S rozumem v koncích

21. kapitola

Z pohledu Draca

Následující týden byl pro Nebelvíry krušný. Ne jednou jsem viděl, jak trpí pod náporem urážek a připomínek. Občas jsem je litoval. Ale rozhodně jsem nelitoval toho, co bylo mezi mnou a Hermionou. Bylo to opojné a plné něčeho nového, něčeho, co jsem s žádnou jinou nepoznal. Možná to bylo tím, že byla tak nádherně nezkušená.

„Draco?" vytrhl mě z přemýšlení Pery. Docela milý kluk, když jsem nad tím tak přemýšlel.

„Ano?" pozvedl jsem obočí. Bylo to snad poprvé, co na mě pořádně promluvil. Nejčastěji se ze Zmijozelů bavil s Blaisem a Pansy. A společně s Rogerem se docela seznámili s malým Mikealem.

„Myslíš to s Hermionou vážně?"

„Jak to myslíš?"

„No jako... že ji máš opravdu rád. Já bych strašně nerad, kdybys jí nějak ublížil, víš?"

„Ach. Neboj, neublížím jí," odpověděl jsem zaskočeně a v duchu musel dodat, že aspoň v to doufám. Bohužel, poslední dobou to začalo venku vřít. A nejenže se hlásil o slovo Temný pán, ale začali i Peryho rodiče. A mí rodiče se pravděpodobně brzy ozvou. A já nevím, co budu dělat. Je to dilema, které nejde vyřešit. Když nás konečně Bradavice začaly přijímat.

„Dobře, to jsem rád," usmál se na mě a šel si po svém. A já za ním viděl Pansy. Popelavou Pansy, která šla ke mně.

„Co se děje?" zeptal jsem se, i když mi to bylo zhruba jasné. Její pohled mluvil za vše. „Jdu zavolat ostatní," řekl jsem a zmizel. Sehnal jsem Goyla, Crabbea, Notta, Millicent a Blaise. Usadili jsme se v pokoji. A Pansy rozdala dopisy. V každém stálo asi to samé. Zhluboka jsem se nadechl a dal se do čtení.

Milý Draco,

čas již nastal. Je čas se oficiálně přidat na stranu Temného pána. Ty a tví spolužáci jste očekáváni tuto sobotu v deset hodin večer v našem sídle Malfoy Manor.

Očekáváme naprostou přesnost a vhodné oblečení i chování. Je nutné se spojit. Teď, když Rowleovi útočí.

Lucius a Narcissa Malfoyovi

Zhluboka jsem dýchal. Čekal jsem to. Ne, že ne. Ale ne tak brzo. Teď. Když se všechno zdálo v pořádku. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Všichni byli v šoku.

„Jdu pro profesora Snapea," ozvala se Pansy a už spěchala. My zatím seděli tiše a čekali na jejich příchod. Když se vrátili a profesor Snape si přečetl naše dopisy, čekal. Jako vždy.

„Co budeme dělat?" zeptala se Millicent celá bledá.

„Nemůžeme se k nim přidat, když nás berou hlavní členové druhé strany. Přijali nás a respektují nás," ozval se Goyle.

„Nechci ztratit jejich přízeň. Dneska se se mnou bavilo pár lidí z Mrzimoru. Jen díky nim," ozval se Crabbe a tvářil se opravdu nešťastně.

„Taky je nechci zradit, mám je ráda," ozvala se Pansy.

„Jenže tím zradíme naše rodiny," ozval se poprvé Theodor.

„Pane profesore, je špatný nápad požádat právě ty Nebelvíry o radu? Vždyť oni už se dostali z tolika nepříjemných až smrtelně nebezpečných situací a... mám je taky rád," ozval se Blaise.

„Pane Zabini, tohle je jediná možnost, která napadá i mě. Jsou to vaše životy a vaše volba. Neměli byste se nechat ovlivňovat rodinou. Mělo by to být vaše rozhodnutí. Ale Nebelvíři si zaslouží vědět, co se děje. Možná za tu stranu položíte život, nezapomínejte na to," kývnul na nás Snape a řekl pravdu, kterou jsme si připouštět zrovna nechtěli.