1.

553 13 4
                                    

Uhm, takže ahoj já jsem Jenifer White a je mi 16 let, s mamkou jsem se odstěhovala z Londýna do NY. Kvůli tomu že můj otec zemřel, mamku to hodně vzalo, brečela hlavně v noci. Přede mnou dělala silnou.

Říkala mi že dostala tady lepší práci, ale já jsem pak prokoukla že je to kvůli tátovi, všechno jí ho to tam připomínalo.

Ale to by bylo dost z mého nudného života. Zítra jdu do nové školy, a vzhledem k tomu že je už říjen tak to není moc dobrý.

Nevím jestli znáte ten pocit že na vás všichni zírají jako by jste byli já nevím co.

Jsem docela nervózní, přeci jen jsem z jiné země, a přicházím skoro v první čtvrtině škol. roku. (Poznámka. Autorky. Omlouvám se že do tohoto příběhu dávám školu. Vzhledem k tomu že jsou prázdnin, tak nechci aby jste byli na mě naštvání😔😁)

Ale to se uvidí až zítra.

----- Ráno -----

Bohužel můj (ne)kamarád jménem B.U.D.Í.K. se mi musel oznámit, a vzhledem k tomu jak ospalá jsem byla. Šahala jsem na budík a zkoušela ho svýma rukama najít, a díky mému 'štěstí' mi spadl a stalo se to co jsem nečekala, rozezněl se ještě hlasitěji. Zvedla jsem se a vypla ho.

,,To mi ten den hezky začíná." Řekla jsem a bylo poznat že s ironií v hlase.

Vyšla jsem z pokoje a šla se osprchovat. Nic, ale opravdu nic se nevyrovná ranní sprše po ránu, nebo snad znáte něco lepšího?

Po skoro deseti minutách jsem vyšla ze sprchy. Usušila jsem si vlasy, a šla se nalíčit. Líčení není pro mě nic obtížný, s mojí pletí stačí jenom řasenka, někdy i rtěnka nebo lesk na rty.

S osuškou kolem těla jsem vyšla z koupelny a mířila jsem si to do pokoje si vybrat nějáké to oblečení...

Otevřela jsem svoji skříň ve které toho moc nemám. Brzy budu muset jet nakoupit.. Oblečení moc neřeším a tak jsem si vzala bílí crop top na kterém byly ananasy a k tomu černý jeans kraťase. Teď se stačí jenom nasnídat. Cestou z pokoje jsem si vzala svůj baťoh do školy a položila jsem si ho do předsíňky.

,,Dobré ránko Jenifer dáš si palačinky?" Pozdravila mě mamka.
,,Taky přeji dobré ráno -Úsmév- ne dám si jablko a vyrážím do školy." Oznámila jsem z úsměvem. Mamka jen přikývla.

Šla jsem ke kuchyňské lince a vzala si jablko.

"Užij si to ve škole a ve čtyři doma ok?" Ano, mamka sice chce aby jsem se učila do školy, ale chápe že si chci najít kamarády i když si pravděpodobně nenajdu žádné, ale i kdyby nějaký, a k tomu jedno mamky pravidlo zní 'Žádní kluci!'. Chápu jí.

"Ok, ve čtyři. Kdy přijedeš?" Zeptala jsem jí.
"Měla by jsem přijet okolo šesté hodiny." Jen jsem kývla a vyšla z domu a mířila si to do školy.

Škola je od našeho domu čtvrt hodiny cesty takže jsem si vyndala mobil a sluchátka a šla jsem.

----- U školy -----

Už jsem stála před budovou jménem škola.

Okolo školy bylo spoustu skupinek, ať už nalíčených holek s výstřihem až na zem, pak i kluci co si mysleli že jejich úsměv na holky zapůsobí tak že se jim budou podlamovat kolena. Pak to bylo i pár skupinek kde byli kluci i holky.

Jak jsem předpokládala všichni na mě civěli. Snažila jsem se to ignorovat a vešla do budovy co nese název škola, a pokusit se najít ředitelnu.

Na chodbě na mě taky všichni čuměli. Konečně jsem po dlouhém hledání našla dveře s názvem Ředitelna.
Zaklepala jsem a po chvilce se ze dveří ozvalo tiché dále.

,,Dobrý den jsem Jenifer White a přestoupila jsem na tuto školu." Řekla jsem ředitelovi, mohlo mu být tak čtyřicet.
"Dobrý den Jenifer, já jsem Bob. Tady máš tvoje učebnice, seznam sešitů, rozvrh a podobný věci. Teď pojď, vzhledem k tomu že je po zvonění tak tě zavedu do třídy." Jen jsem kývla na náznak že souhlasím.

Šli jsme dlouhou chodbou dokuď jsme nepřišli k jedněm dveřím, na které následně ředitel zaklepal. Když se ozvalo dále, ředitel otevřel dveře a šel k učitelce. Já ho mlčky následovala. Něco zašeptal učitelce, ta jen kývla na souhlas a ředitel odešel.

,,Takže děti tady to je vaše nová spolužačka Jenifer White. Jenifer představíš se nám?" Řekla učitelka, představování mi moc nevadí, ale ta nervozita ve mě během chvíle stoupla, a když na vás celá třída kouká jako by viděli veverku co jim udělala dort.

,,Ahoj, já jsem Jenifer jak už jste slyšely. Je mi šestnáct let a přistěhovala jsem se sem z Londýna." Řekla jsem.
,,Děkuju Jenifer jdi se posadit." Místo bylo jen vzadu vedle kluka a vzadu vedle holky. Vydala jsem se směrem k tý holce.
"Ahoj, můžu si přisednout?" Zeptala jsem se slušně.
"Ehm.. jo jasně. Aspoň se nebudu o hodinách nudit. Charlotta, ty jsi Jeny." Jen jsem kývla a zaposlouchala jsem se do učitelčina výkladu.

Takhle to probíhalo do posledního zvonění.

Takže nová knížka a i nová kapitola doufám že se líbí. Pokusím se brzy udělat další
Vaše Lucka❤

Bad Boy Good Girl -Cameron Dallas-Where stories live. Discover now