Wafieair- začátek (Avengers)

Kapitola sedmá

"To snad nemyslíte vážně!" bouchla jsem do stěny skleněné cely, do které mě násilím přitáhli a zavřeli. Samozřejmě na Furyho příkaz, když se dozvěděl, že jsem pracovala pro Aeroxon. Že jsem vůbec něco říkala! Rogers mě šel ihned prásknout poté, co jsem vyděšeně sdělila tu vzpomínku. Teď už ho nenávidím do morku kostí!

"Slečno Fundreamone, myslím, že byste se měla uklidnit nebo budeme nuceni vám tam pustit omamný plyn," v klidu prohlásil Fury stojící venku před celou. "Ano?! Tak mi vlezte klidně na záda!" prskla jsem na něj. "Caroline, pochopte nás, tohle je kvůli bezpečí všech Avengers a znovuobrozeného shieldu," marně vysvětlovala tzv. Hillová, která stála vždy po boku Furyho. "Bezpečí všech jo? Od kdy já jsem pro vás ohrožení?! Já za nic nemohu! Navíc jsem tu organizaci zradila!"

"Hillová, běžte prosím zkontrolovat přípravu na vzlet," poslal ji pryč Fury a tak odešla. "Nechápete situaci, v jaké jsme se ocitli. Vaše schopnosti jsou nebezpečné a ještě do toho ta organizace...." nechal větu vyznít.

"Ano, máte pravdu, vůbec vás nechápu! Nemáte právo mě tu držet! Vždyť jsem vám už kolikrát ukázala, že nejsem nebezpečná," na konci věty jsem zoufale vydechla.

Fury se na mě naposledy podíval a beze slova odkráčel. Jo, jasně, všichni si jdětě po svých a mě tu nechejte! Nešťastně jsem si sedla do turistického sedu uprostřed cely, zavřela oči a začala se soustředit.

"Wando? Wando, slyšíš mě?!" poslala jsem myšlenku. Chvíli jsem čekala a nic. Vůbec nedala najevo, že ji volám. Ignorovala mě. "Wando prosím! Ty jim snad věříš?!" zkusila jsem znovu. Vypadalo to ale, jako kdybych mluvila do zdi. Žádná odpověď.

->"Copak, nikdo ti neodpovídá?" ozval se v mé hlavě nový hlas a já vyděšeně ucukla.

"Kdo....kdo jsi?"

->"Tvůj přítel....možná i dvojče," její hlas zněl soucitně a klidně.

Pak mi to pomalu došlo.

"Wafieair,"

->"Ano, tvoje druhé já, jak jsi říkávala," v jejím hlasu jsem uslyšela pobavení.

"Jak jsi se dokázala napojit na mé myšlenky?"

->"Možná ti to ještě nedošlo, ale tvé mylšenky jsou dost hlasité. To jak jsi byla rozčílená kvůli Furymu....to se nedalo přeslechnout,"

"A co děláš?" v duchu jsem si za to zanadávala, že jsem nevymyslela stupidnější otázku.

->"No, jak se to dá říct, už jsem docela blízko,"

"Cože? Nechápu,"

->" Brzy pochopíš, teď mě omluv, musím se soustředit," to bylo to poslední co řekla a já byla násilím vytlačena do reality.

Prudce jsem otevřela oči a rozhlédla se, jestli mě nikdo neviděl. I když....určitě tu mají kamery, takže nejspíš viděli, co dělám. Po pěti minutách najednou vypadl proud. A to všude a jelikož byl večer, kolem mě se rozprostřela dost nepříjemná tma.

"Haló? Co se děje?!" vyděšeně jsem vstala a doběhla ke stěně cely zhruba v těch místech, kde by měl být východ. Odpovědí mi byl vzruch za dveřmi následován klapnutím dveřmi. Někdo určitě přišel. Snažil se našlapovat potichu, ale cítila jsem ho.

Ve chvíli, kdy jsem si posvítila ohněm z mých rukou, těsně před celou stála Wafieair. Vyjekla jsem a uskočila dozadu.

"Bože! Takhle mě neděs, víš jaký to bylo?!" zaskučila jsem.