Vzpomínka || Czech Supernatural story ||

//2// Jen rybaření?

Pohled Sammyho

Dean zastavil Impalu před jedním ze starých a zavšivených motelů. Už několik týdnů jsme jezdili ze státu do státu a hledali případy na řešení. Hrobové ticho a nikde nebyla zaznamenána žádná záhadná úmrtí ani zmizení. To neustálé vození se po státech mi unavovalo, v žádném motelu jsme nezůstali více jak tři noci a jídlo z většiny fast-foodů nestálo za nic. Alespoň pro mě, Dean se vždy naládoval minimálně čtyřmi porcemi a já se na něj vždy lehce znechuceně díval.

Ale ani Deana nebavilo celé dny sedět na zadku a čekat. Oba jsme už byli mírně nabručení z nedostatku lovu a možná i trochy adrenalinu. Proto jsme už oba těžkopádně bouchnuli dveřmi auta, kterému Dean říká Bejby.

Zrovna se nad námi hnala jedna z četných letních bouřek, po kterých vždy následoval slunečný den, takže naše vrstvy flanelu a bundy byly během chvíle promočené. Rychlým krokem jsme se vydali do velkých dvojitých dveří a rázně jsme je otevřeli.

Tam na nás koukal nějaký chlápek, vypadal jako recepční a po chvilkovém zadrhnutí se spěšně vydal za pult. Já s Deanem jsme došli k pultu a recepční se na nás usmál nacvičeným úsměvem.

"Přejete si?"

"Pokoj pro dvě osoby na tři noci." Řekl jsem spěšně a lehce jsem se zatřásl, protože voda mi stihla protéct až na kůži.

"S... manželskou postelí..?" Zeptal se poněkud váhavě recepční.

Lehce jsem se uchechtl, když jsem viděl jak chlápek za pultem zčervenal a poté jsem opravil jeho úsudek.
"Jsme bráchové."

Chlápek za pultem zrudl ještě víc a Dean se tomu lehce zasmál.

"Omlouvám se..." Řekl zahanbeně recepční. "Kartou nebo hotově?" Rychle změnil téma.

"Kartou." Odpověděl Dean, kterému stále hrál na tváři úsměv.

Recepční si od něj vzal kartu a projel jí přístrojem na pultu. Poté ji vrátil zpět do ruky Deanovi a otočil se.
"Užijte si to tu, pane..." Podíval se na přístroj. "...Greenville." A podal Deanovi klíč s číslem 67.

Ten klíč vzal, strčil si ho do kapsy a pohlédl na tabuli s čísly, která visela nad recepcí. Chvíli hledal číslo 67 a poté ukázal napravo.
"Tamhle." Dodal a rozešel se k dalším dvojitým dveřím.

Já se jen beze slova vydal za ním a těšil se na horkou sprchu. Do dvou minut jsme stáli před dveřmi do pokoje a Dean je odemknul. Poté je otevřel a nám se naskytl pohled na prostorný pokoj s ještě prostornějšími postelemi. Naproti jim byly ještě jedny dveře a já usoudil, že to asi bude koupelna.

Beze slova a s blaženým úsměvem na rtech jsem se k ní vydal a Dean mi pobaveně pozoroval. Poté s sebou fláknul unaveně na postel a ani se neobtěžoval převléknout z mokrých věcí. Já jsem zaklapnul dveře koupelny a zamkl je. Rozhlédl jsem se, byla tu vana, sprchový kout, toaleta a umyvadlo nad kterým bylo zrcadlo. Spěšně jsem ze sebe sundal promočené věci a nechal je na hromádce, kterou jsem položil pod umyvadlo.

Otočil jsem kohoutkem s teplou vodou ve sprchovém koutu a počkal než se voda pořádně nerozteče. Poté jsem si stoupnul pod její proud a užíval si teplo, které mi poskytl. Stál jsem pod ním dobrých patnáct minut, než jsem se namydlil a poté opláchl. Poslepu jsem nahmatal ručník, abych si mohl otřít obličej a poté celé tělo. Poté jsem si ručník omotal kolem pasu a došel před umyvadlo, kde jsem si začal rozčesávat vlasy.