3 týdny

Odjezd

Je 1. července 2017. Opět jedu na to super místo, kde se pro mě vytváří moje historie. Už se moc těším na Drsňák, hlídky a na tým se kterým budu tyto tři týdny trávit.

V 8:45 byl sraz na Hlavním Nádraží, a odjezd byl v 10:11. Nikdo nepochopil, proč se dává sraz tak brzy. 

První koho jsem hledala byla moje BFF, Ivča (známe se 7 let, vlastně od doby co jezdí. Já jezdím déle než ona, ale ne o moc, pouze o rok.) Hned jak jsem se našly a obejmuli jsem se, objevil se i zbytek naší táborove crew. Byla to Danča, Zdéňa, Terka, Kiki a Stella. Všechny jsem se objaly a daly si selfie. Když naši rodiče vše vyřídili s vedoucími, šli jsme odnést tašky k autu, které nám ty věci odveze.

Pak jsem si jenom počkali, dokud jsem nezjistili z jakého nástupiště nám jede vlak. 

Nemohla jsem se dočkat. Letošní téma bylo: Škola čar a kouzel v Bradavicích ( před HP). Vedoucí dokonce vyrobili ceduli s nápisem '9 a 3/4'. Měli i oblečení které vystihovalo jednotlivé koleje. Ve vlaku jsme měli super atmosféru. Cesta uplynula rychle a když již známé tváře spatřili ten nápis : Meziměstí; byly nadšený. Ja s Ivankou jsme se co nejrychleji dostaly na začátek řady tvořenou z dvojic. Procházeli jsme městečkem které my bylo již tak známé a i tak jsem si všímala všeho nového. Když jsme konečně došli do cíle, začalo rozdělování stanů. Začali od nejmenších které dávaly do těch největších stanů, kde měli i poličky. Pak byly na řadě kluci ve věku 9-15 let. Ti měli ty nejmenší a nejhorší stany. Byly z kovové konstrukce ,takže, když svítilo sluníčko doporučilo se neopirat o konstrukci.

Pak přišli na řadu holky ve věku 12-15 (mladší holky byly jenom 2. A to ve věku 7 a 9 let- měli největší stan). Starší holky zabýrali stany od 18 do 24. Jako předchozí roky, jsme s Ivou měli 23ku. Po ubytování všech jsme si došli pro kufry a krosny. Bylo to velmi namáhavé. Když si vedoucí mysleli že jsme aspoň trochu zabydleni, hlásili nástup, kde se zazpívala pionyrska hymna a pověsila státní vlajka. Pak jsme šli na klasickou  obchůzku areálu tábora a poté i na obchůzku míst kde se budou hrát různé hry(( ve zkratce místa her-Toronto (les), osamělí strom, tři břízy, Bezejmený rybník, nízký lesik, Bonifác ( strom), mravenčí stezka a krmelec, poté 1. Křížek, Malini, Menhyr, ohniště + studánka, a roklinka vedoucí zpět do tábora.  Byl to celkem velký okruh.))

Když jsem došli do tábora,  zahlasila se příprava na večeři. Všichni si vzali svoje ešusi a lžíce. Bylo to komické dívat se na všechny jak stojí na nástupu a sledovat vedoucí jak je vyhaneji z okolí zahrádky. 

Po večeři se říkaly pravidla ohledně chování v táboře. Bylo to tak nudné v podstatě jako každý rok. Když  to slyšíte už po osmé tak vás to omrzi poslouchat.

Nastal 1. noc v jiné posteli než jsem byla zvyklá z domova.

 S Ivankou jsme diskutovaly o tom, koho bychom chtěli v týmu. Samozřejmě jsme chtěli být spolu jenže jsem se smířili s tím že se to nestane. Chtěla jsem mít v týmu aspoň Kiki, Terku a Danču. Ivanka to měla stejně. A z kluků chtěla mít Toma, Páju, Matyho a nebo jendoho nováčka kterému jsme říkaly Ďaniel. Prostě jsme to někde slyšeli a říkaly mu tak. Opět jsme to měli podobné, až na to, že jsem nechtěla mít Páju. Ten vždycky chtěl aby celý tým běhal. Neříkám ,že bych to nezvládla, ale když máte v týmu malé děti, kterým těžko vysvětlíte, aby se přemohli a ještě přidaly tak je to s ním těžké. A takhle jsme si ještě nějakou dobu povídali dokud jsme nebyli unavené a neřekli si dobrou.