Ozvi se prosím...

-Je to těžký...-

Ráno jsem se probudila ve své posteli, přikrytá a zaskočená. Ze včera si jen pamatuju, jak jsem si povídala s Tonym o Brucovi na gauči, kde jsem nejspíš i usnula, takže mě Tony musel odnést. Včera byl až moc milý, takže jak ho znám, dnes to něčím zkazí... Nevím, jak mám k němu mluvit, včera jsem se mu složila v náruči, doufám, že to nebude všude zmiňovat.

Zvedla jsem se z postele. Nejdřív jsem se chtěla převléct, ale přepadla mě lenost, kterou jen tak nepřekonám. Ve svém šedém županu s růžovými pantofly jsem vyrazila směr kuchyně, kde už seděl Tony, Vision a Steve u stolu. Všichni byli převlečeni, ale mě to bylo úplně jedno, po ránu nemívám náladu na lidi.

''Ahoj Natasho, jak jsi se vyspala?'' zeptal se mě Steve.

''Ale jo šlo to, jen jsem nevyspalá, takže mi dejte prosím chvilku...''
''Slečno Romanovová chcete udělat snídani?''
''Řekla chvilku Jarve...'' řekl mu Tony.
''Už nejsem Jarvis pane.''
''Jo jasně Jarve...''

''Dám si kávu..., díky Visione.''

Sedla jsem si na gauč a čekala na horkou kávu od Visiona. Kdybych si před pár lety řekla, že mi bude připravovat kávu fialový chlapík se šutrem v hlavě, pořádně bych se sama sobě vysmála. Steve seděl u stolu a jedl nějaký svůj ovocný salát, při kterým si něco psal do notesu.

''Co si to píšeš?'' musela jsem se ho zeptat.

''Pár novinek, který musím prozkoumat,'' Steve měl svůj zápisník, do kterého si psal o všem, co zaspal v ledu, ''znáte někoho jménem Miley Cyrus?''
''Jo známe, od tý se drž dál starouši, to nebude nic pro tebe...'' pošťuchoval ho Tony. Vzal si svoji kávu a sedl si ke mě na gauč.

''Vyspala jsi se aspoň trochu?''
''Ani moc ne, probudila jsem se kolem pátý ráno a pak jsem usnula až kolem sedmý...''

''No dneska nemáme žádnou akci, takže se můžeš prospat.''

''Uvidím...''
Přišel k nám Vision a podal mi kávu. Tony na mě začal zírat a čekal na moji reakci. Nechápala jsem proč se tak usmívá, ale po ránu jsem ho fakt řešit nechtěla. Srkla jsem si kávy a v tu chvíli jsem pochopila, proč se Tony na mě tak díval. Taky bych se na něj takhle dívala, kdybych věděla, co ho čeká.

''Tony...''

''Ano?'' zeptal se s úsměvem.

''To se nedá pít...''
''Jo, já vím, proto si kafe dělám sám.''

''To, že si navolíš jaké chceš kafe, neznamená, že si ho sám děláš...''
''Jo promiň, já zapomněl jak moc ti to chutná'' začal se mi smát.

''Platí ten včerejšek? To s tím Brucem?''

''Slíbil jsem to ne? Sice nejsem ten nejspolehlivější člověk, ale slib dodržím.''

''Děkuju.''
''Neříkám, že to bude lehký, máme dost práce...''
''Jo s tím počítám, jen mi ho prosím přiveď zpět...''

POHLED TONYHO

''Přivedu. Na, vem si moje kafe.''

''Děkuju.''
Nevím, co to do mě vjelo, byl jsem nějak milý. Všechno to je kvůli tomu včerejšku, mám na Natashu teď jiný pohled, lepší pohled.

''Tony, můžeme nechat ten včerejšek jen mezi námi?''

Čekal jsem, kdy mi tohle navrhne, jelikož vím, že si Natasha svoji emoční skořápku chrání.

''Jasně...''
''Děkuju ti... za všechno.''
Zvedl jsem se a odnesl Natashy kávu na kuchyňskou linku. Ta káva byla tak silná, že z toho hrnku to už nevymyju, takže jsem ho rovnou i s kávou hodil do koše. Koukal jsem na starouše a uvažoval o tom, jak pomůžu Natashe s Brucem. Taky mi ten zelený chlapík chybí, ale nevědět, kde je a pokoušet se ho najít, když vím, že může být i mimo naší planetu, je naprosto nemožný. No něco si budu muset pokusit vymyslet, už kvůli sobě, bez Bruce jsem v laborce nahranej...