Přemkovo tajemství

Cesta a cíl

V Paranoru obstarali zásoby, Přemka převlékli z pyžama a vybavili ho na dlouhou cestu. Protože Přemek neumí jezdit na koni, museli jít po svých. Allanon se hluboce zamyslel, jak nejlépe Přemkovi vysvětlit, co se od něho očekává. Když se Přemek uprostřed svého monotóního vyprávění na chvíli nadechl, Allanon mu rychle skočil do řeči, ještě než mohl opět spustit.

"Teď mě dobře poslouchej Přemku! Bohužel nepůjde vyhnout se spoilerům..."

//pozn. autora: Následující části obsahují zásadní spoilery pro Přemkův oblíbený seriál "The Shannara Cronicles" :(

Přemkovi po tváři přelétl smutný výraz, ale po chvilce vyrovnaně přikývnul. Allanon pokračoval:
"Nahlédl jsem do budoucnosti a viděl jsem Amberle, nebohou princeznu postavenou před úkol vzdát se své lásky k Wilovi a zachránit náš svět. Prožila šílená vnitřní muka, ale nedokázala se od Wila odloučit. Tím nás však všechny odsoudila k záhubě." Allanon se odmlčel a nechal Přemkovi trochu času srovnat si myšlenky, pak pokračoval:
"Strávil jsem spoustu času meditací, až se mi konečně vyjevilo jasné vidění. Ty. Bylo mi jasné, že to ty nás můžeš zpussyt."
"I see what you did there!" uchechtl se Přemek, zůstal však soustředěný, neboť Amberle je jeho nejoblíbenější postavou celé série.
"Pokud selžeš, celý náš svět podlehne vlnám démonů přicházejících ze zapovězena." Završil Allanon svůj velkolepý projev. Přemka píchlo u srdce. V duchu si slíbil, že zkázu světa Shannary v žádném případě nedopustí.

Člověk by si pomyslel, že to od Přemka bylo velice ušlechtilé. Pravda je však taková, že Přemek nemohl onu pohromu dopustit hlavně kvůli sobě. Bez Shannary by snad nemohl ani dýchat.

Když znovu vykročili, pokračovali mlčky. Přemek se rozhlížel a pozorně sledoval své okolí. Pomalu si začal uvědomovat, jak težkou měli úlohu animátoři a ilustrátoři Shannary a jak dobře svou práci odvedli. Příroda kolem byla naprosto úchvatná. Cestu z obou stran obklopovaly rozličné stromy a rostliny, které Přemek v životě neviděl. Z lesa se ozývalo štěbetání ptáčků a zurčení nedalekého potůčku. Přemek se pohledem zastavil na mohutném Allanonovi. Měl na sobě fešný plášť s kapucí (#nohomo) a u pasu mu visel meč. Ano, meč. Přemka to zneklidnilo. Allanon přece mečem nikdy nebojuje? Nepřátele vždy smete svým mocným ohněm druidů! A v tom mu to došlo... Nacházel se v Shannaře v takové podobě, jakou jí udal nově oznámený seriál od MTV. To znamenalo zásadní změny u některých postav. Například Allanon je tedy mnohem slabší, než byl v knižní serii, kdy po boku Jerleho Shannary kosil démony po stovkách. I tak byl vděčný za jeho společnost. Pokud je na cestě čeká něco nepříjemného, nemohl být s lepším ochráncem.

Jak tak na něho Přemek hleděl, uvědomil si, jak moc záhadná postava Allanona je. Četl několikrát všechny knihy, prolezl skrz na skrz všechna fóra, wikiny a i reddit. A přesto všechno toho o něm zas tolik nevěděl. Věděl ale dost na to, aby si uvědomoval, že není dobrý nápad se Allanona začít vyptávat, a tak pokračovali dál. 

Jak ubíhal čas, krajina kolem se začala měnit. Lesy začaly přecházet v menší porosty a brzy začínala krajina kolem připomínat spíše bažiny. Občasné poryvy větru šustily křovím kolem a Přemka to patřičně znepokojovalo. 
"Nacházíme se na území trollů..." řekl Allanon tiše a jakoby nic pokračoval dál. Přemka zalila vlna strachu. Trollové byli strašlivé divoké stvůry a co hůř, hladové.
"Je na čase, abych ti řekl, co tě čeká..." pokračoval Allanon. Přemek pln očekávání s vážnou tváří naslouchal.
"Tvoje máma, je tak tlustá, že by jejímy špeky nakrmili všechna vojska druhé války ras!" Dostal ze sebe Allanon a pak vyprskl smíchy. Nebyl to sice nejlepší "yomama" joke, ale ano dámy a pánové, Přemek byl vytrollen na území trollů. A navíc, viděli jste někdy druida vtipkovat?

******

 Po několikadenní náročné cestě konečně dorazili do Arborlonu, hlavního města elfů. Toto místo bylo chloubou elfského národa a pro Přemka učiněná pastva pro oči. Zastavil se a obdivoval nádherné stavby, které lemovaly ulice, a parky spolu s dalšími krásami tohoto města.  Allanon ho popadl za ruku a vlekl davem dál. Zašli do hostince v jedné z vedlejších ulic, kde pronajali pokoj a Allanon ho zatáhl dovnitř. 
"Abys mohl dostát protoctví, budeš na sobě muset trochu zapracovat chlapče. Úkol, jaký máš před sebou může zvládnout jen ten největší bitchmaster! Proto tě u dvora představím jako statečného poutníka, který mi zachránil život, a pošlu tě do zahrad, kde budeš pronikat do tajů umění bitchmasteringu ve společnosti nezpočtu teen elfek. Já sám si ještě něco musím zařídit, ale za tři dny a tři noci jsem zpátky, a pak už na žádný trénink nebude čas."
Přemek se pomalu poškrábal na zátylku, jak se snažil srovnat si myšlenky. Než se nadál, byli už zase v pohybu. Allanon si to rázným krokem mířil přímo ke královskému paláci. U vchodu stálo několik stráží a ty se jim teď postavily do cesty. Měli na sobě nádhernou pečlivě vyleštěnou zbroj, v rukou držely halapartny a u pasu jim visely pochvy s meči.
"Stát!" poručil vážně jeden ze strážníků a podezřívavým pohledem si je měřil.
"Ale strážníci, to je přece nesmysl bránit ve vstupu mému věrnému příteli Allanonovi!" ozvalo se dříve, než Allanon stačil cokoliv říct. Z útrob paláce do slunečního svitu toho odpoledne vyšel samotný král elfské říše, Eventin. Měl na sobě krásné roucho, které určitě mělo větší hodnotu než všechen Přemkův majetek. Na hlavě mu mezi zbytky vlasů seděla decentní korunka. Na jeho pokynutí vešli dovnitř.
"A kdo je tohle?" zeptal se stále s úsměvem na tváři král a věnoval při tom Allanonovi tazavý pohled.
"Ach ovšem... Málem bych zapomněl. TOHLE je Přemysl Pečený, na cestách projevil neobyčejnou odvahu a zachránil mi život před bandou skřetů." Přemek se nešikovně uklonil. "Dobrá tedy." pokývl král hlavou a opět jim pokynul.
"Chovejte se tu jako doma." řekl král a všichni vešli do nádherné vstupní síně.