Zpátky do sedla

Přítel v nouzi

Unaveně jsem otevřela oči a podívala se směrem k jednomu z oken, kde byly od večera roztažené závěsy a dovnitř tak volně proudilo brzké ranní sluneční světlo. Opřela jsem se lokty o matraci postele a nadzvedla jsem. Vysunula jsem z pod polštáře mobil a podívala se kolik je hodin. Bylo teprve pět ráno, takže jsem měla hodně času. Každé ráno jsem se chodila proběhnout a po včerejšku jsem si chtěla pročistit hlavu. Nevím co si o mě teď Daniel či Mary myslí a to už vůbec nemluvím o panu a paní McCallových. Možná byla chyba jen tak odběhnout, ale potřebovala jsem to.

Vylezla jsem z postele a přešla k šatníku, z kterého jsem si vytáhla khaki tílko a černé tepláky k běhání. Převlekla jsem se do oblečení a zamířila do koupelny se zkulturnit. Jen co jsem se podívala do zrcadla, objevila jsem svoje vlasy v děsném rozcuchu a líčidla včetně řasenky jsem měla rozmazané. Umyla jsem si obličej, vlasy si učesala do vysokého culíku a otevřela dveře od pokoje. V celém domě panovalo naprosté ticho. Popadla jsem svoje boty na běhání a po špičkách se vydala k hlavním dveřím.

Opatrně jsem za sebou dveře zavřela a obula se do bot. Sešla jsem schody z verandy, vložila si sluchátka do uší, pustila muziku a rozeběhla se okolo domu, kde jsme se napojila na příjezdovou cestu a utíkala po asfaltu okolo ohrad, které ještě zely prázdnotou. Poslouchala jsem písničku a v pravidelném rytmu střídala nohy.

Když už jsme pocítila část únavy, zpomalila jsem a otočila se směrem zpátky domů. Zhluboka jsem dýchala a pomalu mířila zpátky. Později se zase rozeběhnu, ale ne teď. Zvedla jsem hlavu k nebi a přivřela oči. Když jsem hlavu opět sklonila a otevřela oči, uviděla jsem před sebou na cestě sedět psa. Uši a část těla měl šedivé, kolem očí a tlapek se mu mísila světle hnědá a zbytek těla si zabírala bílá. Byla to border kolie, ale co tady dělala. Opatrně jsem si sundala sluchátka a přidřepla si, abych na psa lépe viděla. Celou dobu měl jazyk venku z tlamy a pozoroval mě s nakloněnou hlavou.

„Ahoj, kdepak se tu bereš?" Pes se zvedl a pomaloučku ke mně přišel. Natáhla jsem k němu ruku, kterou očichal a začal radostně vrtět ocasem. Začala jsem ho drbat v hustém kožichu a pokusila se na krku najít obojek se známkou, jenže nic tam neměl.

„Kde máš páníčka?" A je to tu zas. Bavím se se zvířaty, jakoby mi mohli normálně odpovídat.

„Ztratil ses?" Pes zakňučel a potom štěkl. Jeho chování a přítomnost mi vytvářely na tváři úsměv.

„Tak fajn. Půjdeš se mnou a zjistíme, jestli někomu patříš, a pokud ne tak zůstaneš u mě, Tuláku." Postavila jsem se zpátky na nohy. Rozeběhla jsem se zpátky k domu se psem po boku. Vesele si to ťapkal vedle mě, dokud jsme nepřiběhli zpátky k našemu domu a přes schody až na verandu, kde kolem mě začal kroužit.

Odemkla jsem nám dveře a pes radostně vběhl dovnitř. Zasmála jsem se, když mu tlapky na dřevěné podlaze podjeli a on narazil do stěny. Se smíchem jsem vešla do kuchyně, odkud se nesla příjemná vůně.

„Dobré ráno, Leno. Jak ses vyspala?" zeptal se mě strýc příjemným hlasem. Úsměv mi zamrzl na tváři. Vzpomněla jsem si na včerejší noc.

Strýc stál u sporáku a připravoval snídani v podobě topinek s vajíčkem. Posadila jsem se ke kulatému stolu. Pes přiběhl ke mně a sedl si po mém boku. Můj věrný společník.

„Ušlo to. Strýčku, za to co se stalo včera se chci omluvit. Já... bylo toho na mě moc a.."

„Není důvod se omlouvat. Jen jsem se o tebe bál, ale jinak není důvod. Byla to moje chyba, že jsme o tomhle vůbec mluvili. No to je jedno. Teď jez, ať tě můžu odvést do školy." Strýc přešel ke stolu s pánvičkou v ruce a dal mi na talířek míchaná vajíčka. "A kdo je tohle?" Strýc se zadíval na psa, který na něj šťastně zaštěkal.