Sobota 10:04
"Theo můžeš ai pohnout" řekl můj starší bratr Jonas.
"Jejda chvilku mi dej" řekla jsem a dosušila si hlavu.
Když jsem vyšla z koupelny, Jonas na mně hodil pohled a zalezl do koupelny.
S bratrem máme docela dobrý vztah a jsem za to ráda, ale někdy se chová jako naprostý kretén. Ale já samozdřejmně taky.
"Snídaně" zařve z dolního patra mamka.
Rychle sletím po studených dlažděných schodech. Otevřu dveře do kuchyně, a hned citím vůni snad všech chutí. Moje máma strašně ráda vaří a taky že jí to jde. Každý den trvá na tom že nám chystá jak snídaně tak svačiny. A když jsem se rozhodla v mých 10 letech stát se vegankou tak se málem zbláznila štěstím. Na židli už sedí Jonas a jí svoje vajíčka se slaninou. "Dobrý ráno" řeknu a jdu dát mamce na tvář pusu.
"Dobré ráno sluníčko, co to tady máš?" řekne a podívá se na moje čelo.
"Noční můra zase?" Odpoví jisťe a já zakývu hlavou.
Už od malička se mi zdají noční můry každou noc, probouzím se s odřeninama a modřinama.
Beru prášky na uklidnění ale naprosto nic nepomáhá.
Já mám na stole vegenské lívance s javorovým sirupem.
Když si sednu a začnu taky jíst svou snídani mamka si k nám přisedne a zhluboka se nadechne.
"Děti, ozval se mi váš otec" řekne a čeká na naši reakci.
Když to uslyším upadne mi vidlička a podívam se upřeně na Jonase, který se na mně taky dívá.
"Jak, jak jako?" řekne Jonas.
"13 let se neozval a najednou se ozve?" řeknu udiveně.
"No, chce vás vidět" řekla, a oboum nám vzala ruku a pořádně stiskla.
"Děti, je to složité, vím že ho vidět nechcete, ale je to přece jenom váš otec,a nechtějte aby dělal problémy, ano?" řekla s klidem v hlase.
"To je opravdu konec to si hodně dovolil nemyslíš si mami, mi ho vidět nechcem, 13 let jsme mu nechyběli tak co tak nejednou?" řekl z ostra Jonas.
Můj otec nás opustil když mi bylo 5 a Jonasovi 7. Bylo to pro nás těžké období jelikož náš otec odešel jen tak z ničeho nic a už se nám neozval.
Zničil mi dětství a za to ho budu na do smrti nenávidět.
"A jako kdy nás chce vidět" řekla jsem a vzala gumičku a udělala si lehký drdol.
"V pátek, nejspíš ještě mi potvrdí kdy přijede z Norska a já vás pak informuju dobře? Nebojte bude to, nevím jestli dobré ale snad ne až tak špatné nebo jo?" Řekla mamka a ušklíbla se na nás.
"Nějak to zvládnem že Theo?" Řekl Jonas a udělal na mě zase ten jeho výraz který naznačuje jasnou odpověď.
"Ehh, jo jasně Zvlád-nem t-o" dokonce jsem se z toho rozkoktala jak jsem nervózní.
Mamka vstala dala nám oboum pusu na čelo a utíkala do práce.
"Miluju vás" zakřičela a zabouchla dveře ještě než jsme jí stačily odpovědět.Konec první části
CZYTASZ
(Un)Knowing Girl
General FictionJaké je být obklopena špatnýma událostmi ale podporou užásných kamarádek? Jaké je když se vám ozve váš otec po 13 letech? Jaké je potkatkávat nové lidi? Jaké je se přeštěhovat tisíce kilometrů aby jste na vše zapoměly? To všechno a víc zjistíte v to...