Vzpomínka || Czech Supernatural story ||

//1// Chata

Položila jsem sendviče na stůl před křesly a unaveně jsem si dřepla do křesla vedle toho Mattova. Ten se do svého sendviče hladově zakousl a poté zasténal.

"O můj bože! To je tak výborný!"

"Zas tak slavný to zase není." Zasmála jsem se a přátelsky ho praštila do ramena.

"Au! Za co to bylo?" Zeptal se na oko ublíženě a pokusil se zformovat bolestnou grimasu.

"Za to, že mluvíš s plnou pusou. V mý chatě, to můžu jen já." Zasmála jsem se.

"Nezapomeň, kdo ti tu chatu koupil." Zazubil se, s pusou pořád plnou jídla.

"Aby jsi se zase nezbláznil." Odpověděla jsem a poté jsem se zachumlala do deky, která byla na opěrce křesla.

Poté jsem se zakousla do svého sendviče a očima začala sledovat obrazovku, na které se objevilo logo Marvelu.

~

"Kámo, to byl jeden z nejlepších Marvel filmů! Víš o tom, že když se Ironman natáčel, bylo Marvel studio na pokraji krachu?" Řekl Matt zajímavost, kterou doslova řekl pokaždé, když dokoukáme Ironmana.

"Jo a víš o tom, že tohle říkáš úplně pokaždý, když dokoukáme Ironmana?" Odpálkovala jsem ho a poté jsem se zasmála tomu, že se Matt zatvářil ublíženě, ale poté se rozesmál.

"Jsi fakt kráva, víš to?"

"Jo vím a víš ty, že jsi idiot?" Řekla jsem a poté se zvedla, abych odnesla talíře od sendvičů.

"Kam jdeš?"

"Víš, jak se nádobí vždy zázračně umyje a objeví v kredenci? Teď už to víš. Promiň, jestli jsem ti zkazila iluzi toho že, to u nás uklízí nějaká víla nebo tak něco." Znovu jsem ho odpálkovala a poté se zasmála zklamanému výrazu plného beznaděje, na jeho tváři.

Vypadal, jako dítě, které právě zjistilo, že Santa Claus nebo velikonoční zajíček neexistují.

Tvář jsem mu odstrčila a poté co na mě vyplázl jazyk, jsem ho na něj vyplázla taky. Pak jsem se se smíchem odebrala do kuchyně, kde jsem napustila teplou vodu do dřezu.

"Jsi fakt idiot, nechápu jak to tady s tebou můžu každý dva týdny vydržet." Zavolala jsem na něj, zatímco jsem ve dřezu drhla nádobí.

"Upřímně? Já taky ne." Ozval se Matt znenadání za mnou a já málem upustila talíř, který jsem držela.

"Kristepane​, Matte! Ty jsi opravdu idiot! Víš jak jsem se tě lekla?!" Obořila jsem se na něj, zatímco jsem k němu pořád byla nakloněná zády.

Otočila jsem se a jeho obličej byl od mého maximálně deset centimetrů. Zmateně jsem se na něj podívala a uviděla, že v ruce drží váleček na nudle. Podívala jsem se na něj ještě víc zmateně a jeho oči lusknutím prstů zčernali. Modrá se proměnila v černou, stejně jako se hravý úsměv proměnil ve škleb. Hleděla jsem do temných očí démona.

Ucítila jsem ránu na hlavě a temnota z jeho očí se rozšířila po celém mém zorném poli, zahalila mi jako hustý sirup, který nepropustil ani jediný paprsek světla nebo hlásku.

~

Bojovala jsem s tou temnotou. Vytrvale a neústupně. Nevím, jak dlouho mi to trvalo, ale zvítězila jsem.

Ztěžka jsem otevřela oči a přes opilecký filtr jsem zjistila, že jsem ve sklepě své chaty. Matta jsem sem nikdy nepustila. Sklep mojí chaty, byl vlastně něco jako sklad všeho co jsem potřebovala na lov a vyšetřování.