspoň 3. místo( Vím že tými byly 4). Oproti ostatním týmům jsme měli pouze 3 vedoucí. Čtvrtá vedoucí nám měla přijet až za týden. Napůl to byla úleva na druhou stranu máme málo podpory.

Po rozřazení všech dětí jsme měli oddilové volno. Šli jsme se seznamovat. A taky jsem se dozvěděli co vše budeme dělat při službě- budeme mýt nádobí a mít večerní hlídku. Fakt super.
Po oddilaku jsme šli zpět do stanů.

,,Tak jak jsi spokojená s týmem?" Zeptala se mě Ivanka.
,,Ale jo, ujde. Co u tebe?"
,, Super, máme Toma a Patrika. Takže jsem spokojená."
,,Tak to se máš." Řekla jsem ji jako odpověď a opět si četla.

Ani jsem se nenadála a už to byla příprava na oběd. Došla jsem si pro ešus a zůstala ještě ve stanu. Najednou jeden z vedoucích zakřičel nástup a ja vyběhla ze stanu, abychom byly první na obědě.

Můj běh se vyplatil a byli jsme první.
První den jsme si sedli všichni z našeho týmu k jednomu stolu i když jsme si mohli sednout jakkoli.

***

Po obědě nás čekala první hra. Museli jsme chytat kouzelné tvory. Museli jsme se v týmu rozdělit na polovinu. My to vzali na schopnější a méně schopný. V te první jsme byly: Já, Maty, Lukáš, Lukáš, Terka a malý Péťa. V té druhé byla Kačka, Kiki, Dominik, Adam, Jarda a Míša. Tak jsme v těchto sestavách šli chytat. Nejvzácnější byli jednorožci a ty nejméně vzácný byly třeba: želva, králík, srnka, had, atd.
Tato hra nám šla dobře. A také jsme skončili 2. No, pořád lepší než poslední.

Teď byl čas na svačinu. Neměla jsem ani trochu hlad. K svačině byla sušenka. Dala jsem si ji do poličky na pozdější dobu.

,,Ty ji nebudeš?'' Zeptala se Ivča.

,,Ne, nemám vůbec hlad."

,,Nejsi nemocná? Normálně by jsi ji měla už v sobě."

,,Nejsem neboj. Jen nemám hlad." S těmito větami jsem ukončila náš rohovor a šla si na chvíli lehnout.

Moje povalování skončilo asi po 5 minutách. Opět byl svolán nástup. Tentokrát normální.

Nějakým zvláštním způsobem jsem se dobelhela na nástup a poslouchala jak bude probíhat další hra.

,,Vem te si pevný boty, dlouhý rukávy a nohavice a sejdeme se u ohniště." tahle věta mě probudila z transu. Dlouhý nohavice a rukavice? To si dělaj srandu ne?

Šla jsem tedy zpátky do stanu se převléknout. Vzala jsem si černý tepláky, modré triko z basketu a mojí oblíbenou šedou mikinu. 

Sedla jsem si k ohništi a počítala náš tým. Když jsme konečně byli všichni, začali k nám mluvit vedoucí. Říkali nám pravidla hry a kam půjdeme.

Šli jsme do Toronta(les který se nachází "celkem" daleko od tábora stejně jako Toronto.

Přišli jsme do Toronta. Zopakovali jsme si pravidla a šli hrát.

***

Konečně, osobní volno. Čas kdy nemusíme vůbec nic dělat. Jen ležet, povídat si a takovýhle kraviny.

Já jsem se rozhodla že zajdu za Martinem (taborovym děvkařem dalo by se říct, mě se líbil první rok co tu byl)

,,Čau Martine, máš teda nějaký ty energy drinky jak jsi mi psal?" Zeptala jsem se, protože jsme se před táborem domluvily aby něco takového vzal.

,,Čau Zuki. Bohužel nemám, měl jsem jiné starosti, ale mám reprák"

,, Aspoň něco. A jak se žije tam u vás na venkově?"

,,Hele, jako celkem dobře a u vás měšťáků?"

,,Super, všechno je kousek a všude, takže mi jsme nadšený." A povídali jsme si dál. 

Po chvíli vedoucí zahlásili přípravu na večeři. Oba jsme se zvedli a šli si pro ešusi a lžíce. Dnesk amělo být rizoto. Takový klasický táborový jídlo.

Asi za 5 minut byl nástup na večeři a všude byl opět zmatek. Kde stojí jaký tým, kam kdo patří, atd. Já jsem se snažila co nejdřív dostat k našemu oddílu, ale někdo do mě strčil a schodil mě na zem. Super, teď si musím jít umejt ešus. Řekla jsem si a pokračovala na nástup.

Po večeři nás čekala už jen večerní hra a pak postel.

,,Konečně večer. Už se těším na další ledovou noc." řekla mi Iva a pak se zasmála.

,,Taky. Tohle mi chybělo ten rok. Ledové noci. S pavouky a komáry." tomu jsme se jen obě zasmáli a pokračovali do stanu.

,,Taky. Tohle mi chybělo ten rok. Ledové noci. S pavouky a komáry." tomu jsme se jen obě zasmáli a pokračovali do stanu.

Vzali jsme si kartáček, dali na něj pastu a šli k umívárnám si umýt zuby. Oddílový vedoucí a instruktoři nás už peskovaly, abychom si pospíšili a šli co nejdřív spát. Když jsme si "konečně" vyčistili zuby tak nás naši vedoucí doslova dotlačili do stanu a řekli ať se převlíkneme.

Za 2 minuty někdo přišel otevřel řekl ,,Dobrou" zavřel a odešel. Obě jsme se tomu zasmáli a vyměnili jsme se. Takže teď jsem ležela na místě Ivy a ona na mém. Za chvíli sem opět přišel nějaký a mi po hlase poznali, že je to Monča a Terezka. Když jsme jim neodpovídali poznali, že musí uhodnout kdo kde leží a kdo je kdo. Monča si tipla, že každá ležíme na svém místě a Terezka že jsme se prohodily. Pak nás začali vytahovat ze spacáku a obě jsme začali smát.

Pak jsme si chvíli povídaly a nakonec nám řekli dobrou a zavřeli stan.

My jsme si ještě chvíli povídaly a nakonec se taky vydali vstříc našim snům.