hotelový pokoj

274 37 2
                                    


"Přijel jsem jak jsem mohl," promnul jsem si oči a vstoupil do pokoje číslo deset.
"Předávkovala se," pokrčil rameny Zayn a já hleděl na dívku, která ležela na posteli, byla celá bílá.
Ruku měla mimo postel, dotýkala se země a držela nějakou lahvičku plnou bílých prášků.

"Jednoduché předávkování," zamručel znovu Zayn a já pohlédl na její krk, nikde žádné stopy.
Vlasy měla po prsa, zlaté kudrliny nyní leželi kolem její hlavy v různých směrech.

"Zayn má pravdu, předávkování," přikývl jsem a koukl na Jacka, který všechny vyhnal z pokoje, abych opět byl sám.
Zavřel jsem oči a zaťal ruku v pěst.

"Ví o mě všechno!" Křikla po mě a já se jen usmál.
"Ví," přitakal jsem a podal jí lahvičku s několika prášky uvnitř.
"Prozradíš mě," řekl jsem a hleděl do jejích modrých očí.
"To nikdy," šeptla a já jsem bouchl do stolu. "Situace je jasná!" Křikl jsem po ní a ona přikývla.

Vzala si několik prášku a zapila to tvrdým alkoholem.
Přesně tak, jak jsem požadoval.

Odešel jsem z pokoje s klidným dechem a i myslí.

"Byla donucena, věděla něco, co nám mohlo pomoci," otočil jsem se ke dveřím, kde už stál Jack i s Louisem.

"Vezměte jí na pitvu, můžeme toho najít víc," zavelil Jack a Zayn se hned ujal ostatních důkazů.

Louis vešel do místnosti a hleděl na mrtvou dívku, jeho tmavé vlasy mu padaly do obličeje a já se zaměřil na jeho ruku, měl otlačené zápěstí.

"Uvidíme se večer po pitvě a mezitím sežeň více podrobností a důkazy," oznámil mi Jack a já sledoval, jak všichni odešli kromě jeho, Louise.

Pohled zvedl k mým očím a pomalým krokem se ke mě přiblížil, načež si mou bradu vzal palcem a ukazováčkem, sledoval jsem jiskry v jeho oceánových očích a zatajil se mi dech, když jsem cítil jeho rty milimetry od těch mých.

"Udělej to, vím na co myslíš," šeptl mi do slabé kůže mých rtů a já naléhavě políbil jeho rty.

Do ruky chytl mou tvář, kterou promnul a vpíjel se tak více do mých rtů.
Chytl mé boky, na které mi zatlačil a já tak padl do postele, kde předtím leželo mrtvé tělo té dívky. "Tohle nemůžeme," vyhrkl jsem, Louis na mě ale nalehl, prst mi přiložil před rty a kolenem zatlačil na můj klín.
"My můžeme cokoli," řekl mi s vážností.

Polkl jsem a znovu spojil naše rty v jedny, zapadaly do sebe jako puzzle. Jako kdyby jsme pro sebe byly vytvořeni.

Zaklonil jsem hlavu, když se jazykem začal věnovat mému krku a pokrčil jsem koleno, kterým jsem se otíral o jeho vzrušený klín.
Z jeho rtů unikl tichý sten a zoubky se pustil do mé kůže, cítil jsem jak s každém skousnutím moje kůže doslova šílí a krev mi vře v žilách.

Propletl jsem si prsty v jeho vlasech a silně jsem ho za ně zatahal.

"Jsi rád, když je zacházení tvrdší?" Ušklíbl se a silně objal svou dlaní mé zápěstí a donutil mě se pod náporem bolesti otočit na břicho.

Naznačil mi ať si kleknu, chytl mě pod krkem a silně se přisál na mou pokožku na krku, která navazovala na rameno.
Cítil jsem tu horkost, bolest a štípání, určitě tam bude dost veliký barevný flek.

Rty se otřel o mé ucho a rukou přejel po mé páteři načež do mě strčil, abych se opřel o lokty a to jsem mu splnil.
"Tohle bude naše tajemství," přikývl jsem a dýchal s otevřenou pusou, čekajíc co se bude dít dál.

Chytl jsem se polštáře a zakňučel jsem, když jeho ruce rozepli mé jeansy a zapluli pod ně.
"Naše tajemství," zopakoval mi u ucha a já obličejem zapadl do polštáře, když přejel po mé vzrušené chloubě.

Ucítil jsem tlak na svém pozadí a zavřel jsem oči, vše to pro mě bylo v tu chvíli dost intenzivní.

Louis chytl lem mých skinny jeansů a pomalu je sundaval, nehtem se zaryl do mé pokožky a já nespokojeně zasténal nad tou bolestí.

Políbil znovu můj krk a já jsem mu pomohl se sundaváním mých jeansů.
Vzal mé triko a přetáhl mi ho přes hlavu.
"Na čtyři," šeptl a skousl si ret. Byl jsem schopný splnit každý jeho rozkaz.

Dlaněmi jsem mnul polštář a svraštil obočí, když jsem v sobě pocítil jeho první prst.
Klepala se mi pravá noha a Louis mi jí chytil svou druhou nezaměstnanou rukou.
"Klid," vydechl a poprvé do mě svým prstem přirazil.

Znovu jsem silně stiskl polštář a na hřbetu dlaně se mi objevily výrazné vystouplé žíly, klouby jsem měl celé bílé a slastí jsem zasténal Louisovo jméno.
Muselo ho to potěšit, protože začal přirážet pravidelně a já se jen tiskl na jeho ruku.

Začínalo to být příjemné a v tom přestal a já slyšel jen rozepínání kalhot a znovu jsem svraštil obočí.
Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči, když jsem cítil menší tlak na mém zadku.

"Teď klid," upozornil mě Louis, ruce si dal nad můj zadek a vnikl do mě celou svou délkou.

Trapped by the killer [l.s]Où les histoires vivent. Découvrez maintenant