S rozumem v koncích

18. kapitola

A na katastrofu jsme nemuseli čekat dlouho. Čekala na nás téměř hned za dveřmi. Přesněji za rohem. Byl tam celý zástup Nebelvírů. S Ronaldem v čele. Chtělo se mi zasténat, ale bylo mi jasné, že musím být tvrdá. Už jen kvůli Perymu a Rogerovi.
„No vida, vida, kdopak to jde z přátelského posezení u čaje," ozval se Ronald. Nikdo z nás se nenamáhal reagovat. Taky co bychom mu řekli, že?
„Neignorujte nás!" ozval se Seamus.
„Neignorujeme vás. Jen jsme zatím neslyšeli nic, na co by se dalo normálně odpovědět," ozvala se Ginny a zamračila se na ně.
„Fajn. Otázka je jasná – proč se s nimi bratříčkujete? Otráví vás!" opět se o slovo přihlásil Ronald.
„Ti, kteří nám od začátku roku ubližují, právě stojí před námi a ne za námi. Ujasněte si pojmy s dojmy, než vypustíte takovou kravinu," pokrčila jsem rameny.
„My neubližujeme vám! My jen nechceme Rogera a teď i Peryho," ozvala se Levandule.
„Tím pádem si nemáme co říct. Oni k nám patří," připomněl svou přítomnost Neville.
„Pro Merlina! Jste zaslepení? Něco vám podali? Vždyť jeden se narodil jako Zabini a druhý to jméno přijmul!" chytal se za hlavu Ronald.
„Je pěkné, jak je odsuzujete, ale neptáte se proč nebo jak. Opravdu vysoce inteligentní," odfrkla jsem si.
„Ty by ses vůbec neměla ozývat, ty mudlo...," nedopověděla Levandule.
„Levandule! Jestli tohle dopovíš, tak ti přísahám, že budeš s láskou vzpomínat na Voldemorta a jeho Smrtijedy," zavrčel vedle mě Harry. Ginny s Nevillem nenávistně zasyčeli.
„Harry Potter. Slavný Harry Potter na straně spodiny," ozval se Ronald.
„Ronald Weasley. Ten Ronald, který špiní jméno své rodiny. Právě teď a tady. Zajímavé, že za stejné chování jsi nikdy neváhal proklít jiné," přimhouřil Harry oči. Oba vytáhli hůlky. A já začala slušně panikařit. Naštěstí, jako by ji seslalo samo nebe, se objevila profesorka Prýtová a rozehnala nás. Každý jsme šli svým směrem.
„Tohle bylo hnusný," zabrblal Neville.
„A bude to horší. Ale my jsme si tu cestu zvolili a nevybočíme z ní ani o píď. Opravdu, ať třeba puknou," odfrkla si Ginny. Všichni jsme kývli na souhlas.
Doprovodili jsme Peryho a Rogera na hodinu a vzdálili se na ty své. Bylo mi líto Ginny, která ve svém ročníku byla sama. Každopádně celý den proběhl vcelku bez problémů. Profesoři se situací byli obeznámeni, takže si velmi hlídali, jak se kdo chová. A obranu se Siriusem jsme naštěstí neměli. Nejraději bych se mu vyhýbala celou dobu. A věděla jsem, že nejsem sama.
„Harry, budeme to muset přestát," špitla jsem mu.
„Já vím. Jen už teď vím, kde bude stát," smutně na mě pohlédl.

A protože ten den přece musel být ještě horší, než byl, se Siriusem jsme se s celou skupinkou střetli před Velkou síní. A vypadal rozzuřeně. Ajéje...
„Jak?! Jak zrovna vy čtyři můžete?!" vyrazil ze sebe.
„Můžeme co?" zeptal se opatrně Harry.
„Zradit Nebelvír!"
„Prosím?!" vyjekli jsme všichni.
„ZRADIT NEBELVÍR!" zvýšil na nás hlas.
„My nejsme hluší! Ale pokud se nepletu, Nebelvíři se vždy perou za své blízké a boj nevzdávají, dokud ho nevyhrají. A přesně to my děláme. My jsme totiž otevřeli oči a díváme se. Už se nenecháváme unášet věcmi, které se o kom šíří. Děláme si vlastní názor," odpověděla jsem.
„Hermiono! Máš být nejchytřejší čarodějkou této generace!" nevěřícně řekl Sirius. Mezitím už se kolem nás obestavěli Nebelvíři a Zmijozelové. Havraspár a Mrzimor se drželi v uctivé vzdálenosti. Chytří to lidé.
„Taky že jsem. Nemůžu za to, že mí nejbližší jsou zaslepení a potřebují čas na otevření očí. Ale to je v pořádku," pokrčila jsem rameny. Za mnou se kdosi uchechtl. Pro Merlina živého, buďte zticha!
„Harry! Ginny! Neville!" otočil se Sirius na ostatní. A nedočkal se žádné reakce. Proč taky, když vše důležité již bylo řečeno a za tím jsme si stáli. Roger s Perym se drželi velmi blízko u nás.
„To snad nemůže být pravda! Zrovna vy! Vy se přidáváte na stranu Smrtijedů? Na stranu zrádců?" ozval se Sirius. Od nás všech se mu dostalo různých zvuků. Od nevěřícného vyjeknutí po temné zavrčení.
„Jak. Se. Opovažuješ. Někoho. Obviňovat. Bez. Důkazů!" odsekala jsem pečlivě každé slovo. Byla jsem rozzuřená na nejvyšší úroveň.
„Já důkazy mám! Viděl jsem předloktí Severuse Snapea," povytáhl obočí.
„A? Tak udělal v životě chybu. Já jich udělal už několik. A dovolím si připomenout, že z mnoha z nich mě vysekal právě profesor Snape," ozval se zamračeně Harry.
„Jeho kolej je špinavá!" zavrčel Sirius a mračil se na Harryho.
„Podle sebe soudím tebe. Copak nám tajíš, Siriusi?" zeptala se velmi vesele Ginny. Ano, všichni jsme znali jeho zvěromágské tajemství. A Sirius na povel zbledl.
„Vyhrožujete mi?"
„Ne. Jen se první koukni na sebe a své chyby. Uvědom si je a odpusť si je. Až poté suď jiné," ozvala jsem se.
„Já. Nejsem. Smrtijed."
„A zmijozelská kolej snad ano? Bellatrix Lestrangeová je tvoje sestřenice. A tahle žena mučila mé rodiče tak dlouho, až přišli o rozum. A házím to snad na tebe? Soudím tě za to? Nenávidím tě za to?!" vyjekl najednou velmi rozzuřený Neville. Takhle v ráži jsem ho ještě neviděla. Navíc téma jeho rodičů bylo vždy citlivé a teď ho on sám vytáhl před celou školou. Ale naštěstí už jsem viděla blížící se postavu. A katastrofu. Protože blížící se postava nebyl nikdo jiný než Severus Snape.
„To je něco jiného!" vykřikl na svou obranu Sirius.
„Opravdu, Blacku?" zeptal se jízlivě Snape, který po nás očividně převzal štafetu.
„Ty se do toho vůbec nemíchej, Srabusi. Tohle s tebou nemá skoro nic společného," zavrčel na něj Sirius.
„Opravdu? A neobviňuješ tady náhodou mou osobu a celou mou kolej, Blacku?" zdůraznil Snape jeho jméno na konci. Protože Siriuse to očividně rozpalovalo. A já se modlila i k samotnému Poseidonovi, aby se objevil někdo, kdo to zarazí. Protože v tu chvíli na sebe ti dva mířili hůlkou. A kolem bylo plno dětí. Plno. Ale to oni očividně nevnímali.
„Lacarnum Inflamare!" vykřikl Sirius. Snape ho hravě odrazil.
„Stupefy!" zkusil to Sirius znovu. Neúspěšně.
„Tak se začni bránit, Srabusi!" rozkřikl se Sirius. A já se divila Snapeovi, že ho na místě za to neomráčil.
„Jak chceš, Blacku," protáhl jeho jméno Snape. A mně se chtělo opět zasténat. Doteď se choval rozumně!
„Diffindo!" zkusil Sirius.
„Sectumsempra!" oplatil mu stejnou mincí Snape.
„Co se to tu děje!" ozval se zničehonic hlas profesorky McGonagallové. „Jste normální? Jsou tu děti! A vy tu po sobě metáte jednu horší kletbu jak druhou!"
„Nezasáhl jsem ho," zabručel neochotně Sirius.
„Ne! Ale mohl jsi zasáhnout ty děti kolem! A vyprovokoval jsi to. Byla jsem v ředitelně. A vše jsme s ředitelem viděli i slyšeli! Takže se vůbec nepokoušej bránit, otoč se a jdi za Brumbálem!" zuřila McGonagallová dál. Snape jen tiše stál.
„Fajn! Jen poslední věc tady pro skupinku – pokud vás ještě byť jen uvidím promluvit s nějakým Zmijozelem, skončili jste u mě. Všichni! Rozumíme si?" zeptal se Sirius a dočkal se strohých přikývnutí. To jsme teda rozhodně nečekali.
„Tak a rozpustíme to tady!" tleskla McGonagallová a nic se nestalo. Poprvé v životě.
„Já mám taky už jen poslední věc, za celý Nebevír. A vlastně je velmi podobná. Pokud se nepřestanete chovat jako hadí mazlíčci a nepřestanete chránit ty dva, kteří se k vám tisknou, skončili jste pro nás. Přestaneme být přátelé. Vlastně se staneme úhlavními nepřáteli," ozval se Ronald.
„No tak to jsem zvědavá, kdo ti bude radit s úkoly a pomáhat ti se učit. Och, já zapomněla. Lolánek to přece nepotřebuje! Jemu stačí mizerné!" ušklíbla jsem se.
„A já jsem pro změnu zvědavá, kdopak vyhraje famfrpál beze mě a Harryho v týmu. Možná Zmijozel, možná Havraspár, anebo Mrzimor. Jak moc pak budete brečet? Přece jen, ego Nebelvírů bývá tak velké," ozvala se Ginny jízlivě.
„Já jsem spíš zvědavý, kdo vám bude pomáhat s bylinkářstvím, ve kterém většina z vás moc neexceluje. A kdo tu pro vás bude, ať se bude dít cokoliv? Jedno je jasné, já už to nebudu," podotkl Neville.
„Mě spíš zajímá, čím se teď Nebelvír bude chlubit. Pokud vím, tak většinou zneužívali mé jméno. Nebo se chlubili famfrpálem. Nebo snad tady Hermionou. Ale teď? Nemají nic," ozval se poprvé Harry, který se asi otřepal ze šoku ze Siriuse.
„Takže je vaše rozhodnutí jasné," přimhouřil oči Ronald.
„Jistě," ozvali jsme se všichni.
„Proč?!"
„Už do prvního ročníku jsem ti zdůrazňovala, jak je důležité se ptát a dozvídat se. Škoda, že ses nezeptal Proč? na začátku roku. Ale i tak je odpověď prostá. Protože Zmijozelové naslouchají a pomáhají nám bojovat. Protože jsou to naši přátelé. A možná vás to překvapí, ale jsou to lidské bytosti a musím říct, že nedozírných kvalit," pokrčila jsem rameny.
„Stojíte si za Zmijozelem?! Proti své koleji?!" prskla Levandule.
„Ano," odpověděla sebejistě Ginny s přimhouřenýma očima.
„Jistě," přidal se Neville se založenýma rukama.
„Myslel jsem, že už jsem to řekl několikrát docela jasně. Ale odpověď je stále stejná. Odpověď je, že si za nimi stojím, a jsem si tím jistý zhruba na sto procent," ozval se Harry a očima metal blesky.
„Je únavné, že celý rozhovor se točí jen kolem této otázky a že očekáváte, že z minuty na minutu změníme názor, i když se chováte tak, jak se chováte. Má odpověď zní bez nejmenších pochybností," pozvedla jsem obočí.
„Tak si táhněte do sklepení!" vyhrkl Seamus.
„Ale jistě, třeba si tam s někým rozumně popovídám, pro změnu," ušklíbla jsem se a otočila se čelem k šokovanému Zmijozelu a zády k uraženému Nebelvíru. A rázným krokem zamířila směr sklepení. Se svou skupinkou za zády. A logicky s velmi rozzuřenými a hlasitými Nebelvíry, které právě teď McGonagallová rázně uklidňovala. A zničehonic se před námi objevil Snape. A vedl nás.
„Heslo se mění každých čtrnáct dní, momentálně to je opovržení, ale doporučuji aspoň zprvu chodit s někým z mé koleje. Snadno se tu dá ztratit," dořekl Snape a pustil nás dovnitř. A my se velmi svorně složili na pohovku.
„Tohle bylo tak namáhavé. Panebože, já myslela, že Ronovi rozbiju hubu. A bylo mi ukradený, jestli kouzly, nebo po mudlovsku," zasténala Ginny.
„Už po mně nikdy nechtějte takové herecké představení, protože to znovu nezvládnu," přidal se Neville. Harry měl složenou hlavu v dlaních. Roger s Perym seděli v křeslech a tvářili se spíše uvolněně než vystrašeně, ale také nervózně a provinile. Zmijozelové stáli v uctivém okruhu a i Snape vypadal, že čeká, až se s nastalou situací vyrovnáme.
„Harry, on ti odpustí," pohladila jsem ho.
„To já přece vím, ale já nechápu, jak může zrovna on být tak omezený! Neville mu to řekl správně. A já nevím, jestli mě víc rozčiluje Sirius, nebo Nebelvír. Myslím, že všichni z nich by si zasloužili přinejmenším přizabít. Pro Merlina," rozčiloval se Harry.
„Nemám k tomu co dodat. Ale řeknu ti, že ještě pár takových debilních urážek někoho, koho mám ráda, a ukážu jim, jak moc chytrá jsem. Ale ty už se uklidni. Teď budeme nervy potřebovat ještě víc," podotkla jsem.
„A máte pravdu, slečno Grangerová. Z jámy lvové jste vstoupili do hadího hnízda, pojďme si ujasnit pár věcí," ozval se poprvé Snape a já a moje skupinka jsme sborově zasténali. Zmijozelové se uchechtli a ten netopýr se jen ušklíbl. Cítím v kostech, že tohle bude skvělé soužití.