S rozumem v koncích

30. kapitola

Druhý den jsem byla nervózní. Vlastně jsem byla jako na jehlách. Zaprvé mě trápilo, jak se mám chovat k Malfoyovým, co tomu řeknou a celkově mě trápili prostě oni samotní. A zadruhé mí rodiče. Jak budou proboha reagovat na to, že jejich jediná dcera je de facto vdaná a jim nic neřekla? A jak budou reagovat na to, že to nebylo úplně dobrovolné, a přesto je to platné? Proboha. Takových otázek bez odpovědí. Navíc jsem si nebyla jistá, jestli ty odpovědi chci znát.

„Přestaň tak pochodovat, nebo tady vychodíš díru," ozval se Draco z křesla. Byli jsme v místnosti za ředitelovou kanceláří. Bylo nám řečeno, že se tam dnes samy od sebe objevily dveře. Takže nám sám hrad vytvořil neutrální půdu na rozhovor. Nevěděla jsem, co si o tom myslet, ale rozhodla jsem se to nechat být.

„Jsem nervózní. Nemůžu jen tak sedět," odbyla jsem ho. Nechápala jsem, jak může být tak v klidu. Zase.

„Hermiono, pojď si sem sednout. Za chvíli tu budou, a jestli tě tu najdou takhle, nepůjde to podle plánu. Věř mi. Musíš působit sebevědomě. A vědět, co chceš," promluvil na mě uklidňujícím tónem. S povzdechem jsem ho poslechla a šla si sednout. Přece jen měl pravdu. Takhle mě tu najít nemohli.

„Jenže já nevím, co chci," povzdychla jsem.

„Chceš moje i tvoje rodiče získat na naši stranu," odpověděl mi. A měl pravdu. Zase.

„Najednou mi zabití Voldemorta nezní jako to nejhorší, co nás čeká," neodpustila jsem si.

„Vtipálku. Zas tak zlý to nebude," mrkl na mě.

„Dobře, dobře. Aspoň že tu bude Brumbál, McGonagallová a Snape. Ti jsou na naší straně, ne?" zeptala jsem se zamyšleně.

„Myslím, že jsou. Pro všechny tři je to zajímavý případ. Všichni tři jsou velmi inteligentní a magii uctívají. Chtějí pro nás jen to nejlepší a přitom se o tomto druhu svazku chtějí dozvědět víc. Jo, jsou na naší straně," usoudil nakonec Draco. A já se trochu uklidnila. Měli jsme na své straně jedny z nejmocnějších a nejchytřejších. Tohle přece nemohlo dopadnout zas tak špatně.

Hned po téhle myšlence se dveře otevřely a vstoupili mí rodiče v doprovodu McGonagallové. Jemně jsem se usmála. Nejistě. Nevěděla jsem, co všechno vědí. A odpovědí mi byly jejich úsměvy.

No, to by asi šlo, usoudila jsem.

„Ahoj holčičko, jak se máš?" zeptala se mě mamka.

„Ahoj, ujde to. A co vy? Něco nového doma?" zeptala jsem se a uvolila se k nezávaznému tlachání pro vyplnění času. Dracovi to očividně nepřekáželo. Byl ztracen ve svých myšlenkách a profesorka nás s úsměvem sledovala. A já marně přemýšlela, proč musí přijít i Malfoyovi. Proč to setkání nemůže být rozděleně. Jasně že z logického hlediska jsem to chápala. Obě rodiny se měly rozhodnout, jestli nás budou akceptovat. A akceptovat by tedy musely i rodinu drahé polovičky jejich potomka. Povzdechla jsem si. Jen jemně, aby to rodičům ušlo. Neměla jsem náladu na to jim něco vysvětlovat.

A pak mě z myšlenek vytrhlo další otevření dveří a dovnitř vznešeně vešli Malfoyovi. Snape hned za nimi a Brumbál s jeho otravným jiskřením se objevil hned vzápětí. Malfoyovi kývli na svého syna a on jim pokývl zpátky. Obě rodiny seděly naproti nám a velmi blízko sebe. Snape stál za rodiči Draca a McGonagallová za mými. Jen Brumbál se posadil. Na kraj. Mezi Draca a Malfoyovi.

To mohl být chytrý tah, usoudila jsem nakonec.

„Když už jsme všichni tady, znovu si objasníme, proč tu vlastně jsme. Draca Malfoye zasáhla kletba, do které se za ním vrhla Hermiona Grangerová. Byla to starodávná kletba a otočila se o sto osmdesát stupňů. Magie zjistila skrytou lásku jednoho k druhému, i když oni sami si ji vědomi nebyli, a tak je magie spojila tím nejvyšším svazkem, který známe. Proto zde již nesedí Draco Malfoy a Hermiona Grangerová, ale Draco Malfoy a Hermiona Malfoyová," dořekl Brumbál a čekal na reakce. Já osobně jsem se napnula a měla co dělat, abych sebou necukla při vyslovení mého nového jména. Draco se zdál stále stejně klidný, ale cítila jsem, že uvnitř měl strach. Z reakce jeho rodičů a já se mu vůbec nedivila. Mí rodiče seděli jako přikovaní. Asi se to snažili vstřebat. A Malfoyovi mi připomínali přímo sochy. Očividně také byli ztraceni ve svých myšlenkách.