,,To... To prostě není fér!" Zakřičela jsem zoufale na mou matku a zlostně se ji podívala do obličeje. Proč mi tohle dělá? Proč mi kazí život? Po tváři se mi začely řinout slzy, které jsem tak moc nenáviděla. Skoro tolik jako právě mou matku.
,,Je to jen na chvíli." Odpověděla klidně a zadívala se na obrazovku svého mobilu.
,,Tak ty mi tady oznámíš, že mám vypadnout z baráku kvůli tvému zasranému chlapovi, který je možná i horší jak ty a ještě si tak povrchní, že se díváš to toho blbého mobilu?" Zavrčela jsem na ni a setřela si slzy.
,,Je to dostatečné... Potřebuje více prostoru pro svou auru a mysl nebo něco takového." Podívala se mi do obličeje.
,,Nebo více prostoru na to si vodit domů jiné ženy, když tam nejsi." Šeptla jsem a odešla z jejího dohledu. Věděla jsem, že jsem pro ni jen přítěž. Jsem pro ni nic.
---
,,Tváře jako slabikáře máš pořád, ale proč jsou teď až tolik červené?" Smutně se na mě podíval a zabouchl mou skříňku.
,,Venku je zima." Šeptla jsem a snažila jsem se odejít, ale jedna jeho ruka se ocitla na mé tváři a druhá na pase.
,,Holly, venku je třicet stupňů." Zamumlal a palcem přejel po mém spodním rtu. Choval se ke mně tak hezky...
,,Někdy ti to řeknu." Usmála jsem se.
,,Jsme kamarádi, řekni mi to teď."
YOU ARE READING
Shapes
Short Story,,Miluji tvoje tvary, Holly." Sjel mě pohledem Enzo. Nechápavě jsem se na něj podívala a rozhodila rukama. ,,Tvary?" Nakrčila jsem obočí a odstoupila od něho. ,,Ano tvary." Pokrčí rameny a přistoupí ke mně, aby mě víc naštval. ,,Jsi divný, Enzo." Uš...
