Ozvi se prosím...

-Začínáme?-

Boj v Sokovii všechny vyčerpal. Thor odešel zpět na Asgard. Clint zůstal s rodinou, ale stále nás navštěvuje. Tony, Steve a já jsme zůstali v Avengers Tower, kde jsme zaučovali nové recruity. No a Bruce? Ráda bych věděla, kde je. 

Vlezla jsem si do sprchy, pustila na sebe kapky horké vody a přemýšlela, co budu dělat. Mám začít hledat různé informace, nebo to mám nechat na času? Vylezla jsem ze sprchy, vzala jsem si na sebe svoje černé triko s šedými šortky a šedivý župan. Lehla jsem si do postele a pokusila jsem jen na chvíli zavřít oči a nepřemýšlet. Mohlo by se mi to povést, kdybych neslyšela v kuchyni ránu. Vylezla jsem z postele, nasadila své roztomilé růžové pantofle a šla se podívat, kdo mě tentokrát vzbudil. Samozřejmě, že to byl Tony. Rozbil hrnek Stark Industries, původně se hrnky vyráběly na čaje či kafe, ale Tony ho míval na jiné nápoje.

''Co tu děláš Starku?''
''Snažil jsem si zpestřit spánek, ale přišla jsi ty, tak se mi to už nepovede...''

''Ha-Ha, vtipnej, potřebuješ pomoct?'' ironicky jsem zareagovala.

''Ne už to mám...''
''Fajn, protože já bych něco potřebovala...'' využila jsem chvíle.

''Nepočká to do rána?''

''Ne, máš někde ty své plánky Quinjetů?''

''Myslím, že budou v laborce..., hned vedle... počkej, na co to potřebuješ? Promiň Romanovová, ale nevypadáš na typ ženský, která po večerech zkoumá motory...''

''Nebudeš tomu věřit, ale trefil ses. Chci si prověřit motory a navigační systémy.''
''Dobře, ale vrať mi je zítra, taky bych si je rád prošel.''

''Neboj'' utěšila jsem ho.
Došla jsem si do laborky k Tonymu stolu. Mezi tím bordelem a ještě větším bordelem se mi podařilo najít desky, s nápisem 'Quinjety'. Vzala jsem si je a chtěla jsem odejít, jenže hned na proti mě byl Brucův stůl, na kterém bylo krásně uklizeno. Přišla jsem k němu a sedla jsem si na židli. Bylo zvláštní ho nevidět po boji v Quinjetu, jak sedí na lavičce a poslouchá ty svoje dechovky. Na stole měl fotku s Tonym, kde mu to neuvěřitelně slušelo. Chtěla jsem se už zvednout, jenže jsem si všimla, že za fotkou byl malý papírek. Ano, je to nesprávný se dívat na cizí věci, ale Bruce tu nebyl a já mohla mít nějakou menší naději. Papírek jsem vytáhla, rozložila ho a přečetla si pár poznámek. Obsahoval jen pár rovnic, který mi nedávaly smysl, jenže v rohu bylo napsáno moje jméno. Po přečtení mého jména se mi zvedl levý koutek a ukápla mi slza, uvědomovala jsem si, jak moc ho zbožňuju. 

POHLED TONYHO

Sebral jsem posledních pár střep, teda doufám, že jsem je sebral všechny. Moc jsem na to neviděl a pokud si někdo něco píchne do nohy doufám, že to bude starouš. Co jsem si tak vytahoval další hrnek došlo mi, že jsem neviděl Natashu jak vychází z laborky. Doufám, že tam neusnula, protože dnes nejsem stavěný na to, abych někoho přenášel. Položil jsem si nový hrnek na linku a šel jsem omrknout Natashu. Potichu jsem přišel ke dveřím. Viděl jsem, jak Nat sedí u Brucova stolu s opřeným čelem o ruku s nějakým kusem papíru a pohledem na naši fotku.

''Našla si je?'' zeptal jsem se ji. Než mi stačila odpovědět, viděl jsem jak nadskočila leknutím a automaticky si utírala slzy. 

''Jojo, mám je tady.''
Přišel jsem k ní, opřel jsem se o stůl, zkřížil jsem ruce na prsou a nenapadlo mě nic říct. Nikdy jsem Natashu neviděl takovouhle. Vždy byla ta silná, jenže teď? 

''Jsi v pohodě?''

''Jojo jsem, proč bych nebyla...'' snažila se zakrýt svoje emoce, což mě neskutečně štvalo. Neříkám, že to nedělám, ale jelikož si furt hrála na silnou, chtěl jsem ji jen jednou vidět jinou. Zase jsem nemohl být moc drsnej, proto jsem si k ní klekl, abych byl ve stejné výšce jako ona a snažil se ji nějak utěšit, i když jsem neměl nejmenší páru, co na Natashu funguje.