(Un)Knowing Girl

Novinky

Sobota 10:04
"Theo můžeš ai pohnout" řekl můj starší bratr Jonas.
"Jejda chvilku mi dej" řekla jsem a dosušila si hlavu.
Když jsem vyšla z koupelny, Jonas na mně hodil pohled a zalezl do koupelny.
S bratrem máme docela dobrý vztah a jsem za to ráda, ale někdy se chová jako naprostý kretén. Ale já samozdřejmně taky.
"Snídaně" zařve z dolního patra mamka.
Rychle sletím po studených dlažděných schodech. Otevřu dveře do kuchyně, a hned citím vůni snad všech chutí. Moje máma strašně ráda vaří a taky že jí to jde. Každý den trvá na tom že nám chystá jak snídaně tak svačiny. A když jsem se rozhodla v mých 10 letech stát se vegankou tak se málem zbláznila štěstím. Na židli už sedí Jonas a jí svoje vajíčka se slaninou. "Dobrý ráno" řeknu a jdu dát mamce na tvář pusu.
"Dobré ráno sluníčko, co to tady máš?" řekne a podívá se na moje čelo.
"Noční můra zase?" Odpoví jisťe a já zakývu hlavou.
Už od malička se mi zdají noční můry každou noc, probouzím se s odřeninama a modřinama.
Beru prášky na uklidnění ale naprosto nic nepomáhá.
Já mám na stole vegenské lívance s javorovým sirupem.
Když si sednu a začnu taky jíst svou snídani mamka si k nám přisedne a zhluboka se nadechne.
"Děti, ozval se mi váš otec" řekne a čeká na naši reakci.
Když to uslyším upadne mi vidlička a podívam se upřeně na Jonase, který se na mně taky dívá.
"Jak, jak jako?" řekne Jonas.
"13 let se neozval a najednou se ozve?" řeknu udiveně.
"No, chce vás vidět" řekla, a oboum nám vzala ruku a pořádně stiskla.
"Děti, je to složité, vím že ho vidět nechcete, ale je to přece jenom váš otec,a nechtějte aby dělal problémy, ano?" řekla s klidem v hlase.
"To je opravdu konec to si hodně dovolil nemyslíš si mami, mi ho vidět nechcem, 13 let jsme mu nechyběli tak co tak nejednou?" řekl z ostra Jonas.
Můj otec nás opustil když mi bylo 5 a Jonasovi 7. Bylo to pro nás těžké období jelikož náš otec odešel jen tak z ničeho nic a už se nám neozval.
Zničil mi dětství a za to ho budu na do smrti nenávidět.
"A jako kdy nás chce vidět" řekla jsem a vzala gumičku a udělala si lehký drdol.
"V pátek, nejspíš ještě mi potvrdí kdy přijede z Norska a já vás pak informuju dobře? Nebojte bude to, nevím jestli dobré ale snad ne až tak špatné nebo jo?" Řekla mamka a ušklíbla se na nás.
"Nějak to zvládnem že Theo?" Řekl Jonas a udělal na mě zase ten jeho výraz který naznačuje jasnou odpověď.
"Ehh, jo jasně Zvlád-nem t-o" dokonce jsem se z toho rozkoktala jak jsem nervózní.
Mamka vstala dala nám oboum pusu na čelo a utíkala do práce.
"Miluju vás" zakřičela a zabouchla dveře ještě než jsme jí stačily odpovědět.

Konec první části