Duši za život...

27 3 0
                                    

Z pohledu Chrise...
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
Držel sem jí až do bílého rána.
Probudil mne Jack který vstoupil do místnosti tiše jako myška.
Jack:Chrisi,vstávej.
Chris:Pustil sem Elisiinu ruku.
Chris:Coje?
Jack:Pojď ven.
Chris:Přešli sme za dveře mého pokoje.
Jack:Musím ti něco říct.
Chris:Koukl sem se na něj tázavím pohledem.Mluv řekl sem.
Jack:Musím se tě na to zeptat,dráždí mne to už několik dní.
Chris:O co jde?
Jack:Cítíš něco k Elis?
Chris:Zvážnil sem pohled,jak to myslíš?
Jack:Neblbni Chrisi,víš moc dobře o čem mluvím.Když omdlela byl si ve vteřině tam.Celou noc si sní.A není to poprvé.Od doby co sme jí sem dovedly sed od ní neodtrhl.
Chris:Je to špatně?
Jack:Ne,to není.Jsi jako můj bratr a ona jako má sestra.Nechci ani pro jedno z vás nic špatného.
Chris:Prohrábl sem si vlasy a řekl.Je dost pozdě půjdu si lehnout.
Jack:Usmál se.Takže nepopíráš že jí máš rád.
Otočil sem se a vešel do pokoje k Elis. Dobrou Jacku řekl sem než sem zavřel dveře pokoje.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Vešel sem dovnitř a sedl si zas do křesla vedle Elis.Díval sem se na ní,a v duchu přemýšlel nad tím co se jí právě teť honí hlavou.Je depresivní nevědět nad čím přemýšlí,co si myslí a vlastně tak všeobecně nevědět na čem jsem.Trápí mne to,ale hlavě tet chci aby byla zas v pořádku a aby byla zas šťastná.Myslím že to by chtěl i strýc Jace.
"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Z pohledu Elis...
::::::::::::::::::::::::::::
Cítila jsem se tak zvláštně, takové nepopsatelné pocity,jsem ještě v životě neměla.Cítila jsem se tak slabě ale i zároveň silně,tak nemocně i zdravě,tak unaveně ale zároveň jsem byla nabitá energii.
Vzbudila jsem se zdřejmně v Chrisivo pokoji.
Mžourala jsem oči nahoru a dolů,viděla jsem vše dvakrát.Jako bych byla po silný kocovině.
Když jsem po pár vtrřinách viděla lépe,porozhlédla jsem se po místnosti.
Ležela sem na polotvrdé matraci a byla zakrytá hrubou dekou.Stěny pokoje byli neobvykle vymalované.Jakoby je někdo polil krvý.
Na levo byla velká skříň na pravo menší knihovna a ve prostřed místnosti stál gauč na kterém dřímal Chris.
Opatrně sem vstala z postele a chtěla přejít do svého pokoje.Jenže když sem chtěla zatáhnout za kliku někdo mne otočil čelem k němu.
Byl to Chris.
Kam jdeš? Zeptal se mne.
Usmála sem se.Seš fakt dobrej jde vidět že nefilim schopnisti ti nechybí.
Zasmál se.Než někam půjdeš, musím ti nanést runnu.
Dobře,odpověděla jsem.A sedla si na gauč na kterém Chris přespal minulý večer.
Vytáhl stélu a začal do mé kůže vpalovat další znak.
Jak se citis?zeptal se mne.
Asi fajn,řekla sem.
Asi? Zopakoval.
Jo,usmala sem se.
Tak hotovo,řekl a zasunul si stélu zas za opasek kalhot.
Jak je Alexovi?zeptala sem se.
"Duše" trvá než se zorientuje v těle.Může to být den,nebo i 4 dny.
Aha,odpověděla sem.
V tu chvíli vtrhl do místnosti Jack.
Rychle pojďte,jsou tu všude!...
Chris ihned zareagoval, chytl mne za ruku a táhl mne před sebou až do Ariany pokoje.
Rychle pojďte.
Co se děje? Zeptala sem se.
Demoni, je jich tu plno.Nezvladneme je sami.
Musíme rychle prvním portálem mimo město.
Skoč! Zakřičel Merns na Jacka.Ten ihned uposlechl a skočil.Teť Ariano.Skocila.
Tet vy řekl. A co ty? Zeptala sem se. Skocim hned za vámi a portál uzavřu. Tak Jo, muzete.
Tři,dva, jedna, tet!
Chris mne objal okolo pasu a skočil i semnou v náruči...

Dar Where stories live. Discover now