TMNT-Nová generace {POZASTAVENO}

1.

*Pohled Leony*

Je večer a já spolu s kluky šla na hlídku. Tichá noc jen doprava dělala hluk. Nebylo co dělat a tak jsem se potichu odplížila od kluků a šla o pár bloků dál. Dívám se na své město a říkám si 'kde se schovaná ta mrcha Katarina' když v tu chvíli mě zezadu napadl Clan Foot. ,,Konečně nějaká zábava!" řekla jsem vytáhla katanu a bila se s nimi. Pěšáci padali jako hrušky. Já si myslela že jsem vyhrála, ale potom se za mnou objevil Tygří Dráp a sekl po mě. Já neuhnula a však jeho útok někdo zastavil. ,,Tati!?" oznámila jsem. Odkopl Drápa a řekl: ,,Příště se drž u nás." a bojoval. Pomáhala jsem mu, ale Dráp mě zezadu zamrazil a já se nemohla ani pohnout. Jenom jsem slyšela smích strejdy Rapha a Mikeyho. Když Dráp střelil druhou pistolí přímo na Donnieho uhnul a mě rozbil led, takže jsem se mohla hýbat. ,,Ústup!" řekl Leo a já neměla nic jiného na výběr než ho poslechnout. 

...

Když jsme dorazili do doupěte slyšela jsem za mnou smích a kdo jiný se smál než Raph s Mikeym. ,,To je vtipný! Leona trénovala roky a nedokázala porazit Drápa!" smál se Raph ,,Jo a bylo vtipný když se nevyhnula tomu zmražení." Mikey dodal. Málem jsem vybouchla když do toho zasáhl Donnie. ,,Nechte toho vy dva. Ona nemůže za to že jí zmrazil." řekl, ale potom se začal smát taky. ,,DOST UŽ!" řekla jsem, ale nikdo nereagoval. Jen Donnie přestal a omluvil se mi. ,,Arh!" Naštvala jsem se a odešla ven. 

...

 Šla jsem ven celá naštvaná na Rapha a Mikeyho. Dělají si jenom srandu! Nemůžu za to že se tam objevil i tygří dráp. Jen si tak jdu a vidím clan foot jak vykrádá starou Kraangskou laborku. ,,Tygří Dráp! Teď tě sejmu."  řekla jsem a šla po něm. ,,Ty nevíš že cizím se majetek nekrade?!" mě to nedalo prostě jsem něco říct musela. ,,Ale malá Leona. Teď tě dostanu!" řekl a vrhl se po mě. Vyhýbala jsem se jeho střelám a dávala pozor aby po mě nesekl....... Už bojuji dlouho a dochází mi síly když se objevila nějaká postava.

*Pohled Mall*

Jakožto každý den jsem se potulovala studenou nocí New Yorku. Sedla jsem si na okraj střechy a prohlížela si tiché město, které nikdy nespí. Živá hudba hrála přes celou severní část a auta jezdila stejně jako za dne.

Nohy jsem svěsila a zády se položila na studený beton. Vždycky mě zajímalo, jaký by bylo, kdyby tu nebyl ten světelný smog. New York by byl určitě ještě krásnější, než je teď. Když opominu některé části, třeba chudinské... No nic.

Vyhoupla jsem se do sedu a následně vstala. Musím obhlídnout okolí, jestli náhodou na něco zajímavého nenarazím.

...  

Jako stín jsem skákala přes střechy. Nic, pořád nic! Sakra to tu kočka nemůže najít nějaké vzrůšo?

Najednou jsem zaslechla řinčení čepelí. Na hlavu jsem si dala kapuci... pro případ nouze, že by tam byl někdo, koho znám a nechtěla bych aby mě poznal.

Došla jsem ke kraji střechy a podívala se co se dole děje. Dole bojovala nějaká želví mutantka až moc podobná tomu, koho znám. Měla světle modrou pásku přes oči. Asi... možná... asi určitě je od nich. Díky bohu za tu kapuci.

Jejím sokem byl ale mě moc blízký tygří dráp. Kdysi mi zachránil život a celkem se bojím kdy si to vybere.

Když už se zdálo že ta holčina fakt nemůže, začala tomu podlému tygříkovi jenom uhýbat. Tak jo... je čas na epický nástup.

Odrazila jsem se a padala dolů, těsně před tím, než Dráp vystřelil tou svojí ledovou zbraní jsem mezi ně skočila a střelu tím pádem schytal můj shuriken, který jsem měla přichystaný.