Wafieair- začátek (Avengers)

Kapitola osmá

Celou noc jsem se akorát převalovala a ani nezamhouřila oči. Musím stále myslet na skutečnost, že zkrátka sem nepatřím, žiji jiný život-ne ten svůj. Ona si zaslouží konečně něco dobrého za to, že si toho tolik zažila, já ne. Ocitla jsem se bez vzpomínek před vysokou školou medicíny a moje první myšlenka byla, že ji budu studovat, ať to stojí, jak to stojí a zvládla jsem ji. Měla jsem po ní budovat kariéru v nemocnici jako kvalitní doktorka, ale to by mi do toho neměl vlézt shield. Vlastně za to všechno může on! Spustil řetězovou vývojovou reakci při níž jsem byla až doteď zmatená. Teď vše chápu. Jsem tu navíc.

Už mě nebavilo nějaké to převalování, tak jsem vstala a při pohledu na hodiny zaúpěla. Bylo teprve 5 hodin ráno. Na nic jsem nečekala, udělala jsem vše potřebné v koupelně a připlížila se ke dveřím.

"Ty někam jdeš?" ozvalo se rozespale z postele při mém pokusu o otevření dveří. Trhla jsem tím směrem hlavou. "Promiň, musím jít," omluvně jsem se na ni usmála, jenže měla bleskové reakce a už mi zablokovala vchod.

"Tak to prr, kam si myslíš, že to jdeš? Co se k čertu děje??" zmateně se mi dívala do očí. Skvělé, blankytě modré oči do blankytě modrých očí, jak dvojčata. "Pryč, daleko odsud," zkroušeně jsem vydechla. "A to jako proč?? Co ti udělali??"

"Nebyla jsi to náhodou ty, co jsi chtěla zdrhnout?" podrážděně jsem na ni vyštěkla.

"Ano, protože jsem myslela, že mě chtějí znovu testovat a ubližovat! Nechtěla jsem si to znovu prožít!" vyhrkly jí slzy z očí.

"A co ty víš, třeba nás budou testovat jak laboratorní krysy, protože uznej, klony se jen tak snadno nevidí," zlomyslně jsem se usmála.

"Jak vidíš, tak nás testovat nebudou! Otevři ty zatracené oči a rozhlédni se! Nevidíš, že tohle je pokus o důvěru?! Kdyby nás testovali, rozhodně by nás nezavřeli do útulného pokoje! Právě to mě přesvědčilo zůstat! Nechtějí nám ublížit!" rozhazovala rukama a vlepila mi.

Zaskočeně jsem si chytla tvář, která začala nabírat obtisk rudé ruky. Couvla jsem od ní. "Ty nemáš ani páru, jak se cítím!" zasyčela jsem a v té nejméně očekávané chvíli na ni vystřelila krápníky. Bohužel se stačila vyhnout a vystartovala proti mně.

V momentě, kdy mi chtěla vrazit pěstí, jsem kolem sebe udělala ohnivou bariéru a vyslala proti ní ledovou kouli. Znovu se jí vyhla a jen tak tak zabrzdila před ohněm.  Nechala jsem zmizet oheň, vznesla se díky síle do vzduchu a hodila po ní tornádo, které začalo demolovat pokoj. Zalezla za skříň, klekla si a schovala obličej.

"Caroline přestaň! Zkus mi alespoň pro jednou věřit! Nechtějí ti ublížit!" snažila se překřičet tu sílu větru. Nechala jsem spadnout ruce podél těla a tím tornádo zmizelo. Opatrně vylezla zpod skříně , prosebně se na mě dívala, já vražedně.

"Tohle není důvod, proč chci zmizet! Jednou to pochopíš, to neboj," slibovala jsem, znovu se vznesla a odletěla oknem pryč.

Pohled Wafieair

Nemohla jsem uvěřit, že opravdu utekla. Teda spíš uletěla. Zůstala jsem v pokoji zaskočeně stát s upřeným pohledem na rozbité okno, když se do pokoje vřítila skupina lidí.

"Co se to tady stalo?!" vyděsila se Wanda. Pohlédla jsem k nim se zoufalým pohledem a všimla si, že někteří jsou ještě v pyžamech. Zamyslela jsem se nad tím, zda je lepší říct, že utekla Caroline anebo Wafieair čili já. Mohli by mi na to skočit, vždyť s Caroline vypadáme úplně stejně. Rozhodla jsem se Caroline krýt, protože mi je jasné, že by hned po ní šli.

"Wafieair utekla. Říkala něco o Hydře, potemněly jí oči, napadla mě a utekla," zalhala jsem.

"Cože?!" vyhrkli všichni s upřeným pohledem na mě.

"Já---nemohla jsem tomu zabránit..." dělala jsem vystrašenou a pro přesvědčivost se rozklepala. Prvně zareagovala Natasha a obejmula mě.

"V klidu, už je pryč. Stejně jsme počítali s tím, že dřív nebo později uprchne."

"Ale nepočítali, že se jí to povede a hned napodruhé," zamračil se Steve.

"Požádám Jervise, aby zkontroloval všechny kamery ve městě, nemohla ještě tak daleko utéct," navrhl Tony a Steve kývl.

"Já půjdu kontaktovat Furyho a shield, jestli jí nezahlédli," přidal se Rhoudey a též odletěl.

"A my jako zbytek vytvoříme skupiny po čtyřech a prohledáme okolí, musíme ji co nejdříve najít. Wando, vezmi si Caroline, bude ti napovídat, protože zná pochodové myšlenky Wafieair a jako další s tebou půjde Sam a Clint," nejdříve se Steve otočil na Wandu, která kývla. "Já, Bruce, Vision a Pietro jdeme prozkoumat lesy, znám její strategie jako voják, zbytek jde do Central park a okolních parků," poté se otočil na své členy skupiny a pak do komunikátoru dodal: "Jo a vy Tony s Rhoudym prohledáte z výšky město, až vyplníte požadavky," a už se všichni rozprchli. Kdyby jen věděli, že letí a nejde po zemi! A taky že neuvažuje jak voják.

po 1 hodině.....

" Steve, nemá to cenu," povzdychla si Wanda do komunikátoru. "Jo, souhlasím, u mě také žádná stopa," připojil se na stejné vlně Tony. "Já nejsem o moc úspěšnější, jakoby se vypařila z povrchu zemského," zkroušeně odpověděl Steve. "Takže se vracíme?" zeptal se Rhoudey. "Ano, sejdeme se za pět minut na základně Avengers. Zkuste ještě něco vymyslet cestou," ukončil to Steve. Třeba to, že se nevypařila, ale uletěla nad městem? Pomyslela jsem si. Tak schválně, kdy praskne toto tajemství? Uzavírám sázky a tipuji, že více jak den to nebude. Mlčky jsme naše skupina dorazila na místo, kde už ostatní čekali a nevypadali zrovna dvakrát šťastně.

"Caroline, zkus si vzpomenout! Neříkala něco konkrétnějšího než slovo Hydra?" naléhala na mě Nat. Dělala jsem, že přemýšlím. Co mám ale k čertu říct??

"Nooo....možná že tvrdila něco o Rusku a tam by ta základna měla být," pokrčila jsem rameny. Vymyslela jsem totiž nový plán. To já tam totiž potřebuji. Musím konečně zničit toho parchanta, který mi udělal to, co udělal. Pak se nenápadně ještě spojím s Caroline, aby pomohla a taky musím všechny přesvědčit, že jsem mluvila pravdu.

"Hmm....můžeme to zkusit. Zítra všichni odlétáme, doufám, že nic zlého neudělá...." přemýšlel Steve a tak jsme se rozešli každý do svých pokojů nebo v mém případě do kuchyně, protože jsem dostala hlad jak vlk.

Když jsem se tam došourala, pustila jsem se do smažení vajec se slaninou, rozlila pomerančový džus do sklenek v počtu taovém, kolik nás je a prostřela stůl. Jenže zrovna u pokládání posledního nože se mi za zády ozval hlas.

"Lhala jsi."

Vylekaně jsem opustila nůž z ruky a ten s cinkotem dopadl na zem. Pak jsem se teprve otočila. Stála tam Wanda s nedůvěřivým pohledem.

"Co-Cože?" dělala jsem nechápavou.

"Ty víš moc dobře, o čem mluvím. Chceš nás vylákat na základnu tak leda pro tvoje dobro. Steva možná oklameš, ale mě určitě ne, Wafieair," pomalu se ke mně přibližovala, což mě nutilo k couvání.

"Nemáš náhodou halucinaci? Já nejsem Wafieair, ale doktorka Fundreamone, Caroline."

"Věř mi, že opravdu nemám halucinaci, četla jsem tvoje myšlenky. Hned mi totiž došlo, že jsi to na Caroline hodila. Někam jsi ji unesla a teď nás chceš na základně Hydry. A jestli popíráš, že nejsi Caroline, tak to mohu jednoduchým způsobem zjistit," triumfálně se usmála, vytvořila svou červenou mlhu a hodila jí po mně.

Stačila jsem pouze strašlivě vykřiknout.

Zdravím! Doufám, že si užíváte prázdniny a tady jsem vám pro zpříjemnění napsala novou kapitolku. Užívejte si léta a buďte trpěliví na novou kapitolu.

Vaše Reb