Přemkovo tajemství

Dvorní pletky

Přemka ubytovali do krásných komnat ve východním křídle velmi blízko královských zahrad. Poté co předešlého večera dostávali svým společenským povinnostem, padl Přemek do svého lůžka téměř v mdlobách a když se probudil, bylo už slunce vysoko na obzoru. Služebnictvo mu doneslo snídani a jeden elfský mladík ho informoval, že král o jedenácté hodině vyráží na pravidelnou procházku do zahrad a byl by rád, kdyby se k němu Přemek připojil. Přemek věděl, že si nemůže dovolit takové pozvání odmítnout, a navíc stejně neměl co dělat, tak se oblékl do krásného oděvu, který našel ve skříni, a vyrazil. Na místě setkání byl téměř s půlhodinovým předstihem, a tak postával u vchodu do zahrad.

Ven a dovnitř chodila spousta půvabných elfek. Když ho spatřily, něco si začly šuškat a občas si na něho i ukazovaly. Poprvé Přemek zrudl jako rajče, ale ke konci svého čekání už se zmohl, alespoň jak doufal, na okouzlující úsměv.

S úderem jedenácté se objevil král i se svou osobní stráží a malou skupinkou dvořanů. Přemek byl všem představen jako onen statečný poutník, který Allanonovi zachránil život. Za svůj krátký pobyt v paláci už Přemek stačil nabýt dojmu, že Allanona tu zřejmě znal každý. Vyšli do zahrad a král je patřičně omluvil, načež se vydali o pár kroků napřed z doslechu ostatních.
"Allanon mi pověděl něco o tvém osudu. Prý o tobě nemám nic rozhlašovat, že o svou pověst se postaráš sám. Také ti vzkazuje, že už vyrazil na svou cestu a ujistil mě, že víš, co máš dělat." Přemek mu uctivě poděkoval, s úctou se poklonil i směrem k šlechticům a odebral se do zahrad.

Říci, že Arborlonské zahrady byly překrásné, by bylo slabé slovo. V první řadě je třeba zmínit, že zahrady byly obrovské. Projít byť jen čtvrtinu by vám zabralo celý den. Našli jste tu ty nejvzácnější a nejpodivnější rostliny z celého Čtyřzemí. Některé voňely tak omamně, že kolem stálý stráže, které vám bránili začít je líbat. Jiné vyžadovaly tak zvláštní podmínky, že je pěstovali ve zvláštních sklenících, kde všemu napomáhali magií, a další svítily v noci, daly vám elektrický šok, když jste přišli moc blízko nebo i popoletovaly z místa na místo. V zahradách se také volně pohybovala zvířata. Od barevných ptáků přes rybičky až po všelijaké býložravce. Zkrátka a dobře to byl skutečný div.

Přemek se vydal k nedalekému jezírku. Nenápadně si měřil elfky kolem sebe a ty zase jeho. Po chvíli přemýšlení zvolil taktiku pro zbytek dne. Ve svých komnatách se převlékl do méně slavnostního oděvu a vrátil se do zahrad. Rozběhl se poměrně rychlým tempem a když zrovna nebyl nikdo poblíž, šikovně vklouzl do paláce a prošel kousek za místo, odkud vyběhl. Po chvilce opět vyběhl tak, aby to vypadalo, že už oběhl celý palác. Na užaslých tvářích všech kolem viděl, že trik se mu povedl. Na věrohodnosti mu přidalo i to, že se už po tak krátkém úseku zpotil s prominutím jako prase. Celý zbytek dne pracoval Přemek na pěstování své pověsti. Snažil se chovat se pokud možno co nejvíce záhadně a nepředvídatelně a přinejmenším to druhé se mu povedlo.

******

Z nezpočtu výhod královské pohostinnosti jistě stojí za zmínku večeře. Jídlo bylo vskutku znamenité! Přemka usadili na čestné místo kousek od čela jednoho ze stolů v levé části sálu. Čelil mnoha otázkám na své dobrodružství s Allanonem a dozvěděl se, že již existuje mnoho verzí jeho příběhu. Některé popisovaly, jak s řevem a loučí v ruce zahání tlupu skřetů, jedinou ranou skolil hrůzného trola nebo dokonce na zažehnání nebezpečí použil magii. Teď bylo na něm, aby přidal svou verzi. To však ale Přemek neměl v plánu. Příběh vylíčil jen velmi nejasně, za to však publikum hned několikrát ujistil, že se jednalo o nemálo důležitou věc - o osud celého Čtyřzemí.

Jak večer postupoval, ubírala se postupně pozornost dvořanů i jinými směry, než byl ten Přemkův, a tak se  dal do hovoru s jednou elfkou, která seděla po jeho pravici. Přemek si dodnes není jistý, jak se jmenovala. Avšak jedno je jasné, byla překrásná a měla velmi hluboký výstřih. Toho večera byl Přemek ve svém živlu, konverzoval a vtipkoval, co to šlo, a služebnictvo neúnavně dolévalo víno. O zbytku událostí toho dne není jasné svědectví, ale všichni se vesměs shodovali, že když Přemek onu elfku doprovázel z jídelního sálu, něco jí neustále špital do ucha a ona se smála.

Dalšího dne ráno se Přemek probudil v posteli s nebesy v cizích komnatách. Na rameni mu poklidně spala jeho společnice z předešlého večera. Lehce se pohnul a do hlavy mu vjela palčivá bolest... Měl šílenou kocovinu.

******

Poté co se Přemek v tichosti vytratil z komnat oné elfky se nedbaje vyčerpání z posledního večera pustil do trénování bitchmasteringu s nevídaným elánem! Jeho dovednosti ve všech oborech bitchmasteringu rostly přímo exponenciálně. Trénoval základní věci, jako jsou rozhovor a řeč těla, ale i věci pokročilé typu rozbor bitchiny a výpočet procentuální šance na úspěch. Zejména však vynikal v perspektivním alternativním oboru btchmasteringu, hledání čtyřlístků. Těch bylo ve Čtyřzemí požehnaně.