- D a m i a n e -

Flashback story 1/3 | Chapter 1

- - - Před třemi lety - - -

Utíkal co nejrychleji mohl.

Ignoroval ten fakt, že má právě hodinu a profesorka na něj řve, ať se okamžitě vrátí na své místo.

Ignoroval všechny v okolí i ty jejich blbé pohledy.

To nikdy neviděli utíkat 15 letého kluka s uslzeným obličejem?

Ptáte se proč utíká a kam?

Sestra mu napsala, že jejich rodiče měli autonehodu a jsou v nemocnici.

Neváhal ani minutu a utíkal směr nemocnice.

Jakmile zahlédl obrovskou budovu s nápisem nemocnice, zrychlil na maximum co dovedl.

Rozrazil hlavní dveře a očima hledal recepci.

Když jeho oči konečně spatřili onu recepci, okamžitě tam běžel a rychle ze sebe dostal

"Dobry den, dnes k vám přivezli pana a paní DiCarney. Měli autonehodu. Jsem jejich syn Damiane Hobbson DiCarney."

Mladá recepční něco hledala v papírech

"Ano, paní Marií Elizabeth Hobbson DiCarney a pana Leona Jamese DiCarney sem zde, ve 12:38 přivezla sanitka. Nyní je na sále vaše matka. Váš otec je stabilizován a leží na pokoji"

Recepční k němu vzhledla a věnovala mu soucitny úsměv

"A mohu vědět kde najdu sál, či kde najdu otcův pokoj nebo kde na matku mohu počkat?"

Zeptal se a doufal, že mu to odpoví.

"Ano, ve druhem patře je čekárna. Zde na ní můžete počkat. A co se vašeho otce týče, je na pokoji číslo 164B dveře v levo "

Usmála se na něj a dal se věnovala své práci.

Utíkal do již zmíněného patra.

Zarazil se při pohledu na sedící sestru s položenými dlaněmi na obličeji a bratra pochodujicího sem a tam.

Šel blíž.

Klekl si před sestru a sundal jí ruce z obličeje

"Melanie, co se stalo? Jak je na tom?"

Zeptal se s roztřeseným hlasem.

Viděl její ubrečený obličej.
Bolelo ho, vidět jeho sestru takhle.

Neodpovídala.

Rychle se otočil na bratra a zopakoval otázku.

Hleděl na něj.

Až teď si všiml, že jeho bratr má obličej samý šrám, zlomený nos a ruku v sádře.

Bál se znát odpověď ale zároveň to potřeboval vědět.

Bratr si z hluboka oddechl.

"Jel jsem s mamkou a tátou na nákup, koupit ti ty věci do školy a pár věcí domů, řídil táta. Cestou zpátky se za nás zařadil černý Range Rover. Po chvíli se najednou objevil vedle nás na straně, kde seděla mamka a já. A začal do nás narážet. Pak do nás narazil hodně a to táta neudržel a naboural do svodidel, která se přetrhla a my pak narazili do stromu. Já mám jen pár šrámu, zlomený nos a zlomenou ruku. Táta leží v pokoji s naraženými žebry a odpočívá.
Toho propustí prý za dva dny.
Ale mamka.. " 

V tu dobu se bratr zarazil a mlčel.

Okamžitě se zvedl a šel směrem k němu a chytl ho za ramena dost silně a řekl dost hrubě